Čtvrtým místem na světovém šampionátu ve veslování v Bělehradě zopakoval čtvrté místo z olympijských her v Tokiu a v jednačtyřiceti se kvalifikoval na své už čtvrté olympijské hry do Paříže. Dost ale bylo čtverek! Miroslav Vraštil by svou kariéru rád na hrách završil medailí v závodě dvojskifu lehkých vah s parťákem Jiřím Šimánkem. „Prahnutí po medaili si zase užívám – a my ji přivezeme!“ prohlásil v podcastu Z voleje.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Cenný kov zkušenému reprezentantovi uniká a on sám cítí, že už nebude mít moc příležitostí. Tím spíš, že olympijský výbor nechce rozdíly vah a plánuje i tuto kategorii z her vyškrtnout. „Vždycky jsem prahnul po medaili, nejen z olympiády. Pochopil jsem, že mě to vyčerpává. Chci se rozhlédnout kolem sebe, na hory, partu, vodu, ale měl jsem klapky na očích a chtěl jsem jen výsledek. Teď si užívám, co dělám, a je to paráda, krásný sport, i když strašně těžký. Úspěchy beru jako odměnu, ale od Tokia po tom zase prahneme,“ připustil Vraštil.
Dostat se na hry je stále těžší, byť veslař z Olomouce se dokáže i jako čtyřicátník pořád zlepšovat. „Spadl nám kámen ze srdce, že jsme se kvalifikovali rovnou a nemusíme jezdit dodatečné kvalifikace jako před Tokiem,“ oddechl si. „Po Riu z olympijského programu zmizela lehká čtyřka, kterou jsem jezdil. Zůstala už jen jedna disciplína lehkých vah. Kdo neskončil, musel se dostat do dvojskifu a konkurence se změnila, je to strašně nabušené. Dřív se přímo kvalifikovalo jedenáct posádek, teď sedm.“
Se Šimánkem jsou po ukončení kariéry skifaře Ondřeje Synka nejlepší českou posádkou. Vraštil přiznává, že se obává o budoucnost tuzemského veslování. „Bojím se dlouho,“ kývne. „V roce 2019 skončil trenér Simon Cox, snažil se udělat změny, nepovedlo se to. Změnila se jen naše skupina pod jeho vedením, jsme rychlejší, ale říkal jsem si, že je škoda, že se k nám nepřidali další, protože skončil Ondra Synek, Mirka Knapková, skončím já… Dvakrát po sobě jsme vyhráli posádku roku za čtvrté místo, ale už by to mohl někdo vyhrát za medaili.“
Třeba on se Šimánkem?
„Třeba my,“ usměje se. „Reálné to je. Na mistrovství světa nás překvapili Italové. Máme na to, přiblížili jsme se k nim. Chce to přes zimu změnit pár věcí a zůstat zdravý. Dovolit si plánovaný odpočinek, ne vynucený,“ podotýká Vraštil, který v sobě znovu objevil velkou chuť do závodění. „Po olympiádě v Riu jsem se cítil na hraně, vyhořelý. Ale pár věcí se změnilo a já zase našel ve sportu radost. Je to také o mém parťákovi v lodi. Snažím se držet na vysoké úrovni.“
Skifař Vraštil o svém extrémním koníčku, tvrdé dřině i nadcházející olympiádě |
I proto tentokrát vynechal triatlon na Havaji. „Stálo by mě to měsíc přípravy, než se z toho vyhrabete, v těle dojde k velkým změnám,“ povídá multisportovec, jenž ironmana zvládl za devět hodin a šest minut. Maraton umí zaběhnout za dvě hodiny 35 minut.
Teď už vše podřizuje veslování a Paříži. „Bude to krásná olympiáda, barevná, plná emocí. Celá rodina chce jet.“
Tedy i táta Miroslav, rovněž bývalý veslař a trojnásobný účastník her.
Mimochodem, v dvaasedmdesáti letech se také účastní závodů v triatlonu a do Paříže chce za synem, který ho čtvrtou účastí trumfl, přijet z Olomouce na kole.
„Myslí to vážně, je to blázen,“ směje se Vraštil mladší.
