Možná i proto, když se pak jako nadějný fotbalový brankář, jehož si vytáhl slovutný trenér Karel Brückner do olomouckého ligového týmu, rozhodoval, kam na vysokou školu, vybral si Zdeněk Psotka studium speciální pedagogiky se zaměřením na postižené děti, třebaže ho lákala ještě stavařina.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Svět profisportovců a postižených lidí propojoval i jako trenér Sigmy; fotbalisty brával na společné akce s handicapovanými. „Nevnímal jsem to jako dva světy,“ říká Psotka. „Ale fotbalisté potřebují rozšířit lidské obzory.“
Před padesátkou na chalupě v Brdech, kterou si zrekonstruoval, přemýšlel, že fotbalu zanechá, bude farmařit a učit. Tolik jej poznamenal rok ve vysoké funkci technického ředitele fotbalové asociace. Jako netrpělivý vizionář nelibě nesl, že všechen proces trvá příliš dlouho, že na projekty, které mají vést k lepší výchově fotbalistů v zemi, nemá prostředky ani kompetence. Načež se mu ozvali z druholigového Brna, aby se jako sportovní manažer vydal vzkřísit kdysi slavnou značku klubu, a Psotka, jehož fotbalovou dráhu lemují pozoruhodné vzestupy i pády, je zase v ráži.
Začalo to v olomoucké městské části Nedvězí, kde na Zdeňka střílel kopačáky jeho táta. Do ligové branky si sice nestoupl ani jednou, má jen šest druholigových startů, ale před slavnými mači Sigmy v poháru UEFA s Realem Madrid byl blízko. V Trnavě se dostal na lavičku, a když Hanáci vedli 6:0, trenér brankářů Jiří Vít se obrátil na Brücknera: „Pusť tam toho mladýho.“
Bělovlasý šéf lavičky jen výstražně svraštil čelo: „Nebudeme z toho dělat komedii.“
Do Madridu nakonec letěl Psotka jako trojka za Přibylem a uzdraveným Vaniakem. Když o 26 let později s Plzní už coby sportovní ředitel čelil v bájné Lize mistrů Realu, mohl aspoň na společném obědě s ikonickým střelcem Butragueněm, který ve hvězdném klubu působil jako funkcionář, zmínit historku, že nechybělo zase tolik a narazili na sebe kdysi i na hřišti.
Posouvaly mě pecky, co jsem dostal
O co byla brankářská kariéra Psotky, ukončená v pětadvaceti zraněním ramene, skromnější, o to raketovější byla trenérská. Už ve čtyřiatřiceti letech povýšil z olomouckého dorostu, s nímž vyhrál titul, do áčka Sigmy. Chtěl si ověřit, jestli ofenzivní hra se třemi útočníky, tehdy v lize zcela průlomová, bude platit i mezi dospělými profíky. Útočné trio Petr–Šultes–Hubník, které zpod hrotu doplňoval bohém Ordoš, sázelo góly a bavilo diváky. Psotkovi stačil rok, aby do Olomouce vrátil evropské poháry. Vítězství 5:1 ve skotském Aberdeenu zanechalo dojem, stejně jako kurážné vystoupení proti Evertonu. I když na postup nestačilo, pasivní hru jste od „Psotkových dětí“ Hořavy a spol. neviděli.
Z VOLEJE: Nesuďte podle obalu ani čísel! Kušeje žene ryzí touha |
Náročným způsobem fotbalu chtěl přilákat příznivce a posouvat hráče. Nestačí mu, když od 80. minuty brání hubené vítězství někde u praporku a nenabízí lidem dost důvodů přijít i příště. „Jestliže promarním každou minutu na hřišti, nebude se hráč rozvíjet.“
Najednou se o mladém kouči začalo mluvit a psát jako o následovníkovi Brücknera, což odmítal. I když si jej vyhlédl Jaroslav Hřebík jako trenéra pro Spartu, soustředil se dál na úspěch se Sigmou, snil o titulu s mnoha odchovanci v sestavě a výchově hráčů pro evropský fotbal. „Byl jsem hrozně naivní, začal jsem trénovat ligu mladý. Pořád jsem byl ve svém snílkovství a neuhýbal ze svého fotbalu. Třeba bych už teď byl také pragmatičtější, ale nemyslím si to,“ přemítá. „Dlouho byl jen úspěch, ale jakýkoli průser byl tím, co mě nejvíc posunulo. Pecky, co jsem dostával. Všechno je o jednání s lidmi.“
Sportovní manažer Zbrojovky Brno Zdeněk Psotka na setkání s fanoušky klubu.
A s těmi uměl vycházet. Už jako mladý personální manažer v železárnách záhy pochopil, že si dělníky nezíská v nažehlené bílé košili, ale že k nim musí mít blíž. Na jedné lodi byl také s hráči. Leč fatální průšvih přišel zčistajasna a týkal se oné báječné sezony: rozjetá Sigma si měla evropské poháry pojistit koupeným vítězstvím nad slabou střížkovskou Bohemkou na závěr sezony. Skvěle nastartovanou kariéru i auru charismatického trenéra narušil soudní proces, kam chodil jako svědek. „To byla veliká pecka, obrovský neúspěch,“ ohlíží se po letech v podcastu Z voleje. „Najednou nebylo všechno pozitivní, ale negativní. Přestal jsem být naivní, měl jsem však i štěstí, že lidé kolem mě mi dělali stěnu.“
Tu mu udělala i slovenská Senica. Do Sigmy se ještě vrátil jako sportovní ředitel, jenže si nepohlídal zaregistrování smlouvy nejlepšího útočníka Doležala, jenž se následně upsal Jablonci. Sigma tápala, ani návrat Psotky na lavičku nepomohl a v roce 2014 po třiceti letech sestoupila. Byť Psotka věřil, že by ji zachránil, v dubnu dostal padáka. Nahradil jej sportovní manažer Ladislav Minář, kterého za sebe klubovému vedení sám doporučil.
Zdeňku, se Šádkem nevydržíš ani tři měsíce
Na trenérskou profesi Psotka nezanevřel, i když jeho angažmá u dorostu Slovácka mohlo působit i tak, že se uklidil z očí. „Spousta lidí si ťukala na čelo: Proč jsi šel trénovat dorost do Slovácka, který hrál o záchranu? Já miloval tu profesi – trénování,“ odpovídá. „Sedm z tehdejších hráčů hraje dnes ligu.“
A přišlo laso z Plzně, kde Olomoučan Tomáš Paclík vybudoval silný klub s generálním manažerem Adolfem Šádkem. Slovácký ředitel Vladimír Krejčí přitom Psotku od spolupráce s dalším paličákem Šádkem odrazoval: „Zdeňku, vy tam skončíte po třech měsících, vy dva tam s těmi beraními hlavami nemůžete vydržet.“
Z VOLEJE: Jsem dacan s dobrým srdcem. Uličný o emocích i Brücknerovi |
„A trvalo to sedm let,“ usměje se Psotka. Na Plzeň nedá dopustit: „Doufám, že mi Olomoučáci prominou, ale Plzeň je teď v lize pro mě number one.“
S náročným Šádkem se sblížili profesně i lidsky. „Je všude. Má přehled o trávníkáři i marketingu. S panem Paclíkem to budovali z nuly, všechno navnímal, hodně vás zkouší, než si vás pustí k tělu, ale když vám pak věří, je to skvělá práce. Víte, že se o něj můžete opřít,“ vypráví uznale.
S Viktorkou slavil tituly a byl v Lize mistrů. I když měl nejdřív na starost znovu mládež, na niž je expert, Šádek jej povýšil na sportovního ředitele. „S panem Šádkem jsme si tak sedli, že jsem byl implementovaný až k prvnímu mužstvu. Tlak na samá vítězství byl, ale nebyl negativní.“
Raději cestu do kopců
Ač mu v Plzni nic nechybělo, vydal se za dalším náročným úkolem na FAČR. „Mám rád cestu do kopců, tam už se mi ale moc nelíbí, jdu dolů objevovat něco jiného.“
I proto kývl na nabídku z druholigového Brna, jehož dosavadního majitele Václava Bartoňka pojí blízké vazby na Šádka. Psotka věří, že rovněž Brno bude vychovávat hráče pro evropský fotbal jako v případě Hložka, Krejčího, Juráska či Fily, že tomu pomůže i nový stadion s velkou kapacitou. „Brno je pro mě výzva.“
Před fanoušky předstoupilo vedení klubu i zástupci kabiny. Zleva sedí sportovní manažer Zdeněk Psotka, trenér Luděk Klusáček, budoucí majitel Pavel Svoreň, který mluvil nejvíc, dále pak útočník Jakub Řezníček a stoper Jakub Šural.
Vrátí se však ještě někdy na trenérskou pozici, která je mu nejbližší? „Chybí mi to, to víte, že jo, ale pořád mi přichází do cesty jiné výzvy, a nevím, proč setrvávám jako sportovní manažer. Nevím, jestli se k tomu vrátím.“
Mimochodem, na trenérskou dráhu se dal v Olomouci už i Psotkův syn Tadeáš, z čehož táta nebyl nadšený. „S manželkou jsme chtěli hlavně oba kluky vychovat lidsky správně. Trénování nepovažuji za dobrou variantu, úskalí je víc než radosti. Ale když se daří přenášet týmu myšlenky na hřiště, je to jako droga. Synovi jsem říkal: Drž se své vize, nenech si to sebrat, jsi nastavený jinak.“
I Psotka starší věří, že před padesátkou má nejlepší roky před sebou. „Aspoň z hlediska rozumu,“ mrkne. Pak přidá své dosavadní poznání: „Důležité je nezavírat si žádnou bránu a najít tu hranu. Když ji občas překonáte a jakmile jsem dostal po papule, byla to nejlepší životní zkušenost, ne že se zastavíte pod vrcholem a bojíte se, aby se něco nepokazilo.“
Buďte si jisti, že jen stabilizace Zbrojovky v první lize by věčnému snílkovi nestačila. To se spíš pokusí vybudovat novou Plzeň.
