Typické přímořské univerzitní městečko plné antických památek je rodištěm výtečného triatleta Rogera Serrana, který je také zároveň organizátorem podniku v Tarragoně.
„Podle toho to také vypadalo,“ usmívá se Kubíček při vzpomínce na krásnou a taky hodně náročnou trať. Bikovou část na kamenitém podloží s množstvím trailů, prudkých výjezdů a zrádných zatáček na písku vměstnali pořadatelé do přírodního parku, a také v běžecké části to byla „novodobá xterra“ ve stylu nahoru a dolů a s efektním finišem pod jedním z oblouků římského akvaduktu, který jakoby lákal triatlety do cílové brány za úlevou v úmorném vedru. „Čekat tady, že nebude horko, to by bylo bláhové,“ přiznává Jan Kubíček.
Po úvodním plavání se dvěma koly po 750 metrech a přeběhem v klidném moři se karlovarský triatlet udržel ve vedoucí skupině, zdržel se však v depu a těch pár vteřin pak na rovinatém nájezdu dotahoval na čelo pelotonu jen horko těžko. „Borci za to vzali a já jel šrot a nedokázal jsem to stáhnout. Nechtěl jsem se úplně odvařit,“ vysvětluje Kubíček, proč bojoval s nástrahami tratě a úmorným parnem sám v podstatě celé jedno kolo.
Ostrý finiš a osmé místo
Do závěrečného úseku vybíhal z deváté pozice a s touhou rychle se docvaknout na vadnoucího Jana Pyotta. „Běželo se mi dobře, tak jsem do toho kopal,“ vzpomene si na sedmý kilometr běžecké části, kde se přehnal kolem pětatřicetiletého Švýcara. „Ještě kousek před ním byl jeden Španěl, do něho jsem šel taky a šetřil síly na závěrečný spurt. V posledním kopci jsem za to vzal, ovšem to samé udělal taky on,“ popisuje finiš, ve kterém tentokrát tahal za kratší konec český reprezentant. S osmým místem v konečném pořadí mohl být ovšem spokojený, však také ze Španělska odjížděl s příjemnými pocity. „Perfektně zorganizovaný závod,“ pochválil také pořadatele.
