Má sice jednu z největších přehradních nádrží světa a 550 kilometrů dlouhé pobřeží Guinejského zálivu. U něj žije zhruba čtvrtina ze skoro 33 milionů obyvatel a právě voda je důležitým zdrojem obživy.
Pokud byste ale chtěli spočítat, kolik lidí z Ghany plave, došli byste k nízkému číslu. Spousta z nich se hlubší vody děsí, bojí se zrádných proudů.
„Každý zná nějaký příběh, jak se někdo nevrátil,“ říká Prince Asante Sefa-Boakye, strůjce rozmachu vodního póla v zemi. „Poznal jsem to i já. Když jsem si šel zaplavat do moře? Slyšel jsem, jak lidi na břehu křičí, pláčou. A když jsem se pak vrátil, vůbec nechápali.“
I přesto si řekl, že to zkusí.
Ghanu chce dostat na olympiádu ve vodním sportu.
Asante vyrůstal v kalifornském San Diegu americké matce a ghanskému otci. Jeho rodina se zde seznámila s pětinásobným olympionikem ve vodním pólu Jessem Smithem a právě ten ho do tohoto světa uvedl.
Pólo šlo Asantemu skvěle. Připojil se k univerzitnímu týmu, po škole hrál profesionálně v Brazílii a po konci kariéry pak trénoval v Evropě.
Diversity in Aquatics.
#BlackStarPolo https://t.co/nSxXao2c4l
Všude si ale připadal tak trochu jinak. „Zvykl jsem si na to, že jsem jako černý hráč vyčníval. Ve všech týmech na mě hned všichni koukali,“ povídal jedenatřicetiletý Asante pro agenturu AP.
I proto si řekl, že to chce změnit.
Na olympijských hrách se z afrických zemí dosud představily pouze Egypt a Jihoafrická republika. Moc elitních hráčů tmavé pleti není. V roce 2001 na mistrovství světa debutoval Američan Genai Kerr. Ten samý pak spolu s týmovým kolegou Omarem Amrem o tři roky později startoval na hrách v Athénách. Ale jinak?
„V basketbalu máme Michaela Jordana, Le Brona Jamese, Kobeho Bryanta, v tenise Serenu Williamsovou, v golfu Tigera Woodse. Pokud jde ale o vodní sporty, nemáme nikoho, ke komu bychom mohli vzhlížet,“ říkal Asante.
Jak však poznal, jakmile do Ghany dorazil, co tamním obyvatelům nechybí, je vášeň, radost z pohybu.
RETRO: Africké příběhy z her. Dählie gratuloval, vzorem byl i jamajský bob |
Když v roce 2018 na jedné střední škole uspořádal ukázkový den, nestačil se divit. Neměli nafukovací branky, a tak na okraj bazénu umístili alespoň lavičky, do kterých se děti z malé hloubky strefovaly. Také s sebou přivezl čepice s chrániči uší.
„Nikdo nic podobného neviděl. Asi si dokážete představit, jaký ohlas vyvolaly,“ smál se. „Jejich nadšení a reakce mě ale fascinovaly. Tehdy jsem si řekl, že to má fakt smysl.“
S vodním pólem začal objíždět i další školy. Oslovil plaveckou federaci a spolu s ní tento sport propagoval. A už se to valilo.
V San Diegu spustil sbírku na vybavení. Když se o jeho počínání dozvěděly některé světové značky, poslaly mu branky nebo míče. Zapojili se i další hráči a bývalý ředitel amerického svazu John Abdou zase přes internet školil rozhodčí.
„Vodní pólo je dost náročný sport. Když jsme začínali, jen naučit se šlapat vodu a manévrovat s míčem, byl problém. Ale jak čas plyne, všichni se zlepšují. Mají fakt talent,“ povídá.
Ano, stále čelí řadě problémů. Bazény, které splňují všechny náležitosti, jsou prý v zemi tři. Jinak se hraje všude možně – vevnitř, venku na řekách či jezerech.
Trénink vodního póla v Ghaně.
V lednu loňského roku založil první oficiální ligu. Účastní se jí sedm týmů, celkem 85 hráčů od šestnácti do pětadvaceti let a na vše dohlíží deset trenérů. K tomu se další stovky dětí teprve připravují.
Rychlý skok na to, že ještě před pěti lety byla tato čísla na nule.
„Právě to, že jsme začínali úplně od začátku je krásné,“ říká Asante. „Je to takové semínko, které jsem zasel. Už i v Keni jsou nějaké školy, které se pólu věnují. Byl jsem v klubu v Etiopii, na Bahamách.“
Nyní chce ve svých plánech pokračovat. Rád by nejtalentovanější ghanské mládežníky dostal do univerzitních týmů ve Spojených státech, chce se zaměřit i na nejmladší kategorie od sedmi let a později?
Směřovat na olympijské hry v Los Angeles 2028.
„Moje krátkodobá vize, která možná začala ve vtipu, nabírá na síle. Chci vidět Ghanu na olympijských hrách nejen reprezentovat, ale i být konkurenceschopnou,“ sní.
A jde si za tím.
