Byl to úplně jiný obrázek oproti jarní mizérii. S Vicodym v květnu absolvoval dva dostihy, skončili nejprve čtvrtí a pak devátí v první kvalifikaci na Velkou. Zlepšení přišlo až na začátku září.
S devítiletým Vicodym se znají od loňska, v prvním společném dostihu vyhráli Cenu Labe. Jenže pak přišlo jaro. „Čekal jsem, že se o dost posune, je přece jen o rok starší. Ale ono to bylo spíš naopak. Zklamal mě,“ říkal před pěti měsíci Bartoš.
„Ten slabší začátek sezony asi zapříčinilo letošní vedro, které nemá rád. Potřebuje podklad, který je spíš na sílu než na rychlost. To také jeho výkony trochu omlouvá. Když se po letní pauze vrátil do zářijové kvalifikace, byl to ten kůň, se kterým jsem jel loni na podzim,“ pochvaloval si nyní Bartoš.
Kůň, který má zkušeného žokeje vrátit na vrchol. Kůň, se kterým bude v neděli na startu Velké pardubické.
Jeho éra nepřišla
Moc dobře ten pocit zná. Euforie zaplavující celé tělo v momentě, kdy s rukama nad hlavou projíždí na prvním místě cílem Velké pardubické.
Josef Bartoš to zažil dvakrát.
První proběhl cílem slavného dostihu poprvé v roce 2006 v sedle Decent Fellowa. O dva roky později na to navázal s bělkou Sixteen.
Zdálo se, že nastává éra Josefa Bartoše. Jenže od té doby? Třikrát skončil druhý, dvakrát třetí. Další triumfy se mu na nejslavnějším dostihu sezony celou dekádu vyhýbají.
„Vicody mezi největší favority spíš nepatří, je to ale kůň pro překvapení. Ještě se musí trochu učit a snad v neděli zažije dobrou zkušenost, aby se posunul dál a někdy Velkou i vyhrál. Ale nemyslím si, že by ji vyhrál teď. Na druhou stranu, Velká je často dost o štěstí, stává se v ní spousta nepředvídatelných věcí,“ usmívá se sedmatřicetiletý žokej.
Sám moc dobře ví, o čem mluví.
Vždyť právě jeho druhý triumf se Sixteen do této kategorie patří. Také proto je tak památný. Cílem v roce 2008 projeli na druhém místě, ale jelikož Marek Stromský s Amant Grisem neobjeli kolem jednoho z točných bodů, triumf připadl právě Bartošovi.
Vydělal nejvíc
Vyrůstal v České Lípě v dostihové rodině. Na koni poprvé závodil v devíti letech, do čtrnácti ovládl 35 závodů. Všichni tušili, že v něm dřímá obrovský talent.
Bartoš tehdy ještě kombinoval cyklotrial s tenisem a fotbalem. „Nic mě ale nenadchlo tak jako koně,“ popisoval. Také proto se záhy definitivně rozhodl pro dostihy.
S prvními závody začínal u otce, později se o jeho vývoj starali trenéři Karel Dvořák a Miroslav Kašpar. Vědomosti vstřebával také na stážích v Německu a ve Francii. Když se vrátil do Česka, dostal laso od Josefa Váni. „A to se neodmítá,“ usmívá se.
U české legendy, která vyhrála Velkou osmkrát, vydržel osm sezon, než se postavil na vlastní nohy.
A i nyní se mu daří nebývale.
Josef Bartoš se Sixteen při její derniéře ve Velké pardubické.
Vždyť během kariéry odjel více než 2 500 překážkových dostihů, během kterých majitelům vydělal víc než 130 milionů korun.
Žádný český žokej nevydělal zdaleka tolik.
Proto mu právem náleží titul historicky nejúspěšnějšího českého překážkového jezdce. „Pouze“ dvěma triumfům ve Velké navzdory.
Má už za sebou zlomeninu druhého krčního obratle, na dvou místech mu lékaři sešroubovali páteř. Na rychlosti přesto nic neztratil. O víkendu v italském Meranu zaznamenal vítězný hattrick. Dvakrát slavil s italskými koňmi, jednou s Váňovým Saxo Solem.
V neděli se postaví na start už pošestnácté v kariéře. Jako rutinu Velkou pardubickou ale stále nebere. „Pořád je to pro mě svátek. Na Velké mi záleží,“ říká.
Bookmakeři řadí Bartoše s Vicodym na šesté místo. „Ale to jsou jen kurzy. V neděli uvidíme,“ usmívá se.
