Na slavný havajský závod se nominoval už koncem loňského roku nyní se na něj může v klidu připravovat, ale on závodí rád, do roka zvládne sedm - osm startů v tomto extrémním závodě.
„Většina profesionálů odjede jen dva - tři závody ročně,“ říká. On však patří k opačnému extrému. „Je to dáno mou schopností regenerace a neschopností zcela se vyždímat. Nejsem tréninkový typ a potřebuji víc závodit. Sobotní závod mi moc pomohl, už se těším na sobotu.“
neví moc co ho čeká. „Závod v Utahu je ve světové sérii Ironman poprvé. Je zvláštní především vysokou nadmořskou výškou kolem 1500 metrů, a proměnlivým počasím. Teplota se pohybuje mezi dvaceti až šestatřiceti stupni. Doufám, že si stačím za osm dnů zvyknout na řidší vzduch. Během dne tu několikrát pálí slunce a za chvíli prší.“
Problémy má Vabroušek většinou v plavání, kde ztrácí, pak dotahuje v závěrečném běhu. Tentokrát nechce staré chyby opakovat. „Musím dostartovat co nejrychleji, Vytipovat si konkrétního soupeře a toho se v plavání držet, nenechat se převálcovat tou masou lidí,“ vysvětluje.
Bydlí u přítele, který bude závodit také. Občas spolu trénují, ale většinou polyká tréninkové dávky sám. „Mám svůj plán, který se snažím dodržet.“
Promyšlené má všechno i jídlo před závodem. „Poslední tři dny před stratem jím zhruba sedmkrát denně malou porci sacharidů, většinou rýži, těstoviny, obilniny. Hodně piju, zvlášť tady v té nadmořské výšce je to nutné.“
Jak probíhá Vabrouškova příprava těsně před závodem? „Vstávám ve čtyři ráno, snídám rýži s ananasem. V Pět si dám dvě energetické tyčky a hodinu před startem ještě koktejl s trochou proteinu. Jde o to, dostat do svalů co nejvíc proteinu glykogenu.“ Ví, že to nesmí přehnat. „Do startu to musím strávit. Při Ironmanu není nic horšího než plný žaludek.“
Při závodě se posilňuje energetickými tyčkami, gely a iontovými nápoji. Je to věda. „Každý musí najít to, co mu nejvíc vyhovuje,“ říká.
Železný muž musí být v tak extrémním závodě připraven i na krize a musí vědět ja na ně. „Krize potká během tak dlouhé závodu každého a většinou několikrát. Já v tu chvíli myslím na svou rodinu, na to, že mi drží palce. Hodně mi pomáhají zkušenosti z předchozích závodů, kde jsem měl zdánlivě nepřekonatelné problémy ale nevzdal jsem a nakonec vyhrál,“ popisuje recept na přežití krušných momentů. „Ironman je víc než z poloviny o psychické síle,“ vysvětluje.
Ví už Ironmanu hodně a proto zná své tělo. Má recept na všechno. Po posledním květnovém závodě na japonském ostrově Goto u Nagasaki dostal v extrémních teplotách úpal, závod dokončil šestý a pak se chladil ledem.
„Doslova jsem do něho naložil. Led tělo ochladí a zabrání rozvoji zánětlivých procesů v unaveném a zdecimovaném svalstvu.“ A jak rehabilituje? „Hned po závodě několik minut chůze, aby se organismus zklidnil, doplnit tekutiny a najíst se. Hlavně sacharidy a proteiny. Večer po závodě masáž a druhý den vyplavání nebo vyjížďka na kole. Trénovat začínám zhruba čtyři pět dní po závodě, naplno za deset dnů.“
Ví do čeho jde, víc než osm hodin dřiny, útrap a pak radost z cíle a snad i z umístění. Proč to všichni dělají? Chtějí na Havaj, slavný havajský Ironman. I on pořád čeká na ten svůj velký havajský výsledek. Šéf jeho Olympo týmu Michal Kočař prohlásil, že by ho na Havaji rád viděl mezi deseti nejlepšími. Je to reálné? Zatím byl nejvýš z Čechů, ve čtvrté desátce.
„Určitě to reálné je. V desítce může být nejlepší světová padesátka. Jde jen o to, komu to v ten den D sedne nejlíp,“ vysvětluje a věří, že i jeho den přijde. “Já jsem se zatím nedokázal úspěšně vyrovnat s drastickou havajskou kombinací teploty a vlhkosti. Ale trpělivost přináší ovoce - dřív nebo později tam budu,“ věří, že to jednou dokáže světu i sobě.
 Patr Vabroušek si při loňském Ironmanu jede pro nejlepší umístění českého závodníka v historii závodu - skončil pětatřicátý |
