Kdo je dnes nejdražší sportovec světa?
Tiger Woods. Kdybych ho chtěl přivézt do Česka, stálo by to mezi jedním až pěti miliony dolarů. Golf ale nehraju, a tak mám jiný sen – basketbalistu Michaela Jordana. Ten stojí zhruba stejně. Když máte peníze, koupit se dá každý.
Co další sny?
Hodně jsem si jich už splnil. Měl jsem tu nejlepší atlety světa od Carla Lewise po Usaina Bolta, tenisty od McEnroea po Samprase, loni hokejovou NHL. Ale je to znovu basketbal – zápas NBA. Už jsem se o to zajímal, ale bylo by to čtyřikrát dražší než NHL. Čili čtyři sta milionů korun. Znamenalo by to prodávat vstupenky v průměru za čtyřicet tisíc, což u nás nejde.
Prodělal jste na nějaké akci?
Na to jsem opatrný. U nás je sportovní marketing postaven na sponzorech, a ne na vstupném. Pokud chystám akci, obejdu si firmy, a dokud nenasmlouvám osmdesát procent nákladů, dávám ruce pryč. Jednou jsem prodělal na tenisovém turnaji v Prostějově, ale jen proto, že jsem odjel do ciziny. Během pár dní se pohnul dolar o šest korun nahoru a jeden z mých kolegů nezajistil dolarovou rezervu, i když jsem mu to dal za úkol. Prodělal jsem tehdy asi půl milionu korun.
Ve čtvrtek jste tu měl atletický mítink světových rekordmanů. Co letos chystáte dál?
Zůstává atletický mítink Zlatá tretra a tenisový turnaj v Prostějově. Na něj v červnu přijede velká hvězda, jedna z komerčně nejúspěšnějších tenistek historie. Anna Kurnikovová.
Ta, která nikdy nic nevyhrála.
Ale ještě dnes jsou její příjmy z reklamy mnohonásobně vyšší než třeba u Srbek Jankovičové a Ivanovičové, které byly obě první na světě. Kurnikovová zahájí golfový turnaj na Slavkově, odehraje exhibiční smíšenou čtyřhru, jejíž složení ještě dolaďujeme, a na večírku předá charitativní šeky.
HVĚZDY, KTERÉ PŘIVEZL. Zleva sprinter Usain Bolt a běžec na dlouhých tratích Kenenisa Bekele
Co další akce?
NHL jsme vzdali, protože byla drahá. I kvůli horšímu kurzu dolaru. Ale bude ještě jedna tenisová akce: v listopadu by mělo přijet několik bývalých jedniček. Nejširší verze, kterou jsme zvažovali, byla i s Federerem a Nadalem. Ale stála by šest a půl milionu dolarů, což je moc.
Říká se, že vám nabízeli ke koupi fotbalovou Spartu i Slavii, k tomu hokejovou Spartu. Je to pravda?
Nějaké z těch nabídek jsem opravdu dostal. Fotbalu ani hokeji sice obchodně moc nerozumím, ale i tak vím, že to není moc dobrá investice.
Jak váš byznys, a sportovní obecně, ovlivňuje finanční krize?
Studoval jsem literaturu, divadlo a film, četl Balzaka a oblíbil si jeho román Ztracené iluze. Nedělat si iluze – snažit se být připraven. Budu šetřit a už teď třeba vím, že z Agrofertu od Andreje Babiše dostanu méně peněz než dřív. I další firmy budou spíš dávat na výplaty než do sportu.
Takže sport zchudne.
Světovým vrcholovým sportem ročně proteče 500 miliard dolarů, což je neuvěřitelné číslo, srovnatelné s obchodem s ocelí. V Česku je to zhruba sedm miliard korun. Obě ta čísla se sníží. Kromě krize nám škodí i rostoucí kurz dolaru.
Muž, který vozí esaMiroslav Černošek Mistr zákulisí, přítel byznysmenů i politiků, který si rád plní sny. Na konec příštího roku chystá výročí 110 let prostějovského tenisu a jedná o tom, aby přijel zazpívat Paul McCartney. Miroslav Černošek se narodil 27. dubna 1948, vystudoval divadlo, literaturu a film, na vojně vstoupil do KSČ, kde byl osmnáct let. Měl vysokou funkci v OP Prostějov. Je ženatý, má dvě dcery, tři vnoučata a nikdy by se z Prostějova |
Když tu padla zmínka o dvou loňských zápasech NHL v Praze, kolik minut jste z nich viděl?
Tak to je hodně smutné. První den jsem se ve třetí třetině ptal, které dresy jsou které, a ze druhého zápasu jsem viděl poslední minutu.
Splníte si životní sen a pak z něj vidíte sotva pár minut?
Ve chvíli, kdy začíná sportovní akce, tak pro mě už je dávno minulostí. Pracuju na příštím ročníku a dbám na to, aby se v zákulisí ve správný okamžik potkali správní lidé. To je moje heslo.
Aby si Topolánek nebo Klaus podali ruku s Chrenkem, Babišem a spol.
Je to tak. Každá moderní hala dnes musí mít takzvané skyboxy – tam vznikají hodnoty, kontakty, potkávají se tam lidi, kteří to všechno platí. Co se děje na hřišti, je sice fajn, ale já potřebuju být s lidmi, kteří mají přístup k penězům.
A k moci.
Jistě. Před každou akcí si z druhé strany na vizitku napíšu seznam lidí, se kterými se tam musím potkat. Několikrát si je přeříkám a pak už se soustředím jen na to. Mnohem víc než na sport. Proto také organizuju letecké speciály pro sponzory – z Prahy do Ostravy na Zlatou tretru nebo i příští týden na Davis Cup. Zasedací pořádky na akce nedělá nikdo jiný než já. Sám rozhoduju o tom, kdo bude kde sedět, kdo vedle něj a s kým se potká.
To k vám sedí. Před dvěma lety jste byl na Davis Cupu v Ostravě proti Spojeným státům jen první den, kdy přijela vrchnost. Druhý už jste byl na horách.
Podobně když tu hrálo Švýcarsko s Federerem, tam jsem taky viděl jen první den. Tu akci jsem prodal a tím to pro mě skončilo. Hráči mě zajímají do okamžiku, než s nimi podepíšu smlouvu. Pak už ne. Pak už mě zajímají jen lidé, kteří to celé platí. Kdo tohle nechápe, v byznysu daleko nedojde.
S politiky je to asi stejné.
I s nimi jsou vztahy důležité, snažím se mít kamarády i tam. Prezident Klaus má záštitu nad Zlatou tretrou, premiér Topolánek nad tenisovým turnajem v Prostějově a šéf Sněmovny Vlček teď nad mítinkem v Praze.
Moc pěkně rozdělené. Tykáte si s nimi?
Se všemi kromě prezidenta.
Taky si díky známostem umíte hezky ukrojit ze státních peněz, z takzvaného porcování medvěda. Předloni to bylo na areál v Prostějově patnáct milionů korun.
Pětadvacet. Z tělocvičny jsme udělali krásnou halu pro tenisty, volejbalisty i basketbalisty.
Dokonce. A k tomu vám jistě známosti pomáhají. "Jo, Mirek, tomu to přiklepneme, k němu pojedeme na tenis."
Nepopírám, v tom mám výhodu. Ale mám i výsledky. Když žádám o dotaci na tenisovou mládež, můžu říct, že z té předchozí vyrostli Novák, Štěpánek nebo Berdych.
Když se tak potkáváte se světovými sportovci, jaký byl jejich zatím nejdivnější požadavek?
Jednomu z předních světových tenistů jsme půjčovali kazety porna. V Prostějově takové věci v devadesátých letech nebyly, tak jsme pro ně jeli do Olomouce. Řekl, že aby postoupil aspoň do semifinále, potřebuje sexuální nabuzení. Někdy se hráčům zajistí třeba night club na party a zaplatí se jim občerstvení.
Tenisti jsou zhýčkaní, že?
V porovnání s atlety určitě.
Ti čeští se navíc brzy uspokojí. Vydělají první dolary, koupí první fáro a jsou pány světa.
To už jsem zažil tolikrát. Tenista Levinský si z prvních peněz koupil volkswagen, místo aby si zaplatil trenéra. Berdych má od nás sponzorského bavoráka a koupil si druhého. Proč? Já mám třeba jednu audinu, tak k čemu potřebuju další?
HVĚZDY, KTERÉ PŘIVEZL. Zleva tyčkařka Jelena Isinbajevová a tenista Pete Sampras.
Co vím, tak s těmi světovými sportovci si moc nepopovídáte.
Ne, a za to se stydím. Jsem špatný v angličtině. Vymyslím si, že chci v Česku atleta Bolta nebo tenistku Kurnikovovou, a na všechno mám lidi, kteří to zařídí.
Zkoušel jste angličtinu zlepšit?
Letos mi bude jedenašedesát... Na gymnáziu jsem na angličtinu trochu kašlal. V poslední době jsem to zkusil asi pětkrát, ale vždycky jsem skončil u páté lekce, kde se začnou objevovat souvětí a časy. Jsem sám schopen letět do Ameriky, ubytovat se, najíst v restauraci, ale konverzaci zvládám jen základní.
A s tím jde fungovat?
Já potřebuju, aby Sampras věděl, že jsem ten, kdo ho zaplatil. To mu moji lidé jasně řeknou. Pak ke mně má respekt a ví, že já jsem ten boss. Na večeři s ním si ale netroufnu.
Není vám to líto?
Je. A někdy je mi i trapně. Na olympiádě v Aténách 2004 jsem seděl u velkého stolu s viceprezidentem firmy Nike, dále třeba se Sergejem Bubkou nebo Carlem Lewisem. Všichni se bavili se všemi, Lewis najednou ukázal na mě a říká: "Tento pán se nebaví." Po půl hodině znovu: "Vy se vážně nebavíte. To jsme tak nudní?" Přisednul jsem si k němu a přes tlumočníka jsme domluvili, že přijede do Česka. Byl tu loni.
Neumíte anglicky, je vám šedesát. To se do toho moderního světa třicetiletých kravaťáků moc nehodíte.
A to ještě nemám řidičák a neumím zapnout počítač. Pro mě je důležité, že obchodní partneři a politici, se kterými jednám, jsou v mém věku. Vím něco o životě, mám načteno, umím se vyjadřovat. Jsme stejná generace, máme stejná témata. Nepovídám si s nimi jen o byznyse, ale třeba se šéfem Unicredit Bank Jiřím Kunertem jsem se nedávno bavil o posledním nastudování Hamleta. Ten svět kravaťáků mi není moc sympatický. Nepatřím tam.
