„Není to svazující. Jsem rád, že je Hegnus favorit. Doufám, že to potvrdí. Děláme všechno proto, abychom vyhráli, a ne doběhli druzí,“ říká jeho trenér z dostihové stáje Valencio z Velkých Karlovic.
Takže je ve formě?
Hegnus je na tom velmi dobře. Udělali jsme v přípravě maximum. Pokud budeme mít štěstí na čistý dostih bez karambolů a podrží nás zdraví, tak by měl míchat nejvyššími kartami.
Měkká podložka by mu měla sedět, že?
Tohle jsou podmínky, které všeobecně nahrávají starším a zkušenějším matadorům. Kdyby byla dráha rychlá a pevná, tak je to voda na mlýn nové přicházející generace, rychlým koním. Hlubší dráha bude pro starší koně pohodlnější, už mají něco za sebou a co si budeme povídat, je to jako u člověka. Věkem je flexibilita pohybového aparátu slabší.
Dva roky ho sedlal Marek Stromský, v neděli s ním pojede poprvé Lukáš Matuský. Proč?
My jsme to nezměnili. Pro změnu se rozhodl Marek Stromský, vzal si jiného koně. Ale s Lukášem Matuským spolupracuji už několik sezon, byl s Hegnusem v práci, takže v tom nevidím problém.
Žokej Marek Stromský se v Pardubicích řítí s Hegnusem do cíle.
Co váš druhý svěřence ve Velké pardubické Bugsie Malone?
Určitě to není špatný kůň a ani do počtu. Ale Velkou pardubickou běží poprvé a všechno se učí, takže neočekávám, že by se měly odehrávat jaké zázraky.
Velká se poběží bez diváků. Nemáte smíšené pocity?
I tak se těším. Pro nás je to vrchol celoroční dřiny, přípravy. Jdeme zúročit práci a ověřit si, jak jsou na tom koně, jestli se nám to povedlo. Samozřejmě to bude bez diváků smutné. Když běží koně na taxis a třicet tisíc lidí hučí, je atmosféra nepopsatelná a kulisa má svoje kouzlo. Teď bude klid a ticho, ale zase na druhou stranu jsem rád, že i navzdory tomu, co se děje, můžeme závod odběhnout.
Zachráněný jubilant. 130. Velká pardubická bude i ta nejtišší |
Připouštěli jste si možnost, že by se Velká pardubická vůbec nekonala?
Už jenom kvůli Hegnusovi ne. Loni byl na vrcholu výkonnosti, ale jeho start jsme museli loni utnout kvůli zdravotnímu problému. Letos má už dvanáct let, ale pořád je na tom dobře. Kdyby se letos neběželo, tak za rok ve třinácti by to s ním už šlo dolů.
To jste si tedy musel hodně oddechnout, když Velkou nakonec povolili?
Pokud by se zrušila, motivace by šla strašně dolů. Příprava a trénink je jedna věc, ale druhá je udržet ho ve zdraví a v pohodě. Po každém tréninku kontrolujeme, jestli je všechno OK, jestli klouby nebolí. Je to dost stresující. Pro mě je ideální scénář, když Hegnus vyhraje a pak může do důchodu. (úsměv)
Mimochodem. Budou koně vnímat, že poběží bez diváků?
Jim stačí, když zahraje obecní rozhlas: Pozor, pozor, dovezli brambory. Spojují si to s hlasatelem na dostizích. Ruch a atmosféru dostihů registrují. Je to pro ně ztráta pohodlí, klidu. Vnímají, že se něco děje, že je to něco jiného než doma. Jak to bude teď, těžko říct. Ale zase se nabudí, když přijdou do padoku a uvidí kolem více koní.
Hegnus v akci na pardubickém závodišti.
Zatímco loni jste měl v Pardubicích jen dva koně v rámcových dostizích, letos jste jich přihlásil celkem jedenáct. To je rekord?
Možná jsme v minulosti měli i více koní, ale těžko říct. Každopádně je to jedna z našich nejhojnějších účastí. Někdy se to tak sejde. Poslední roky byly třeba chudší, ale to bylo dáno i tím, že lepší koně závodili v Itálii, nebo jsme neměli tolik kvalitních krosařů.
Jak moc jste museli omezit počty doprovodného personálu?
Jsou normální. Každý kůň má svého vodiče, trenérem jsem já. Realizační tým je omezený o majitele, kteří mají koně v rámcových dostizích. Za nás je to dost. Mrzí je to, jsou smutní, protože je mají rádi. Dá se říct, že jsou to jejich rodinní příslušníci. Ale jak říkám, musíme být rádi, že můžeme dostihy absolvovat. Mohli jsme sedět doma. To by byla nejhorší varianta.
I bez Velké pardubické můžete sezonu hodnotit úspěšně, že?
Jsme naladění dobře. Forma je slušná. Vyhráli jsme velký dostih v italském Meranu, v Praze jsme vyhráli mítink Evropský pohár, pěkné rovinové dostihy, táta vyhrál minulý týden Slovenské derby. Věříme si. Pokud bude štěstí a všechno půjde dobře, tak máme na to, abychom topili zodpovědně pod kotlem.
