„Popravdě musím říct, že jsem celkové vítězství vůbec nečekala,“ svěřila se dvacetiletá rodačka z Jihlavy. „Spíš jsem si myslela, že bych mohla skončit podobně jako rok předtím, někde na třetím místě. Z toho, jak to nakonec dopadlo, mám ale samozřejmě velikou radost,“ svěřila se.
Který z těch deseti závodů se vám povedl nejvíc? Nebo spíš, kde jste se cítila nejlépe?
Určitě na Axis Cupu v Jihlavě. Jednak je to pro mě domácí prostředí, domácí bazén, a hlavně se přišli podívat všichni přátelé a celá rodina. Oni jsou pro mě tím nejlepším, co může být.
Takže by to chtělo nějaký autobus, který by je s vámi vozil po všech důležitých závodech?
(směje se) No jasně, to by bylo super. Opravdu mám vždycky hned lepší pocit, když jsou se mnou.
Dalo by se říct, že loňský rok byl pro vás vzhledem k vítězství v Českém poháru zatím nejúspěšnější?
Tak napůl. Zimní sezona se povedla parádně, letní šla jakž takž. Pravdou je, že jsem čekala možná trochu lepší výsledky. Ale co, nový rok, nové cíle, jedeme znovu.
A kam až byste tedy chtěla letos dojet?
Určitě se dostat do reprezentace a pak na evropský šampionát do Glasgow. No a taky zopakovat zlatý hattrick na letním mistráku.
Už jste se odměnila za zmiňované pohárové prvenství?
Byli jsme o Vánocích s rodinou na dovolené v Egyptě. To byla ta nejlepší odměna a vánoční dárek. Jen škoda, že netrvala déle. I když, i týden se dá docela dobře využít.
Zaplavat si bez pocitu, že je potřeba se dostat na určitý čas?
(usmívá se) Přesně tak, hlavně si užít klid. My jsme taková potápěčská rodina, hrozně rádi se potápíme. Podmořský svět je totiž úžasný.
Ale občas taky nebezpečný. U že jste zažila situaci, kdy by se vám nedostávalo kyslíku?
Je pravda, že jednou mi došel vzduch a musela jsem si půjčit. Dýchat z jedné bomby. Ale strach jsem neměla, pořád se ještě potápím s buddym (potápěčským instruktorem – pozn. red.).
Takže jste neměla tendence panikařit?
Ne, měla jsem celkem klidnou hlavu. Každopádně doufám, že už se mi nic podobného příště nestane.
V poslední době nepatří Egypt úplně mezi nejbezpečnější destinace na dovolenou, neměli jste tam trochu strach?
Vůbec. Byli jsme v pohodě, nad ničím jsme nepřemýšleli, měli jsme uvolněnou hlavu. Jeli jsme si do Egypta hlavně užít volno, a ne se trápit starostmi, že by se mohlo něco stát.
Říkala jste, že dovolená v Egyptě byla vlastně už jakousi odměnou za úspěšný rok, ovšem vy na konci ledna dostanete i jeden finanční dárek. Na galavečeru věnovanému vyhlašování nejlepších sportovců Českého svazu plaveckých sportů převezmete prémii třicet tisíc korun. Už víte, co si koupíte?
Ne, zatím vůbec. Víte, já jsem spíš typ, že ráda šetřím. Ne na něco konkrétního, ale prostě šetřím.
Rozumím, máte ráda peníze na účtu...
(směje se) Přesně tak. Nerada nakupuju, takže obchoďáky mě nelákají. Když nemusím, do obchodů vůbec nechodím. A když musím, tak honem rychle nakoupit a pryč.
Vraťme se tedy ještě na chvilku k plavání. Na zimním republikovém šampionátu v Plzni se vám povedl zejména závod na 400 metrů polohově. Čas, kterého jste dosáhla, vás zařadil mezi dvacet nejúspěšnějších plavkyň Evropy. Cítila jste takovou formu?
Musím přiznat, že při přechodu z prsou na kraula mě nejvíc nakopla sázka s kamarádkami. Řekly, že pokud nebudu první, tak mě nalíčí.
Jako že se nerada malujete?
Ano, nerada, vlastně vůbec. A to mě tak namotivovalo, že jsem dokázala přidat a nakonec udělat takový výborný čas. (usmívá se)
Myslím, že jste právě vložila trenérovi do rukou pořádnou zbraň...
(směje se) To asi ano.
Předpokládám tedy, že jelikož nerada nakupujete a nerada se líčíte, tak akce typu slavnostního galavečeru asi úplně nevítáte. Nebo se pletu?
Ale tak jednou za půl roku mi taková akce nevadí. Udělám výjimku a namaluju se. (usmívá se)
I šaty budou?
Ano, šaty mám. I mamka totiž říkala, že si je tentokrát fakt musím vzít. A jelikož je to výjimečný večer, tak opravdu musím. Jinak ale nejraději chodím v kalhotách. Na převlečení mi běžně bohatě stačí pět minut.
A líčit se budete sama, nebo využijete nabídky kamarádek?
Možná mě namaluje mladší sestra. Ona je totiž můj pravý opak. Ta se v těchhle věcech vyžívá. A to je o deset let mladší. (směje se)
Co vás v nejbližší době kromě už zmiňovaného galavečera v Praze čeká?
Hlavně musím pořád hodně trénovat. Za dva týdny pak jedeme na soustředění na běžky na Zadov, kde zůstaneme čtyři dny. No a potom už je na programu první kolo družstev v Jihlavě. A pak přijdou nějaké závody v zahraničí a tak pořád něco.
