Prožíval den jako každý jiný a zrovna se vracel z tréninku taekwonda. „Byl jsem unavený, nebylo mi dobře. Řekl jsem mámě, že nebudu večeřet, a šel jsem si lehnout. Druhý den jsem se probudil v nemocnici,“ vzpomíná pro pořad na O2 TV Sport Drahonínský.
Handi TalksV pořadu Terezy Kubíčkové na O2 TV Sport se diváci seznámí s řadou těžkých osudů, nepříjemných proher, ale i nezapomenutelných úspěchů hendikepovaných sportovců. „V první sérii máme natočeno osm dílů. Každý nabídne přibližně dvacetiminutový medailonek. Motto pořadu zní Ze dna na vrchol,“ řekla autorka projektu. Díl s Davidem Drahonínským odvysílá stanice v pondělí ve 22:05. |
V náměsíčnosti vypadl z balkonu ve třetím patře. „Zlomil jsem si poslední krční obratel, poranil míchu, roztrhl jsem si játra a slezinu a kompletně jsem si oddělal pravé zápěstí. Jako bonus jsem dostal zápal plic,“ popisuje situaci, kterou si přesně nepamatuje.
Šance na přežití? „Pět procent. ‚Zavoleje si ráno, jestli syn ještě žije,‘ řekli tehdy doktoři mamce.“ Náměsíčný býval Drahonínský často. „Ale nikdy nikoho nenapadlo, že si vykročím mimo byt. A vezmu to zkratkou přes balkon,“ léčí bolestný příběh smíchem.
Humor Drahonínskému pomáhá v boji proti černým myšlenkám často. „Byl jsem hodně aktivní, hrál jsem fotbal, hokej, pořád jsem sportoval. Po škole jsem chodil na taekwondo, to mě hrozně bavilo,“ vypráví.
„A najednou jsem ležel v nemocnici a nemohl jsem se sám napít a ani dýchat,“ vybavuje si. „Že to není zlý sen, ze kterého se probudím, mi došlo až ve chvíli, kdy jsem viděl rodiče.“
Voda je můj život. Nejcennější je pro mě zlato z Ria, říká paraplavec Petráček |
I přes hrozivé předpovědi doktorů nakonec pokoj na pooperačním oddělení opustil živý. „,Konečně někoho vezu doleva,’ říkal mi tehdy lékař. Tak jsem se zeptal, co je vpravo. A on mi odpověděl: ‚Patologie.‘“
Tři týdny po úrazu se mu vrátila chuť do života i cílevědomost. „Hýbal jsem prstem a pochlubil se s tím doktorovi, prostě jsem si myslel, že budu normálně chodit,“ vysvětluje. „A doktor se na mě s klidným výrazem podíval a řekl: ‚Ty nikdy chodit nebudeš, to jsou jen křeče.‘ A v ten moment ve mně zhasly miliony plamínků naděje.“
I přesto se ale Drahonínský vrátil do školní lavice a úspěšně odmaturoval. Zálibu ve sportu neztratil, na invalidním vozíku zkusil bocciu. Krátce po startu s ní ovšem musel přestat, jelikož byl v porovnání s ostatními příliš zdravý.
… letošní sezóna je opravdu zvláštní, popravdě jsem si myslel, že jsem toho za svou kariéru zažil už hodně a člověk si říkal že s tolika zkušenostmi už bude o překvapení nouze, opak je pravdou a člověk se aspoň nenudí a může trénovat svou psychickou odolnost, každopádně je to výzva a následující několik týdnů sž do 7.8 bude opět s lukem v ruce a já doufám, že opět předvedu nějaký slušný výsledek ať už na Evropském poháru, MČR v paralukostřelbě, 3.kolo ligy kladkových luků v Chebu, MČR kladkových luků s choďákama a nebo v Římě na ME, potom bude čas mobilizovat síly na finále ligy kladkových luků v Kroměříži a pokud postoupím tak sladká tečka na závěr letošní venkovní sezóny během finále Evropského poháru v Anglii …
„V roce 2001 jsem navštívil sportovní kurz pro čerstvé kriplíky, kde byl Franta Hadaš, který měl ukázku lukostřelby. Vyzkoušel jsem si to, nikoho jsem nezabil a dokonce jsem se trefil do terče,“ vzpomíná.
Navzdory prvotnímu nezájmu se mu lukostřelba připletla do života i o pár měsíců později. „Tak jsem s tím nakonec opravdu začal.“ Jako amatér se v roce 2003 zúčastnil prvního mistrovství světa v Madridu.
„Na světovém šampionátu v roce 2007 už jsem skončil čtvrtý a další rok mi sdělili nominaci do Pekingu.“ Kde Drahonínský při své premiéře na paralympiádě vybojoval rovnou nejcennější kov. „Asi bych na první radši nasbíral zkušenosti a vyhrál až na druhé, ale nebudu se rouhat,“ směje se.
David Drahonínský
Další paralympijskou medaili ukořistil o čtyři roky později v Londýně, dvakrát překonal světový rekord. Úspěchy oslavuje svým ikonickým tancem na vozíčku a na každé akci má nabarvené vlasy do barev české vlajky.
„Dohromady mám doma šest medailí z paralympiády, asi dvanáct z mistrovství světa a několik z evropských šampionátů.“ Kromě vlastního zranění se musel vypořádat i se smrtí milovaného tatínka. „Byl to psychický kartáč, ale zvládl jsem to.“
Stejně jako ostatní složité situace. „Pro mé soupeře mám špatnou zprávu, protože se mnou musí dál počítat.“
