„Je to degenerativní onemocnění sítnice, v podstatě vada zadní části oka. V současné době je to zatím neléčitelné,“ vypráví Hetmer v pořadu na O2 TV Sport. „Určitě mám výhodu, že jsem se s tím už narodil, protože jsem nikdy nezažil, jaké je to vidět, a mohl se lépe adaptovat.“
Postižením se nenechal nikdy příliš ovlivňovat, odmala řádil se zdravými dětmi a s hendikepem se naučil žít. „Jediné, co mě v běžném životě omezuje je, že nemůžu mít řidičák,“ přibližuje.
Handi TalksV pořadu Terezy Kubíčkové na O2 TV Sport se diváci seznámí s řadou těžkých osudů, nepříjemných proher, ale i nezapomenutelných úspěchů hendikepovaných sportovců. „V první sérii máme natočeno osm dílů. Každý nabídne přibližně dvacetiminutový medailonek. Motto pořadu zní Ze dna na vrchol,“ řekla autorka projektu. Díl s Patrikem Hetmerem odvysílá stanice v pondělí ve 21:30 |
Kromě oční vady ale Hetmera trápí ještě problémy se sluchem. Jelikož věděl, že má omezené možnosti v pracovních příležitostech, zvolil povolání učitele.
„Hlavou a hubou je to pro mě jednodušší než rukama,“ směje se. „Snažím se dětem předat, aby se na hendikepované lidi nekoukali skrz prsty,“ popisuje motivaci, se kterou mezi žáky chodí.
Mimo vzdělávací půdu zabodoval i na další, sportovní. Přesto, že vyzkoušel skoro vše od orientačního běhu, přes tenis až k basketbalu, zalíbení našel především na zasněžených svazích. „Lyžování jsem měl v krvi odmalička,“ vypráví.
Závodit začal Hetmer ale mnohem později, až kolem třicátých narozenin. „Nikdy dřív mě to nenapadlo, vždy jsem soutěžil se zdravými. Když jsem si jednou přečetl rozhovor s Aničkou Kulíškovou (dnes Peškovou), která má stejný hendikep, řekl jsem si, že bych to taky zkusil.“
Paralympiády a nečekaný bronz
Hetmer se okamžitě ukázal jako velký talent a po pár trénincích a soustředěních zbývalo pouze najít vhodného traséra. Ač by se to mohlo zdát jako obtížný úkol, nadějný lyžař hned věděl, že povolá Miroslava Máčalu.
„Musel to být někdo, komu stoprocentně důvěřuju. S Mírou se znám asi od šesti let, je to můj nejlepší kamarád. Navíc sám lyžoval, takže to pro mě byla jasná volba,“ nastiňuje Hetmer důvody, proč zvolil právě jeho.
Český zrakově postižený lyžař Patrik Hetmer (vlevo) ̈se svým trasérem Miroslavem Máčalou.
„Patrika znám dokonale, což je hrozně velká výhoda,“ popisuje Máčala. „Dřív jsem se na něj při jízdě otáčel, ale už komunikujeme jen hlasem. Nejtěžší je udržet si od něj minimální rozestup, aby mě pořád viděl.“
Pouhý rok poté, co poprvé sjeli lyžařský závod, už odletěli jako sehraná dvojka na paralympiádu do Soči. „Ještě teď mi běhá mráz po zádech,“ dojímá se Hetmer. „Mysleli jsme, že to budou naše první a zároveň poslední hry,“ vzpomíná Máčala.
Spletli se. A o čtyři roky později v Pchjongčchangu společně vybojovali šestou příčku ve sjezdu. „Bomba umístění, ale asi nejradši vzpomínám na Peking a Soči,“ přemítá Hetmer.
Ve vodě jsem zdravá. Bazén byl návrat domů, říká hendikepovaná plavkyně |
Medaile z paralympiády zatím lyžařské dvojici uniká, ve sbírce přesto mají Hetmer s Máčalou velký úspěch. Na mistrovství světa v Kanadě v roce 2015 vybojovali bronz. „Bylo to hodně nečekané a dost šílené, protože jsme závodili teprv druhou sezonu,“ připomíná Hetmer. „Rozhodně je to můj nejsilnější sportovní zážitek.“
Jelikož se s velkými cíli nerad loučí, možná se už brzy podívá i na letní paralympiádu. Kromě lyžování se totiž začal věnovat hodu oštěpem a vrhu koulí.
„Nejdůležitější ale je, že mám konečně nějakou disciplínu a víc se věnuju fyzické kondici. Řídím se krédem ‚Žij naplno‘.“
