Na večeři? Sáblíková by šla s Federerem

Kolomna - Je českou sportovkyní roku 2007. Dvacetiletá dívka ze Žďáru nad Sázavou, sama ještě trochu dítě, najednou bude idolem pro malé děti. "To mě ani nenapadlo," přiznává Martina Sáblíková. Rychlobruslařka se dnes vrací z mistrovství Evropy a od 17 hodin bude on-line odpovídat čtenářům iDNES.cz.

Martina Sáblíková | foto: Reuters

Otázky pro Martinu Sáblíkovou pokládejte zde.

Jaké byly kdysi vaše sportovní vzory?
Ježiš... Asi Sakala. Já koukala s taťkou pořád na skoky, na každý závod. A potom ještě na atletiku, Železnému jsem fandila.

Takže jejich plakáty visely u vás doma na zdi?
Tak to zase ne.

Co tedy?
Do mých deseti let postavičky z Disneyovek. Potom už plakáty ze závodů, kde jsem startovala.

A ještě později přibyl plakát Claudie Pechsteinové, která se stala vaším rychlobruslařským idolem. Proč právě ona?
Snad proto, že vždycky těsně prohrávala s Gundou Niemannovou. Sledovala jsem jejich souboje a obdivovala ji za to, jak se nevzdává a zas a znovu chce Niemannovou porazit. Potom se jí to v Salt Lake City na olympiádě 2002 povedlo, navíc ve světovém rekordu – a už nebylo co řešit.

Mistryně světa ve sportech „těch druhých“
Jak by si vedly první dámy českého sportu ve sportovních odvětvích dalších finalistů ankety Sportovec roku? Zeptali jsme se Martiny Sáblíkové a Barbory Špotákové.

Martina Sáblíková: Krikeťákem do učitele

Oštěp: Ve škole jsem házela leda tak krikeťákem. Trefovala jsem se vždycky tam, kde stál učitel, přímo do něj. Takových 35 metrů to bylo.
Sjezdové lyžování: Na sjezdovky mě nikdo nedostane! (Kouč Petr Novák: Myslíš? Letos po sezoně jedeme.)
Desetiboj (a tyč): Běhání a skákání mi docela šlo. Zato tyčí bych nejspíš někoho zapíchla. Možná i sebe.
Běh na lyžích: Po rovině nebo do kopce žádný problém. Jen žádné sjíždění. Jednou jsem na běžkách upadla i na třímetrovém kopečku.
Fotbal: Do míče se trefím. Hrajeme fotbálek na soustředění v Harrachově i Collalbu. Dokonce mi ho kouč občas zakazuje, kvůli tříslům. (Novák: Ale je v něm fakt dobrá.)
Hokej: Hokejka by se mi pletla a navíc: oni mají úplně jiné brusle. I když jako malá jsem hokej provozovala s tátou a bráchou.
Biatlon: Kdysi jsem střílela ze vzduchovky. Jen ty terče nesmějí být moc daleko.

Barbora Špotáková: Rychlobruslení v Minnesotě

Rychlobruslení: Naposledy jsem bruslila předloni na jablonecké přehradě. A v Minnesotě i na rychlobruslařské dráze, půjčovali tam ty dlouhé brusle. Ani jsem moc nepadala.
Sjezdové lyžování: Ve Špindlu jsem poprvé zkusila závodní sjezdovku injektovanou vodou. Šílený led! To nemá se sněhem nic společného. No prostě fiasko! Radši půjdu na prašánek.
Desetiboj: Před čtyřmi lety jsem ho v Talence přežila, držím český rekord žen. Na patnáctistovce to byl slušný trapas. Ale kdyby byl čas, šla bych do něj znovu.
Běh na lyžích: V tom bych si ostudu neudělala, vždyť pocházím z Jablonce, tam se v Břízkách běžkám daří.
Fotbal: Čutala jsem občas za garáží. Na Julisce hraju jednou za rok fotbalové utkání atletů, staří proti mladým. Sen o vstřeleném gólu stále trvá.
Skok o tyči: Dva metry šedesát jsem dala bez tréninku, takového převozníka. Nejsem gymnastka, ideální  postavu na tyč nemám. Ale věřím, že kdybych se dostala do spárů Slávy Patery, něco bych byla schopná skočit.

Hokej: Neumím bruslit pozadu, hokej nehraju. Ani jako divák mu neholduju, je na mě moc rychlý. Puk na tom počmáraném ledě nestačím sledovat.

Biatlon: Dřív jsem v Jablonci střílela z malorážky. Nevím sice, jak bych na střelnici vydýchala únavu z běžek, ale jeden čas jsem dokonce přemýšlela o tom, že bych biatlon dělala závodně.

Kdy jste se poprvé potkaly?
Když jsem v roce 2003 začala jezdit na svěťák. Ale držela jsem si odstup. Bála jsem se za těmi nejlepšími přijít a radši mlčela v koutku. Pak jsem si jednou v B-divizi zajela osobák, Claudie jela kolem mě a plácla mě po zádech. Říkala jsem si: Ty brďo. Ty záda si snad nechám pozlatit.

A začaly jste spolu kamarádit?
Tehdy ještě ne. Až v létě 2005, na soustředění v Berlíně, Petr (kouč Novák) Claudii říkal, že ji moc obdivuju a bojím se za ní přijít. A ona povídá: Já Martině něco přinesu. Za dva dny přišla do haly v kozačkách, kabátě a čepici, ani jsem ji nepoznala. Ale volala na mě od mantinelu. Přinesla mi krabici, kde byly její dvě kombinézy, mikiny, rukavice, tričko. Potom jsem nějaký čas trénovala v německé kombinéze. Dodnes ji mám schovanou.

Už druhým rokem Pechsteinovou pravidelně porážíte. Nepřestaly jste být kamarádky?
Ne, nic se nezměnilo. Pechi je dobrá holka. I v pětatřiceti je praštěná a dělá blbosti.

Máte ráda lidi, kteří dělají blbosti?
No jasně, já je přece dělám taky. Kouč by mohl vyprávět. Nebo se mi líbí Rossi, ty jeho kousky s motorkou.

Kdybyste si mohla vybrat, s kterým sportovcem byste šla na večeři?
S Pechi. A pak? S Federerem. Třeba by mi vysvětlil, co dělat, abych nehrála tenis tak strašně. To hřiště je pro mě moc malé. Pořád mi lítají míče přes plot nebo do sítě. Sporty, co se dělají rukama, mi nejdou.

Koho byste ještě chtěla v životě potkat?
Koho mám potkat, toho jsem potkala. Trošku věřím na osud. Ale když už, tak si vyberu Brada Pitta. To je můj oblíbený herec.

Máte ráda romantické filmy?
Já jsem spíš realistka.

A společenské akce?
Mezi sportovci se na nich cítím celkem dobře. Jeden večer za čas se dá přežít. Jinak radši trénuju.

Kdy jste naposledy byla v kině, v divadle, na koncertě?
V kině v prváku, před čtyřmi lety, na třetím díle Pána prstenů. Divadlo? Snad na základce. A abych stála na koncertě někde v 58. řadě a slyšela to samé co v rádiu, to mě fakt neláká.

V anketě o Sportovce roku jste soupeřila se čtyřmi dalšími mistry světa. Kdo z nich by u vás vyhrál?
Všechny bych dala na první místo. Když každý z nich je mistr světa, tak jak je rozdělit?

Jak jste reagovala, když jste se v Rusku dozvěděla, že jste vyhrála právě vy?
Měla jsem úsměv od ucha k uchu. Zároveň mě strašně mrzelo, že u toho nemůžu být.

Čeští fotbalisté mají přesto stokrát vyšší příjmy než vy.
Ale nemůžou se pořádně hnout z baráku. Mně to vyhovuje tak, jak to je.

Jak Pechsteinová chtěla knokautovat Sáblíkovou

Závod na 5 000 metrů, závěrečná disciplína víceboje na mistrovství Evropy v Kolomně. Martina Sáblíková čeká na poslední rozjížďku, ve které nastoupí proti Nizozemce Wüstové.

A ví, že nemusí mít medaili z víceboje.

Stačí pohled do výsledkové listiny. Musela by na pětce být o 16 vteřin rychlejší než Wüstová, o 12 vteřin rychlejší než van Deutekomová a o 10 vteřin rychlejší než Němka Pechsteinová, aby některou z nich sesadila ze stupňů vítězů. „Nepůjde to už. Ani na Pechi to nenajedu,“ říká trenéru Novákovi.

„Půjde,“ oponuje jí.

Dokonce se poštěkají. Ale možná, že právě to je ta pravá injekce.

Claudia Pechsteinová, její idol, už má pětku za sebou. Čas 7:05,84. Němka nervózně přešlapuje v cíli.

Sáblíková stojí na startu, sWüstovou si podají ruce. „Tak jdeme na to,“ říká Nizozemka.

Start. Češka až do 3 600 metrů prohrává, potom však předvádí úchvatná poslední kola. Petr Novák a Gerard Kemkers, jejich trenéři, stojí u kraje dráhy pět metrů od sebe a mohou si vykřičet plíce. „Může to dopadnout, jeď, jeď. Jedeš na vítězství nad Pechstein,“ křičí Novák.

Dvě kola před cílem už Pechsteinová ukazuje do kamer zklamaně čtyři prsty a hlavu schovává do dlaní.
Pochopila, že Sáblíková ji připraví o cenný kov z víceboje.

„Jen pád Sáblíkové by teď Claudii zachránil,“ říká komentátor televize ZDF.

Češka však nepadá. Naopak, letí. Čas v cíli: 6:53,42. To znamená: „malé“ zlato z trati 5 000 metrů a „velký“ bronz z víceboje. Pěst vymrští nad hlavu, Novák tleská. Sáblíková slaví stejně bujaře, jako když se loni v Collalbu stala absolutní evropskou šampionkou. „Naprostá spokojenost,“ říká. „Deset vteřin ztráty na Pechi, to mi připadalo strašně moc. Ale povedlo se!“

S Wüstovou, šampionkou ve víceboji, se obejmou, obě šťastné. Nizozemku hřeje osobní rekord na 5 000 metrů – 6:57,87, tím pojistila absolutní titul. „Musela jsem jet osobák. Už nikdy jsem totiž nechtěla ztratit zlato ve víceboji tak jako loni v Collalbu s Martinou,“ říká. Tehdy ji Sáblíková v bitvě o královnu všestrannosti porazila o 23 setin.

Pechsteinová smutní. „Pětka je moje oblíbená trať, ale dneska mi štěstí nepřinesla. Já se těch brambor snad nezbavím,“ říká Němka. Jde proti Sáblíkové a pěstí Češce naznačuje, že by ji nejradši knokautovala. Pak se usměje a řekne: „Gratuluju.“

Trenér: Byla nervózní i vyburcovaná
Tak nervózní jako před závěrečným závodem na 5 000 metrů už Martinu Sáblíkovou dávno neviděl. „Četl jsem jí to z obličeje. Dokonce mě poslala někam,“ říkal trenér Petr Novák v ruské Kolomně. Víc než na vítězství na 5 000 metrů v tu chvíli jeho svěřenkyně myslela na „velký“ bronz z evropského víceboje.

Nevěřila si?
Třásly s ní nervy, ale zároveň byla vyburcovaná. Chtěla tu velkou medaili, bez ní by to nebylo ono. Nikdo nevěřil, že najede na Němku Pechsteinovou deset vteřin, aby urvala ten bronz. V prosinci ji tu na pětce porazila jen o čtyři vteřiny. Navíc byl strašně těžký led.

Ale povedlo se. Takže spokojenost? Přestože ze tří loňských zlatých medailí tu z víceboje neobhájila?
Určitě spokojenost. Z víceboje bereme jakoukoliv medaili. Martina podala vynikající výkon na každé trati, snad s výjimkou startu při patnáctistovce. Proti loňsku to není žádný ústup, nezhoršila se. Jen dvě Holanďanky měly lepší formu.

Přitom hned v úvodu mistrovství si na pětistovce vylepšila osobní rekord z vysokohorských drah.
Jo, šampionát začal dobře. Taky Němky se ve sprintu zlepšily, ale jim se asi zaměření na pětistovku vymstilo, protože o to horší pak byly na pětce.

Myslíte teď na velkou medaili i z mistrovství světa ve víceboji? Tam skončila loni pátá.
Zkusíme v Berlíně urvat pódium, zlepšit každou trať. Ale přibudou tři skvělé Kanaďanky a další dobré rychlobruslařky. Prioritou pro Martinu zůstanou trojka a pětka, aby na těchto tratích dál byla nejlepší na světě.

Teď budete slavit Sportovce roku i výkony v Kolomně?
Už v sobotu u snídaně ode mě Martina dostala kytku a bonboniéru za Sportovce roku. Nikdy předtím jsem jí kytku během závodů nedal, ale tady jsem jí šel koupit v sobotu ráno obrovské růže. Zasloužila si je.