"Pokud jí prokážou vinu, bude mě to bolet, protože jsem jí věřila. Tu medaili bych si vzala. Ale mým cílem je projet na olympiádě cílem a hned vědět, že na té bedně stojím." To může dokázat teprve v únoru ve Vancouveru.
Co nyní udělat, aby zlatá forma ze Světového poháru vydržela? Nebude to běžný trénink. Po 3 dnech aklimatizace v Evropě začne znovu třífázový trénink. Zatím na suchu, až do 26. prosince si vystačí v Česku se speciálním kluzkým prknem imitujícím led, na němž bude "bruslit" v ponožkách.
"Je to náhražka, jako když dáte dítěti dudlík, aby nebrečelo," říká kouč Petr Novák. "Na prkně mají podobný posed a namáhají i podobné svaly jako na bruslích. Jenže led to není."
Na rybníky, kde vždy o Vánocích trénovali, tentokrát nevyrazí. "Nechci riskovat," tvrdí kouč. "Kazí si tam styl. A obávám se nachlazení. Už v Calgary jí neprospělo, když chodila do haly a venku bylo minus 27." V Salt Lake City pak Sáblíkovou bolela záda, což trenér přisuzuje extrémním změnám teplot.
Dva dny po Štědrém večeru celá skupina zamíří do Itálie, na soustředění v Collalbu, odkud si v lednu odskočí jen na 4 dny na mistrovství Evropy v Norsku. "V Collalbu budou jezdit denně 40 až 50 kilometrů na ledu, plus kolo, posilovna, speciální cviky." Známá maximalistka Sáblíková se pousměje: "To nic není. Už jsem zvládla za den i přes 70 kilometrů."
Nezvykle brzký bude též odlet do Kanady. Sáblíková, Erbanová a kouč se tam vydají už 22. ledna, tedy 23 dnů před prvním závodem na hrách. Důvod je prostý. Sáblíková měla v minulosti i druhý týden po příletu do zámoří trable s aklimatizací. "Teď neponecháme nic náhodě," ujišťuje Novák.
Ponorkové nemoci se rychlobruslařka neobává. "Ta nehrozí. Budu natěšená." Na co? Na medaili přece. Tu opravdovou.
