Martina Sáblíková

Martina Sáblíková | foto: AP

Bylo mi líto Pechsteinové, říká Sáblíková. A zase vítězí

  • 4
Martina Sáblíková do telefonu nadšeně hlásila: "Kája Erbanová právě zajela pětistovku za 38,90, vyjela si olympiádu i na téhle trati. Paráda! Další úspěch našeho týmu." Zvlášť když mladší kolegyně k českému rekordu na 500 metrů přidala další i na tisícovce.

Sama Sáblíková měla "splněno" už od páteční noci. Vypořádala se s německou hrozbou, nažhavené mladici Beckertové oplatila porážku z Calgary. Já jsem nejlepší, vzkázala ze Světového poháru v Salt Lake City rychlobruslařskému světu.

Odveta s Beckertovou se na trati 3 000 metrů podařila. Cítíte úlevu?
To jo. Jsem ráda i za ten čas, že jsem rychlejší než před týdnem v Kanadě. A že mi to vystačilo až do konce. Petr (trenér Novák) na mě během závodu pořád řval: Nechytá háka, nechytá háka...

Jenže v Calgary Beckertová v posledním kole mocně zafinišovala a porazila vás. Obávala jste se jejího finiše?
No, jistá jsem si nebyla. (Novák: Ale při posledním kole jsem na ni křičel: Tentokrát už první zůstaneš!) A v poslední zatáčce stál nachystaný zbytek týmu, aby na mě zařval, kdyby mě stahovala až moc.

Kdy jste uvěřila, že skutečně vyhrajete? Až v cíli?
Když jsem vyjížděla ze zatáčky do cílové rovinky a otočila se, tak jsem ji neviděla. Poslední metry už jsem zatínala ruku v pěst.

Oslavovala jste víc než běžně? Ačkoli šlo o vaše 16. pohárové vítězství?
Spíš míň. Dvě kola před cílem mě totiž brutálně chytla záda. Takže moje oslava se rovnala masáži, akupunktuře a ležení v posteli. Ničeho víc jsem nebyla schopná. Ale to zase přejde, znám se.

Byl to poslední Světový pohár před olympiádou. O co důležitější vítězství nad Beckertovou je?
Každé vítězství psychice pomůže. Hlavně jsem si říkala, že jedu svoji poslední trojku roku 2009. (Novák: Psychologicky nám výsledek vzhledem k Vancouveru pomohl. Srazila Beckertové hřebínek, který jí poslední dobou trochu moc narostl.)

Vyzkouším si vás. Znáte přesně datum, kdy bude na olympiádě ve Vancouveru trojka?
(vypálí) Dvanáctého února je zahájení, čtrnáctého trojka.

V březnu jste se tam stala světovou šampionkou. V Salt Lake vám to ale jde ještě lépe: předloni dva tituly mistryně světa, teď druhý pohárový triumf. Je vaším zamilovaným oválem?
To ano. V pátek mě překvapilo, že rekord dráhy v Salt Lake byl na 3000 metrů sedm let starý. Vydržel od olympiády 2002, tehdy ho zajela Pechi (Claudia Pechsteinová). Až teď jsem ho překonala já.

Pechsteinová bývala vaším idolem, kdysi vám i pomáhala. Teď se po 10 měsících směla vrátit, ale jen podmínečně. Na hry se nekvalifikovala, u ledu se rozplakala. Jak jste její comeback prožívala?
Bylo mi jí trochu líto. Pořád se kolem ní motali novináři, všichni ji natáčeli, spousta lidí se na ni dívala divně. Ale na druhou stranu já byla strašně ráda, že tu byla.

Popovídaly jste si?
To se nedá říct. Spíš šlo o takové ty posunky, gesta a úsměvy, na které jsme bývaly mezi sebou zvyklé. Šlo o psychickou podporu. Pokaždé, když Pechi dřív startovala na závodech, dokázalo mě to motivovat. Zvykla jsem si na ni.

Posteskla si, že například Nizozemky se k ní nyní chovají nepřátelsky. Všimla jste si?
Má to fakt těžké. Zvlášť když její dopingový případ pořád posouvají k dalším a dalším soudům.

Věříte, že nedopovala?
Nevím. Nechci zpochybnit rozhodnutí, které bylo dané. Je to celé nejasné. Přála bych si kvůli ní i kvůli sobě, aby to o jejím dopingu nebyla pravda.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž