„Tyhle ankety beru jako něco hodně speciálního a obrovské ocenění práce, že lidi vnímají jednak samotný sport, ale taky osobu sportovce. A evidentně jim je sympatická,“ popisovala pro iDNES.cz.
Ceníte si, že jste ve společnosti Markéty Vondroušové, Karolíny Muchové, Davida Pastrňáka či Evy Adamczykové?
Obrovsky, dostávám se jednak do širšího povědomí, pak taky mezi tyhle jedinečné lidi a skvělé sportovce. Spousta z nich je pro mě vzorem. Všichni žijeme podobný život, i když ho každý máme zároveň specifický, máme svou disciplínu a jezdíme jinak po světě. Každopádně zkušenosti jsou podobné, a když se pak dostanete mezi taková jména a zjišťujete, že řeší podobné věci jako vy, tak si toho moc vážíte.
Na titul Sportovce roku kandiduje i lukostřelkyně. Anketa zná finálovou desítku |
Na koho se na slavnostním galavečeru nejvíc těšíte?
Mým favoritem je Evka (Adamczyková), fakt ji sleduju dlouho, potkaly jsme se už na olympijském festivalu k hrám v Tokiu. Je jednou z těch, kdo probourává ženský sport, přijde mi, že máme hodně sportovních ikon, které jsou zároveň hezké a atraktivní a snaží se sport posouvat.
S Jiřím Prskavcem jste zase v pondělí představovali českou olympijskou kolekci pro hry v Paříži v příštím roce.
Byla jsem úplně nadšená. Jako malá jsem si to vždycky přála, říkala jsem si, že bych na to mohla mít, a najednou se to plní a děje. Komunita lidí je milá a přátelská, i když můžeme být unavení z tréninku nebo něčeho jiného, tak je moc příjemné s nimi být.
Stejně jako před sto lety. Olympionici pojedou do Paříže s vlajkou na hrudi |
S vyhlášeními už máte zkušenosti, v polovině listopadu jste vyhrála anketu resortního centra Victoria.
Letos je s anketami hrozný boom, ale ke sportu patří a neberu je vůbec jako rutinu. Naopak je vnímám jako ohromné ocenění, protože každá anketa je jedinečná. Třeba Victoria je výběr velice úspěšných sportovců, byla jsem tam i s kluky plážovými volejbalisty (Ondřejem Perušičem a Davidem Schweinerem).
Čeká vás ještě nějaká?
Měli jsme českou anketu Lukostřelec roku, kde jsem byla jmenována dokonce do síně slávy, pak tedy Sportovec roku a na závěr ještě anketa světové federace o nejlepší lukostřelkyni roku, kde jsem mezi Korejkami a všemi ostatními. Myslím, že česká vlaječka tam docela bije do očí, protože je nás tam jen pět.
Cítíte i díky tomu, že popularita vašeho sportu v tuzemsku stoupá?
Myslím, že jo. Dřív jsem od vrstevníků ve škole slýchávala, že to není sport a že se na něj ani nemusím rozcvičovat, teď už lidi vnímají lukostřelbu plnohodnotně a spousta z nich si ji třeba vyzkoušela. Nedávno jsem měla akci na základní škole, kde bylo v každé skupince dvacet dětí, a přes 50 procent vědělo, co lukostřelba je, a už ji někdy otestovalo. Školáci byli nadšení, bála jsem se, že je to nebude bavit, protože jsme třeba oproti basketbalu statický sport, ale dokázali udržet koncentraci a měli hroznou radost z toho, co trefili.
Jak teď vypadá vaše sportování?
Jsme trochu jako atletika, takže máme i zimní přípravu a zimní závody. 8. prosince mě čeká poslední závod roku v hale v Berlíně, loni jsem přesně tam začala a skončila až na mistrovství světa.
Už jste zlatou medaili vstřebala?
Pořád jsem ráda, když mám chvilku si ji připomenout, ale už jsem se s tím naučila líp pracovat. Už kolem mě není takový boom a sama cítím, že mám potenciál dosáhnout ještě něčeho velkého. Ale vím, že k tomu potřebuju čistou klidnou hlavu, furt pracovat na tréninku a nic neošulit.