Na olympiádě v Pekingu jste měl startovní číslo 5 a skončil pátý. Tady jste měl startovní číslo 4 a jste čtvrtý. Co tomu říkáte?
No snažím se v tom dělat pořádek.
Takže kdybyste příště startoval s jedničkou...
Ono je těžké jí dostat.... Chce to, abych si ještě vylepšil pozici ve světovém žebříčku, podle kterého se ta startovní jízda rozdávají.
Kdyby se sčítaly čas ze semifinále a finále, jako ještě před třemi lety, byl byste dnes mistrem světa.
No... Mohl bych nad tím plakat, ale asi by to nemělo cenu.
V semifinále jste tu zajel absolutně nejrychlejší čas dne. Oč potom bylo finále jiné?
Hlavně o ten šťouch, který jsem udělal. Dvě vteřiny navíc, které jsem za něj dostal, je prostě moc. Ale ta jízda už odshora byla o trochu horší než v semifinále, i když jen v malých detailech. Já už po semifinále věděl, že bude těžké ho zopakovat.
Byl jste poslední medailovou nadějí české výpravy v olympijských disciplínách. Vnímal jste to?
Říkal jsem si, že by bylo pěkné aspoň jednu medaili odtud odvézt. Když jsem viděl, že už to zůstalo jen na mně, říkal jsem si: Musím pro to udělat, co se dá.
Takové myšlenky jste měl i těsně před startem?
Tam už na takové věci vůbec nemyslím. Tam spíš koukám na lidi, co chodí okolo, jak se tváří, jak fandí, jak tam odskakuje čas, než pojedu. Měl jsem tam dobrý pocit, že jako vítěz semifinále jedu poslední a že všichni čekají jen na mne.
Co jste si řekl po šťouchu?
Něco sprostého. Ale jen pro sebe, už jsem byl dost zadýchaný, tak jsem moc nahlas nemohl.
Věřil jste pak, že to na medaili vyjde i se šťouchem?
Na zlato ne, protože Francouz Gargaud zajel předtím jen o něco horší čas než já v semifinále a já věděl, že jedu ve finále hůř. Ještě jsem zkusil v pasáži Niagara zariskovat a docela to tam vyšlo. Snad jsem nejel úplně nejhůř.
Byl to zvláštní závod, že? Obhájce titulu Estanguet se po semifinále ocitl mimo hru a Martikán pokazil finále.
Neslyšel jsem po Martikánové jízdě žádný obrovský řev od slovenského publika, tak jsem si říkal, že asi žádný velký výsledek nezajel. Slováci to tu mají trochu pokřivené tím, že už letos mezi sebou jedou o olympijské místo. Martikán si tu medailí mohl zajistit Londýn. Díky mé chybě jsem dal šanci na Londýn i Maťovi Beňušovi, který tím pádem získal medaili. Řeknu Maťovi, ať mi koupí nějaké pivo a bude to spravedlivé.
Co ve vás převažuje teď? Vztek? Zklamání? Nebo jste už se 4. místem srovnaný?
Já se přiznám, že jak byly tyhle závody o dva dny posunuté a my se tři dny nedostali na vodu, už jsem byl z toho takový utahaný. Pořád se na něco čekalo, svízt se dalo jen na rovné vodě, což mě nebaví. Tak teď jsem rád, že už je to za mnou. Měl jsem vnitřní přání být ve finále a vyjet pro nás olympijské místo, a to se povedlo. Potom jsem si říkal, že by se z toho mohla povést i medaile. Nevyšla, tak holt nevyšla. Nebudu si rvát vlasy. Ale budu se v nich drbat, proč jsem ten šťouch dal.
Vyhrál jste letos Světový pohár. Takže to byla dobrá sezona?
Prožil jsem pěkný rok, i kdybych nebral jen vodní slalom. Byla celkem hezká zima, kterou jsem strávil v Austrálii, pak pěkné jaro. A když se léto v Čechách nevydařilo, byli jsme pryč, na sluníčku. Vítězství ve svěťáku můžu brát za bonus.
Přesto jste týden před světovým šampionátem měnil loď a přešel na jinou, od jiného výrobce. Proč?
Tahle v bublinách trochu líp plave. Myslel jsem si, že do té zdejší Niagary by nebyla špatné, tak jsem si ji nechal od firmy Vajda postavit. Jenže postavili mi ji pozdě, sezonu jsem odjezdil na své staré a až tady si vzal tu novou. Pořád se na ní učím, ale chtěl jsem to na ní zkusit - i když si někteří lidé klepali na čelo. Jen jsem doufal, že to úplně nepodělám, aby si všichni neřekli, že jsem úplný debil.
