Lidé se divili, říká šachista, který odmítl výhru za tisíce dolarů

Možná je to pro někoho bláznivé gesto hodné knížete Myškina. Ostatně, nejlepší český šachista David Navara kdysi sám uznal, že někomu může připadat jako podivín z ruských románů. "Nevím, zda někomu teď takto připadám. Ale začínám věřit, že můj čin nebyl úplně běžný a že si asi cenu fair play zasloužím."

David Navara | foto: chessbase.com

Ta cena - pohár a broušená sklenička se lžičkou - byla v Chanty Mansijsku zřízena speciálně kvůli němu. Kvůli tomu, co udělal. Pohár a sklenička? Hezké, jistě, ale kolik takových ozdůbek by šlo koupit za pár tisíc dolarů, jež dal svým rozhodnutím Navara všanc.

Tím, že nabídl remízu v partii, v níž mohl dát soupeři za 3 tahy mat. To bylo tak: v boji o postup do dalšího kola Světového poháru mohl jít český velmistr přes Ukrajince Mojsejenka. On ale vzdor zcela vyhrané pozici remizoval. V průběhu partie totiž soupeř zapochyboval, jestli se Navara nejprve nedotkl jiné figury, než s níž pak táhl, což je proti pravidlům.

Fair play v MF DNES

Deník MF DNES a Klub fair play při Českém olympijském výboru hledají a zveřejňují příklady fair play ze soutěží všech výkonnostních úrovní. Tipy, označené heslem FAIR PLAY, můžete posílat na e-mail: [e-mail]

Navara sice zavadil o krále a hrál střelcem, jenže ani on, rozhodčí a ani soupeř si nebyli jisti, k jakému dotyku došlo dřív. Uznán byl tedy tah střelcem, Mojsejenko neprotestoval a hrálo se dál: následovalo dalších 75 tahů, to je šachový ultramaraton.

Po jeho "uběhnutí" odmítl vítěz vítězství a úmyslně remizoval. Mimochodem, ten samý víkend remizovali i čeští fotbalisté v kvalifikaci o Euro ve Skotsku po nafilmovaném pádu Rezka...

Oba činy mají shodné to, že vzbudily údiv, byť každý zcela jinak. I Navarův soupeř uznal, že se český velmistr ničeho špatného nedopustil, zaskočený ale nebyl jen on. "I taťkovi déle trvalo, než to pochopil. Někteří lidé říkali, že to bylo zbytečné, ale já nevěděl, zda je správné takto vyhrát."

Pak šachista s podivuhodnou upřímností nahlas přemýšlí: "Ve hře bylo hodně peněz, ale já na to nebral zřetel. Nejsem extrémně bohatý člověk, ale ty peníze pro mě nebyly existenční nutností. Kdybych měl rodinu a žili jsme v bídě, třeba bych remízu nenabízel."

Není i toto přiznání na cenu fair play? A férově - lze-li to tak napsat - dopadl i boj s Ukrajincem: Navara ho v další partii udolal. S odstupem času říká: "Myslím, že šachy jsou příjemná a sympatická hra i bez gest, které jsem udělal." Jistěže jsou šachy sympatickou hrou i bez toho. Avšak nejen šachy jsou díky těmto gestům ještě sympatičtější.