Na prvních dvou uspěla. V Tokiu se probojovala do olympijského semifinále, na mistrovství Evropy v krátkém bazénu skončila čtvrtá. „Jsem dobře naladěná a doufám, že to ještě posunu dál,“ hlásí 24letá plavkyně, jež se specializuje na polohovou a prsařskou dvoustovku.
Necítíte už ale po hektických měsících únavu?
Je to náročné hlavně psychicky. Původně jsme měli mít po olympiádě tři týdny volno, ale pak tam skočilo mistrovství Evropy a světa, tak jsme si museli sezonu natáhnout. A už v roce 2019 jsme si prodlužovali zimu kvůli tomu, že jsme se připravovali na olympiádu v původním termínu. Jenže pak ji covid posunul, takže už dva a půl roku jedeme prakticky v kuse.
Takže semifinále z Tokia vás muselo povzbudit.
Hrozně mi zvedlo sebevědomí. Před pěti lety jsem na olympiádu nejela, což mě mrzelo (i když splnila limit, nevešla se do české nominace), ale teď jsem si to vynahradila. A když se mi ještě podařilo takhle zaplavat, tak jsem si dokázala, že tam patřím. Nakoplo mě to. Mám ještě větší chuť jít do tréninků, abych něčeho dosáhla.
Před dvěma roky jste se přesunula do skupiny trenérky Petry Škábové, cítíte, že se to teď projevuje?
Myslím, že to tak je. Naštěstí mi u Petry všechno sedlo hned od začátku. A vidím, jak to postupně jde nahoru a zlepšuju se. Teď přišel čas, kdy se to všechno nasčítalo.
V čem jste udělala největší posun?
Hodně v psychice, začala jsem si víc věřit i na tréninku. Dřív jsem se tréninků bála, trochu jsem se cukala a občas jsem se šetřila, abych měla síly až do konce. Ale u Petry jsem postupem času zjistila, že je lepší jet od začátku naplno a když to člověk nevydrží, tak to je ten správný trénink, kdy tělo připravuju na zátěž. A pak se to vrátí ve výsledcích.
S jakými byste tedy byla spokojená v Abú Zabí?
Budu ráda, když to na dvoustovkách dopadne na finále. Hlavním cílem je zaplavat osobní rekordy, potažmo ty české. Ale ten na dvě stě prsa jsem si nastavila docela na úrovni (2:19,89), takže už není snadné ho překonávat.
Plavkyně a olympionička Horská se bojí hloubky. Asi bazénový syndrom, říká |
Na šampionátu budete nejdřív startovat na polohové čtyřstovce a stovce, až pak vás čekají vaše nejsilnější polohová a prsařská dvoustovka. Jste s tímto rozložením spokojená?
Jsem. Po čtyřstovce mám na hlavní starty ještě tři dny, takže můžu v tréninku ubírat trošku míň a víc se připravovat na čtyřstovku, aby byla i ta dobrá. A potom ty tři dny doplněné stovkou beru jako rozzávodění pro moje hlavní disciplíny. Takže jsem ráda, že mám čas se trošku připravit a taky se ztotožnit s prostředím.
Nebude aklimatizace složitější vzhledem k velkým teplotním rozdílům?
Myslím, že to problematičtější není. Ale když jsme byli na mistrovství světa v Dubaji, tak venku bylo strašné teplo a na bazéně potom zima, protože tam dost stáhnou klimatizaci. Takže tam musíme být oblečení, i když je venku takové teplo.
Na dvoustovkách nebude semifinále, z rozplaveb se bude postupovat rovnou do finále. Upravila jste kvůli tomu přípravu?
Je to tak, všechno musí vyjít hned ráno. Trošku jsme pozměnili program, během tréninku jsme se snažili zařazovat těžké rychlé série, které simulují ten ranní závod, abych byla zvyklá dostávat tělo do zátěže a rychlosti už ráno. V přípravě se mi to dařilo, tak doufám, že jsme udělali dobře.
