Seemanová si proto naplánovala, že v úterý ráno bude vstávat v šest. Každému to oznámila, jenže sama si budík zapomněla nastavit.
Od hrozby překotného stresu ji tudíž zachránilo, že Horská se probila do úterního semifinálového a finálového bloku rovněž a svůj budík měla nastavený na 6.20.
„Když se mi ozval, byla jsem z toho úplně zmatená,“ vyprávěla Kristýna Horská. V duchu se sama sebe ptala: Proč jsem neslyšela ten Bářin? A proč je Bára ještě v posteli?
Budíček ve 2.30. Olympijská premiéra triatlonistky Kuříkové |
„Přemýšlela jsem, jestli jsem sama spala tak moc tvrdě, že jsem žádné Bářino buzení nezaregistrovala. Až potom se ukázalo, že jsem ji vzbudila teprve já.“
Předtím v noci je probraly pro změnu šramotící triatlonistky se svým ještě časnějším budíčkem ve 2.30, protože ty s nimi bydlí na osmimístném apartmánu, který se skládá z dvoulůžkových a jednolůžkových pokojů.
„Není to úplně ideální situace,“ popisovala Horská. „My přijdeme z bazénu třeba až o půlnoci a triatlonistky naopak hrozně brzo vstávají. Stejné to bylo s holkama veslařkama, co tu předtím bydlely. Ale snažíme se, abychom si dávaly pozor a vycházely si navzájem vstříc.“
Horská si náležitě vychutnávala, že společně se Seemanovou může v úterý odjet do Aquatic Centra. Pro ni byl na rozdíl od její kolegyně už postup do semifinále splněním velkého přání.
Závod Seemanové na kraulové dvoustovce sledovala u bazénu, fandila. „Do svého semifinále jsem měla pořád ještě dost času, tak jsem se nesnažila být někde zavřená v rohu a jen čekat,“ vysvětlovala.
Barbora Seemanová v tolik úspěšném semifinále dvoustovky volným způsobem.
Kamarádka postoupila do finále pátým časem a slavila.
Horská skončila v semifinále šestnáctá v čase 2:12,85 a usmívala se také: „Bylo skvělé nastupovat a slyšet hlasatele, jak oznamuje mé jméno a osobně mě představuje. A mohla jsem i zamávat do kamery rodičům domů.“
V posledních 12 měsících měla Kristýna Horská tři sportovní sny.
Za prvé: probojovat se na olympiádu. Splněno.
Za druhé: zaplavat si na ní osobní rekord. Splněno. Už v rozplavbě krátké polohovky jej časem 2:12,21 překonala o 40 setin.
A za třetí: postoupit do semifinále. „Ale to byl sen, který se neříká. Nečekala jsem, že bych semifinále opravdu mohla plavat.“
Splnila si však i ten.
Ten výraz může znamenat: Páni, já plavala olympijské semifinále. Kritýna Horská navíc ráno "zachraňovala" i Barboru Seemanovou, protože si česká jednička zapomněla na 6.00 nastavit budík. "Když se v 6.20 ozval můj, byla jsem pak celá zmatená, jak to, že jsem Báru vzbudila až já." https://t.co/TRU8uZoxjJ
Navíc na trati 200 metrů polohový závod, tedy v disciplíně, která vlastně ani není její hlavní. Tou by měla být až prsařská dvoustovka.
„Já moc nerozděluju, která z nich je nebo není hlavní,“ namítla. „Krátkou polohovku plavu celý život, zatímco dvě stě metrů prsa byla moje trať na začátku kariéry, pak jsem si od ní dala pauzu, potom jsem se k ní zase vrátila a trochu nečekaně se v prsách dostala na olympiádu. Přesto bych asi neříkala, že jsou moje hlavní disciplína.“
Každopádně další osobní rekord, tentokrát na prsařské dvoustovce, bude nyní tokijským přáním číslo čtyři 23leté plavkyně.
„Energie mám dost, polohovka mě nakopla,“ ujišťuje další ze svěřenek Petry Škábové, úspěšné trenérky Seemanové.
Horská prožívá zásluhou svých výkonů v Tokiu zároveň i určitou satisfakci poté, co se o účast na hrách musela strachovat. Což o to, limit zaplavala už loni na podzim v Taškentu, jenže letos na jaře se dozvěděla, že se jí možná nezapočte, protože plavecká asociace FINA zpochybnila, že při závodech v Taškentu byly dodrženy veškeré náležitosti.
Plavkyně a olympionička Horská se bojí hloubky. Asi bazénový syndrom, říká  |
„Tehdy se mi trošku zhroutil svět. Měla jsem těsně před Evropou a navíc i těsně před státnicemi a přišla taková zpráva. Byla to náročná doba,“ vypráví.
Státnice z tělesné výchovy a sportu na Univerzitě J. E. Purkyněho v Ústí nad Labem zvládla za jedna.
S Evropou se dokázala vypořádat se ctí, i když limit na ní nezopakovala.
„A dva týdny poté jsem se dozvěděla, že mi čas z Taškentu přece jen započtou, ačkoliv ani pak jsem to nebrala jako samozřejmost.“
Naštěstí už žádná jobovka nepřišla.
A tak je tady, v Tokiu, na olympiádě - a svým osobním rekordem potvrdila, že Taškent rozhodně nebyla náhoda.
