"Takové výsledky jsou prima," pochvaloval si na závěr Světového poháru Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty 1996 a sběratel dalších medailí, nyní sportovní ředitel Českého olympijského výboru.
Výsledky posledních let hovoří jasně. O medailový přísun ze šampionátů dospělých i do 23 let se starají čtyřkajak, deblkanoe a od loňska i kanoista Martin Fuksa, k tomu navíc Josef Dostál ze čtyřkajaku. A zatímco na OH v Aténách závodili Doktor a kajakářka Strnadová, v Pekingu 2008 už jen ženský deblkajak Mrůzková, Blahová, z Londýna 2012 přivezly čtyřkajak bronz a deblkanoe páté místo.
Kroky vpravdě revoluční
Ještě o rok dva dříve by to znělo jako rajská hudba. Kde tedy hledat příčiny takového vzestupu? "Po Pekingu jsme si řekli, že takhle už to dál nejde," přibližuje nový šéf svazu kanoistiky a předseda rychlostní sekce Jan Boháč období zlomu.
První krok: Tehdy odložil pádlo Martin Doktor a stal se trenérem reprezentace.
Druhý krok: Svaz angažoval jako konzultanta polského Američana Jerzyho Dziadkowiece, který měl předtím úspěchy s americkými kanoisty.
"Jerzy je specialista na metodiku a diagnostiku tréninku. Zlepšení nastalo v kvalitnějším dávkování tréninku a diagnostikovaly se výsledky. On nám navíc otevřel dveře do amerického olympijského centra v Kalifornii, kde přední české posádky zimu co zimu mají k dispozici stejná zařízení jako třeba američtí plavci. Trenéři i reprezentanti se tam naučili pracovat dokonaleji, teď už v tom jen pokračujeme," přibližuje Boháč.
Jenže těch kroků bylo zapotřebí mnohem víc. A některé další nejsou tolik viditelné.
Víc prostředků na mládež
"Už před devíti lety, tedy nedlouho po olympiádě v Aténách, padlo rozhodnutí, že musíme pracovat jinak s mládeží. Peníze jsme přestali posílat do oddílů, ale podrželi jsme je na svazu. Vytipovali jsme si osm desítek talentovaných rychlostních kanoistů a kajakářů, které jsme měli přímo pod kontrolou a prostředky šly na ně. Drtivá většina současných českých špiček pochází právě z této líhně."
Účelem tohoto výběrového kroku bylo, aby vodáci nejen jezdili rychle, ale také byli všestrannější.
"Mládežníci musí plnit také kritéria v běhu, plavání a posilování vlastní vahou. Takže teď už desátým rokem vychováváme všestranné sportovce a ukazuje se, že to přináší výsledky - závodníci jsou lépe vybaveni fyzickými parametry a co je hlavní, už třeba ve dvaceti jsou konkurenceschopní v mezinárodním měřítku," vykládá Boháč a jako příklad uvádí kanoistu Fuksu, kajakáře Dostála, Havla a další.
Důležitá role šampiona z Atlanty
Šéf "rychlosťáků" nezapomíná na přínos Martina Doktora. "Jeho role byla a je hodně důležitá. Dokud byl trenérem reprezentace, jeho otec, zkušený odborník, mu dělal poradce. Hlavně ale Martin všechno, třeba otázku jednání s Američany, zaštiťuje svou autoritou, přičemž pro mladé závodníky je velkým vzorem. Také proto stále působí v roli asistenta reprezentace."
Podle Boháče užívá současná reprezentace několik dalších výhod. "Nynější kouč reprezentačního týmu Pavel Hottmar před lety rozjížděl práci mládežnických center a závodníky, které dobře zná, teď vede v týmu dospělých. Navíc těžíme z odbornosti a zanícení dalších trenérů, ať už jsou to Karel Leština nebo Libor Dvořák v Dukle, nebo rodinný tým Fuksů, který funguje podobně jako dříve tým Doktorů," vysvětluje.
Díky Martinu Doktorovi padla ještě jedna překážka z předchozích let. "Martin totiž dokázal a dokáže komunikovat se středisky Duklou nebo USK Praha. Hierarchie je teď postavená tak, že za reprezentaci zodpovídá svaz. A svaz, zjednodušeně řečeno, říká střediskům, co mají dělat. Nejen hry v Pekingu, respektive naše velmi skromná účast, totiž ukázaly, že to ne vždycky dělalo dobře."
Důležitá je ještě jedna skutečnost. "Nikomu nic neneřizujeme, pouze doporučujeme. Za těch deset let, co se s mládeží pracuje jinak, došlo k tomu, že naše doporučení už využívají všichni a naše mládež je na vysoké úrovni. Proto o budoucnost naší rychlostní kanoistiky nemám obavy," uzavírá Boháč.
Svoje slova o mládežnickém vzestupu dokládá jednoduchými čísly. V roce 2005 jelo na juniorské MS do Maďarska 20 reprezentantů a pouhá jedna loď se probila do devítičlenného finále. Loni, o osm let později, bylo na šampionátu juniorů v Kanadě sedm závodníků a přivezli pět finálových umístění, z toho čtyři do šesté příčky a jednu medaili.
