Mrzne až praští, ale kolem právě vytyčené a vymetené přírodní dráhy se to začíná podezřele hemžit.
Tři televizní štáby, elita českých sportovních novinářů, velcí sponzoři a neustále rostoucí dav fanoušků a zvědavců včetně hejtmana kraje.
Je sobota 29. prosince a každou chvíli tu vypuknou závody, které by chtěly doma mít všechny rychlobruslařské velmoci světa. Lépe řečeno jejich hlavní protagonistku Martinu Sáblíkovou a trenéra Petra Nováka.
Protože na rybníku se tam závodilo naposledy někdy před čtyřiceti lety a dnes tam pro takové události mají supermoderní haly, kde jezdí po čistoskvoucím nablýskaném ledě rolby a kde udržují konstantní teplotu.
Ještě ve čtvrtek večer nebylo jisté, že závody vůbec budou. Novák a jeho svěřenci obvolávali oddíly, závodníky, činovníky svazu, sponzory a novináře. „Mrzne, našli jsme dobré místo, kde je led celkem dobrý a dostatečně silný a tak máme šanci udělat doma u nás mistrovství, které jsme tu už pět, šest let neměli,“ zní hlavní argument Petra Nováka.
Ráno se všichni sjeli na kraj Žďáru nad Sázavou k nádrži Pilák, pomocí provázků vytýčili regulérní čtyři sta metrovou dráhu, vymetli ji a bylo to.
Když vidíte, co dokázal tenhle charismatický chlapík za pár hodin zorganizovat, začínáte tušit, proč je vůbec možné, že tato země má sportovkyni, kterou jí závidí Německo, Nizozemí, Kanada, USA, Norsko a spousta dalších rychlobruslařských mocností.
Vymyšleno to má fakt dobře. Mistrovství totiž zorganizoval v den, kdy se pár kilometrů odtud jede odpoledne slavná běžkařská Tour de Ski. O publicitu i o diváky je tak postaráno.
Na startu je 30 závodníků všech kategorií (o moc víc byste jich v této zemi nenašli), které před chvílí rozepsali do rozjížděk obyčejnými tužkami na papíry vytržené z bloku. Elektronická časomíra nefunguje, protože ji zmohl mráz. Aspoň že se tu rozdává sponzorský svařák.
„Led je sice dost silný, ale udělejte větší rozestupy ať to náhodou nepraskne,“ volá na shluk diváků v cílové rovince jeden z pořadatelů.
A pak se neuvěřitelné stává skutkem. Startovací pistole nezamrzla a první závodníci vyrážejí na trať pětistovky. V jedné z rozjížděk se postaví na start Sáblíková a pak ještě dvakrát na tratích 1500 a 3000 m.
"Na pětistovce jezdím tak jedenačtyřicet vteřin, tady to bude okolo pětačtyřiceti," odhaduje Martina Sáblíková rozdíl mezi umělým a přírodním ledem. Nakonec zajela nejrychlejší trať za vteřin třiačtyřicet.
Před její parádní „trojkou“ ještě tatínek Sáblík a Novák osobně přemetávají zatáčku a před od bruslí pěkně vyseknutou dírou v ledu nahrnou hromádku sněhu, aby se v ní Martina nezabila.
„4.25 na tomhle oraništi, to je fakt dobrý čas,“ pochvaluje si pak Novák poslední výkon Martiny. Ta se okamžitě stává centrem dění. Musí do kamer ukazovat jak vypadají závodní brusle, kombinéza, říkat co jedla na Štědrý den, jak přes svátky trénovala na rybníku v nedalekém lese a v neposlední řadě se fotit se svými fanoušky.
„Jsem naprosto spokojený, ale za dva roky bych už něco takového nechtěl zažít. Doufám, že tu už budeme mít halu,“ uzavírá Novák.
I tak může vypadat jedno velké mistrovství.
Sáblíková byla spokojená i s polními podmínkami
Martina Sáblíková, zvyklá na světové arény a dokonale rovný led, však na podmínky domácího šampionátu vůbec neláteřila. "Vzhledem k tomu, že u nás není žádná umělá dráha jsem strašně ráda, že se mohu vůbec někde svézt," řekla po zahřátí douškem čaje. "Navíc na té dráze jsou zatáčky, které potřebujeme, takže já jsem naprosto spokojená. Pořád je lepší být alespoň někde na bruslích, než vůbec." Přesto překvapuje, že Martina netrénuje v některém ze světových středisek, například milovaném italském Colalbu. "Tam je to opravdu pěkné," potvrzuje Sáblíková. "Ale jsou svátky a já jsem ráda, že mohu být doma a ještě při tom bruslit. Navíc mistrovství republiky ve všech kategoriích nebylo snad pět let, takže i z toho důvodu mám radost, že se tady mohlo jezdit." Nerovný led připravený partou nadšenců neumožňuje zajet špičkové časy, ale o ty stejně nikomu nejde. "V Evropě jezdím patnáctistovku kolem dvou minut, někdy i pod ně a nyní jsem jela 2.12, tak ten rozdíl je docela docela dost," připouští světová rekordmanka. Je kromě pomalejších časů přírodní led náročnější i na techniku rychlobruslařů? "Je to o hodně namáhavější," potvrzuje Martina. "Jak to není ideálně hladké, tak občas nerovnosti vodí brusli jinam, než by měla jet a než jak jsem zvyklá. Zase na trénink síly je to ale dobré." Česká rychlobruslařská jednička přesto závěrem připouští, že jízda na rybníce není jenom idylický návrat do dávných časů. "Je tam daleko větší zima než v hale," zjevně drkotá zuby. Navíc nával jejích příznivců na rybníku jí připravil i velký úlek. "Jak tam bylo hodně lidí, tak to párkrát hlasitě křuplo a to jsem se hodně bála." |
Měla za sebou vítězné závody na pět set a patnáct set metrů, před sebou hodinovou pauzu před závěrečnou "trojkou". Promrzlá na kost vzala zavděk chvilkou ve vytopeném sále nedaleké restaurace i minutami rozptýlení při rozhovoru s českými novináři.
