Jak na tu situaci s odstupem dvou let vzpomínáte?
Měl jsem se trefit a nemusel jsem řešit žádný rozstřel. Skeet je jednoduchý na zhodnocení. Musíte zasáhnout o terč víc než ostatní. A já ho netrefil. Nesnažím se v tom nějak utápět nebo vypichovat, že jsem byl sedmý na olympiádě a že to bylo první nepostupové místo po dvou netrefených ranách.
Dán Jesper Hansen, se kterým jste se o finále rozstřeloval, nakonec získal stříbro…
Taky jsem mu říkal, že má mojí medaili. Ale Jesper je vynikající střelec, ve světovém žebříčku je na tom hodně dobře. Mně se v průběhu rozstřelu dařilo, mohl jsem projít do finále hned třetím dvojstřelem, kde kluci udělali chyby… ale já je zopakoval. A pak jsem se dlouho držel, až jsem skončil jako první nepostupující. Kdybych vypadl hned na začátku nebo v průběhu, nikdo by se nad tím nepozastavil. Ale to už je pravěk. Musím směřovat dopředu. Letos nás čekají ještě dva vrcholy a kdybych se utápěl v tom, co bylo, tak bych tam ani nemusel jezdit.
Proč kopu penaltu za sebe? Tomečkova naděje, úlet a rozstřel pro věčnost |
Co vám tokijská olympiáda dala?
Pokaždé si z takhle velkého závodu odvážím zkušenosti. Olympiáda proběhla v momentě, kdy se mi zas tak nedařilo, ale nějakým způsobem jsem se dokázal aktivovat a odstřílet závod fakt dobře. Vůbec jsem to nečekal. Kdyby mi někdo na začátku řekl, že zastřílím 122 (ze 125 možných – pozn.), řekl bych: kde to mám podepsat? A ani bych na závod nešel. Nakonec jsem směřoval ke 124 a až na poslední položce jsem minul dva terče, a navíc hodně laciné terče. Z toho vyplývá ponaučení makat až do konce a nevypouštět jednoduché terče.
Jinak jste od olympijských her nic neměnil?
Pušku mám stejnou, náboje stejné. Ale mám novou vestu, protože ta stará se mi rozpadla. My jsme poměrně konzervativní a konstantní sport, takže neděláme moc velké výstřelky. Změnilo se to, že mám malého chlapečka, takže mám trochu méně času a jsem trochu více unavený. A musím si teď najít něco, co mi dobije vnitřní baterky. Protože všechno, co momentálně dělám, mě jen vybíjí.
Někdo by namítl, že dobíječem baterek může být právě malý synek.
To určitě je, ale když se třikrát za noc vzbudí, tak mě to po fyzické stránce moc nenabije. Psychicky určitě ano, ale pak zase odjedu z domu a chybí mi.
Kámo, sorry, to už nepustím! Jak Tomeček vystřílel zlato z loňské formy |
S jakými myšlenkami vyhlížíte příští olympiádu? Střelecké závody jsou umístěné mimo Paříž.
Byli jsme v Chateauroux na testovacích závodech a stříleli jsem úplně strašně, příšerně, tragicky… prostě špatně. Úplně všichni. Takže to nebylo moc povzbudivé. Doufám, že tam ještě pojedeme na soustředění a budeme moct střelbu vypilovat. Budeme zase dislokovaní, což jsme si vyzkoušeli už tady. Zjistili jsme, že to je tím pádem vlastně klasický závod. Možná pro samotný sportovní výkon to bude lepší. Ale olympijský duch bude upozaděný, což mě už dopředu mrzí.
Vaši blízcí se určitě přijedou podívat.
Nevím, jestli Francouzi podcenili kapacity, nebo je o to takový zájem, ale lístky už v podstatě už nejsou. Rodině se podařilo získat pár lístků v nějaké soutěži. Uvidíme, kdo všechno tam nakonec dorazí.
Je olympijská medaile vaší hlavní motivací?
Je to medaile, která mi zatím ve sbírce chybí. Ale úplně stejně mi chybí i ta světová. Před Londýnem jsem měl sen dostat se na olympiádu. A jakmile jsem se tam dostal, sen se vyplnil a strašně dlouho trvalo, než jsem si nastavil nějaký nový. Takže ano, chtěl bych olympijskou medaili, ale není to něco, přes co by nejel vlak. Dělám všechno proto, abych ji přivezl. Ale nejdu přes mrtvoly.
