Pokud zrovna místní neprochází kolem obdob olympijských vesnic nebo centrem města, kde je připravená plocha na teqball, tak si náznaku velkolepé akce ani nemusí všimnout. Žádné doprovodné programy ani propagační materiály, jen tu a tam nějaký plakát.
Před velkým obchodním centrem sice stojí malé pódium, které obklopuje nafukovací lezecká stěna, a kousek opodál cedule připomínají, v jakých sportech se v Polsku soutěží, více lidí se však v Krakově soustředí na nákupy a prohlížení památek.
Oproti německému Mnichovu, kde se loni v rámci padesátiletého výročí tamních olympijských her konal velmi vydařený multisportovní evropský šampionát, Krakov sportovním životem nedýchá. Přestože se k mnoha disciplínám využívají velké haly a stadiony, které pojmou tisícovky lidí, na soutěže jich stěží dorazí desítky či stovky.
Teqballisti si na Evropských hrách mohli užívat kulisu krakovského Rynku
A navíc se musí občas i závodníci dost uskromnit.
Šampionát na koupáku
Barevná šlapadla zaparkovaná jen pár metrů od tratě, po které pádlují elitní závodníci rychlostní kanoistiky, na důstojnosti prestižní akci nepřidají. Na vodní ploše navíc ani kvůli její velikosti nemůže být kilometrová trať, tudíž kajakáři i kanoisté bojují jen na 500 metrech.
„Ještě před pár lety se říkalo, že rychlostní kanoistika v Polsku vůbec nebude, jsem rád, že aspoň něco uspořádali,“ konstatuje Martin Fuksa. „Mohla se tady jet pětistovka a dvoustovka, je to lepší, než kdyby se nejelo vůbec nic,“ uzavírá zlatý kanoista.
„Je to takový koupák,“ předeslal už před zahájením šéf výpravy Doktor směrem k polskému rybníku. A nebyl daleko od pravdy. Písčitá pláž, posezení v hospůdce a lanové centrum vybízejí spíš k rodinnému výletu než pořádání mistrovství Evropy v rychlostní kanoistice.
Prázdný atletický stadion v Chorzówě během Evropských her
Na malé tribuně se tu nedostatek fanoušků ztratí, co když ale zeje prázdnotou stadion, který má kapacitu přes 55 tisíc diváků?
Posmutnělé ochozy obklopují modrou atletickou dráhu, na které se atleti pokoušejí o co nejlepší výsledek na mistrovství Evropy družstev. „Vůbec nevnímáme, že jsme součástí Evropských her,“ shodují se. Není divu. Bydlí v Katowicích, více než hodinu od Krakova, a závodit jezdí do Chorzówa.
„Přitom všechny sporty kromě střelby mohly být klidně v Krakově,“ myslí si Doktor.
Ani na zápasy šermu nechodily davy
Stotisícové město navíc místo Evropských her propaguje spíše červencovou Diamantovou ligu. Na Slezském stadionu, kde při některých domácích zápasech polské fotbalové reprezentace diváci obdivují kousky Roberta Lewandowského nebo Wojciecha Szczesného, sleduje atletické ME družstev jen pár stovek nadšenců.
Opravdové hry jen v Krakově
„Tohle je poprvé ze tří her, kdy je atletika zastoupená na té nejvyšší úrovni a standardně,“ vysvětluje šéftrenér Pavel Sluka. „Duch Evropských her vzhledem ke vzdálenosti nevnímáme,“ posteskne si
Podobně celou situaci vnímají i samotní atleti. „Je to pro mě hrozně vzdálené, kdybychom byli v Krakově s ostatními, tak to člověk prožívá úplně jinak a uvědomí si, co vlastně Evropské hry jsou,“ zamýšlí se oštěpařka Nikola Ogrodníková, která v individuálním hodnocení vybojovala stříbrnou medaili. „Ale jela jsem sem kvůli tomu, abych podpořila tým, abychom se udrželi v nejvyšší divizi,“ zdůrazňuje.
Atleti v Chrozówě závodili před prázdným Slezským stadionem
Medaile se navíc rozdělují napříč divizemi, které jsou vymezené do různých dnů. Takže když se slovinská tyčkařka Tina Šutejová vyhoupla ve středu v rámci druhé ligy do výšky 470 centimetrů, Finka Wilma Murtoová si v sobotu pozvedla laťku jen o centimetr výš a slavila zlato.
„O tomto pravidlu jsme se dozvěděli až těsně před soutěží,“ diví se česká tyčkařka Amálie Švábíková. „Vůbec jsem netušila, že se budou počítat výsledky všech divizí, byli jsme z toho dost zaskočení. Navíc jsme se všichni soustředili spíš na tým,“ dodává.
Opravdovou atmosféru Evropských her si tak užívají hlavně sportovci ubytovaní v českém domě ve vesnici. „Celková organizace je skvělá, zažívám něco takového úplně poprvé, olympijská vesnice a vše okolo toho je parádní,“ libuje si dvacetiletý šermíř Marek Totušek.
Výhodu mají i disciplíny, které se odehrávají přímo v Krakově. České ragbistky, jež se senzačně probojovaly do medailových duelů, podporovali v zápase o bronz ostatní sportovci. „Přišli lidi z boxu, muay thaie, všichni nám fandili,“ rozplývá se Kristýna Plevová.
Na rugby zachraňovali návštěvnost čeští sportovci
Skvěle znějící akci, ze které by organizátoři mohli udělat velkou slávu, však nízká návštěvnost sráží dolů. „Některá sportoviště hlásila vyprodáno, přitom pak byly prázdné tribuny,“ pozastavuje se šéf výpravy Doktor. V ulicích chybí poutací bannery, lidé si sportovních představení moc nevšímají.
Jako obyčejný závod
Ani při procházce Vratislaví, jednom z měst Evropských her, téměř nic nenasvědčuje tomu, že se na místní střelnici právě odehrává nejrozsáhlejší kontinentální sportovní událost. Oproti normálu se vymykají pouze hloučky mladých lidí v modrých tričkách s nápisem VOLUNTEER, kteří se ráno a večer shromažďují na jedné z hlavních zastávek hromadné dopravy.
Areál krakovského kanálu, kde se v rámci Evropských her konal evropský šampionát
„Propagaci her jsem viděl jen na internetu, ale kdo chtěl, tak se o nich dozvěděl,“ ujišťuje Arek, který na vratislavské střelnici sedí u kasy se vstupenkami. Kolik jich tak za den prodá? „Kolem čtyřiceti, padesáti, maximálně sedmdesát,“ odhaduje. „Ale spoustu lidí si koupilo lístky online, a ti kolem nás jen projdou,“ dodává.
„Na nás obecně moc lidí nechodí, to je úděl střelby,“ připouští puškař Petr Nymburský.
Do areálu místní střelnice by se stejně žádné davy fanoušků nevešly. Většinu míst na tribunách obsazují při závodech členové národních týmů.
Na návštěvě u fluscinkářů a choleriků aneb neobvyklý průvodce sportovní střelbou |
Střelci by také byli raději, kdyby se mohli podívat i na ostatní sporty. Setkat se i s jinými lidmi, než které potkávají po celou sezonu. „Takhle je to pro nás jako obyčejné závody,“ shodují se. Chybí jim kolektivní duch a atmosféra, kterou mnozí zažili na předchozích Evropských hrách nebo i olympiádách.
A právě vzhledem k nadcházející olympiádě se většina z nich obává, že střelba bude za rok úplně stejně odtržená od hlavního dění v Paříži jako nyní. „A už dopředu mě to mrzí,“ říká skeetař Jakub Tomeček.
Střelec na trap a zároveň nejzkušenější člen střeleckého týmu David Kostelecký vnímá situaci odlišně: „Nejsme tu kvůli vztahům s ostatními, ale kvůli výsledkům. Jsme zvyklí fungovat bez rozruchu kolem. Jsem rád, že střelba bude mimo Paříž, nebudeme muset absolvovat tolik rozhovorů a budeme mít klid na trefování terčů.“
Atleti v Chrozówě závodili před prázdným Slezským stadionem
Atmosféra nebo rozum?
Roztříštit sportovní akce velikosti olympijských nebo Evropských her do několika méně či více vzdálených měst je trend, který se objevuje čím dál častěji a v nadcházejících letech bude jen eskalovat.
Na tokijské olympiádě byly fotbalové zápasy, ale i softball s baseballem rozeseté po všech možných japonských stadionech. Dráhoví cyklisté a horská kola tam byli dislokováni do Izu, dvě a půl hodiny cesty autem od Tokia, a trasa silničního závodu vedla v okolí formulového okruhu ve Fudži.
Francouzští organizátoři se příští rok nebojí zajít ještě dál. Střelbu umístili do Chateauroux, od Paříže vzdáleného téměř tři sta kilometrů, fotbal je rozprostřený od Bordeaux, přes Lyon do Marseille, finále házené se odehraje v Lille a za surfem pojedou olympionici na Tahiti.
Příští zimní olympiáda je pak nejjasnějším příkladem roztříštěnosti her. Pořadatelská města Milán a Cortina d’Ampezzo jsou od sebe vzdálená čtyři sta kilometrů. Slavnostní zakončení je pak naplánované ve Veroně.
Když sportovci v Krakově, Chorzówě nebo Vratislavi litují, že nejsou všichni pospolu, jako tomu bylo na předchozích Evropských hrách, je třeba k tomu dodat, kde se odehrávaly: v Baku a v Minsku.
Tedy v metropolích zemí s autoritativními režimy, pro které není problém vydat obrovské sumy kvůli jedné sportovní události. Nemusí se starat o námitky ochránců přírody nebo stížnosti místního obyvatelstva. Vybudují nová sportoviště kvůli pár týdnům, a pak už je nikdy nevyužijí.
A to není příliš v duchu stále větší snahy o udržitelnost.
„Francouzská střelecká federace hodně bojovala za to, aby byla střelba přímo v Paříži. Měli i vyhlídnutou konkrétní oblast. Ale mě to přišlo nesmyslné, když mají v Chateauroux krásnou střelnici, která se olympiády může zhostit bez problému,“ říká k tomu Kostelecký.
„Neměli bychom se zaměřovat jen na to, jestli budeme v centru, ale také kolik to bude stát peněz a co všechno to bude obnášet,“ myslí si.
Ještě není rozhodnuto o pořadatelích zimní olympiády v roce 2030 a té letní o šest let později. A zda se budou hry dál tříštit, nebo opět sbližovat.
