„Dodnes mi nikdo nevysvětlil, proč nejsem mistrem Evropy, když jsem loni vyhrál nejvíc závodů a měl stejně bodů jako můj soupeř, který titul získal. Ale čert to vem, Zlatý volant je cennější,“ říká čtyřiačtyřicetiletý Vojáček.
Má toho za sebou dost. Začínal s trabantem, který si „vypůjčil“ od nic netušící maminky během její dovolené. Přivařil do auta bezpečnostní rám a při rallye, která vedla kolem jeho chalupy, dojel druhý. Maminku křísili, ale nakonec pochopila. Sama závodila, jednou vyhrála Dámský pohár na Rallye Vltava.
S trabanty Vojáček za komunistů obchodoval, stejně jako s modely autíček ještě při škole. Po revoluci zase dovážel americká auta. Agilnost se líbila jeho sousedům, z ulice ho na rok dosadili za Občanské fórum až do parlamentu. Politika mu však neseděla a podnikání se postupně také zbavil.
Zjistil totiž, že se kvůli němu nedokáže soustředit na závodění.
„Také jsem jel vůbec první ročník rallykrosu u nás se žigulíkem. Zkusil jsem formulové závody, čtyřiadvacetihodinovku na Nürburgringu, byl jsem třetí ve Fiesta Cupu v roce, kdy vyhrál Enge. Ale nejvíc mě chytily kopce,“ upozorňuje Vojáček na dlouholetou vášeň.
Jízda do vrchu, po rychlé zatáčkovité trati, kde jediným soupeřem je čas, to Vojáčka nepustilo.
„Ne že bych se díky kopcům vyhýbal kontaktům s protivníky. Na okruzích jsem si jich užil dost. Mě na téhle disciplíně fascinuje nutnost absolutní koncentrace. Když jedete osmnáctikilometrový kopec v italském Rieti, tak to je neskutečný zážitek. Počítají se přitom setiny vteřiny. Stačí jedno špatné přeřazení rychlosti a už nevyhrajete. Na okruhu je to nuda, tam vyletíte z trati a nic se neděje. Tady jde o krk, stejně jako v rallye, kde člověk také závodí hlavně sám se sebou,“ vysvětluje několikanásobný mistr republiky různých tříd, naposledy startující ve skupině upravených cestovních vozů Superproduction.
Rovněž diváci Vojáčka baví. Třeba v Portugalsku chodí na závody sto tisíc lidí. „Špalír diváků se rozevírá těsně před autem,“ popisuje jezdec. „Jednou takhle v tréninku jsem si všimnul, že u tratě stojí chlap a stahuje směrem ke mně ze zadku kalhoty. Tak jsem si to jakoby namířil na něj. Přál bych každému vidět ten jeho skok s holým zadkem z trati pryč,“ baví se Vojáček.
Doma závodí za AK Náměšť nad Oslavou, ale pod hlavičkou vlastního týmu Depart, v němž jezdí i dvě ženy, Kateřina Hošťálková a Michaela Votavová. Pro nadcházející sezonu připravuje Vojáček přestup od značky Ford k Opelu Astra. „Opel vždycky dělal výborné cestovní vozy. Je to nejlepší dostupné auto a s ním si na titul v Evropě věřím,“ slibuje Vojáček.
Má toho za sebou dost. Začínal s trabantem, který si „vypůjčil“ od nic netušící maminky během její dovolené. Přivařil do auta bezpečnostní rám a při rallye, která vedla kolem jeho chalupy, dojel druhý. Maminku křísili, ale nakonec pochopila. Sama závodila, jednou vyhrála Dámský pohár na Rallye Vltava.
S trabanty Vojáček za komunistů obchodoval, stejně jako s modely autíček ještě při škole. Po revoluci zase dovážel americká auta. Agilnost se líbila jeho sousedům, z ulice ho na rok dosadili za Občanské fórum až do parlamentu. Politika mu však neseděla a podnikání se postupně také zbavil.
Zjistil totiž, že se kvůli němu nedokáže soustředit na závodění.
„Také jsem jel vůbec první ročník rallykrosu u nás se žigulíkem. Zkusil jsem formulové závody, čtyřiadvacetihodinovku na Nürburgringu, byl jsem třetí ve Fiesta Cupu v roce, kdy vyhrál Enge. Ale nejvíc mě chytily kopce,“ upozorňuje Vojáček na dlouholetou vášeň.
Jízda do vrchu, po rychlé zatáčkovité trati, kde jediným soupeřem je čas, to Vojáčka nepustilo.
„Ne že bych se díky kopcům vyhýbal kontaktům s protivníky. Na okruzích jsem si jich užil dost. Mě na téhle disciplíně fascinuje nutnost absolutní koncentrace. Když jedete osmnáctikilometrový kopec v italském Rieti, tak to je neskutečný zážitek. Počítají se přitom setiny vteřiny. Stačí jedno špatné přeřazení rychlosti a už nevyhrajete. Na okruhu je to nuda, tam vyletíte z trati a nic se neděje. Tady jde o krk, stejně jako v rallye, kde člověk také závodí hlavně sám se sebou,“ vysvětluje několikanásobný mistr republiky různých tříd, naposledy startující ve skupině upravených cestovních vozů Superproduction.
Rovněž diváci Vojáčka baví. Třeba v Portugalsku chodí na závody sto tisíc lidí. „Špalír diváků se rozevírá těsně před autem,“ popisuje jezdec. „Jednou takhle v tréninku jsem si všimnul, že u tratě stojí chlap a stahuje směrem ke mně ze zadku kalhoty. Tak jsem si to jakoby namířil na něj. Přál bych každému vidět ten jeho skok s holým zadkem z trati pryč,“ baví se Vojáček.
Doma závodí za AK Náměšť nad Oslavou, ale pod hlavičkou vlastního týmu Depart, v němž jezdí i dvě ženy, Kateřina Hošťálková a Michaela Votavová. Pro nadcházející sezonu připravuje Vojáček přestup od značky Ford k Opelu Astra. „Opel vždycky dělal výborné cestovní vozy. Je to nejlepší dostupné auto a s ním si na titul v Evropě věřím,“ slibuje Vojáček.
