„Vůbec jsem to nečekal, do posledního závodu jsem šel s tím, že už to nedopadne, protože po první jízdě ze dvou jsem ztrácel třináct bodů, což už bylo opravdu hodně. Počítal jsem spíš s druhým místem,“ přiznává šestadvacetiletý jezdec.
V Itálii se však jelo o dvojnásobný počet bodů. Ani před celým víkendovým programem jste po prvenství nepokukoval?
Opravdu jsem tomu nevěřil. Ve Vallelunze jsem totiž předtím ještě nikdy nejel, protože loni se zde nestartovalo kvůli covidu. Teď jsem byl na trati poprvé a dva tréninky před závodem vám rozhodně nedají tolik, abyste ji pořádně poznal.
Učil jsem se z videí a hned v první testovací jízdě jsem to krásně pohnojil a ve dvoustovce to poslal do zdi. Zkoušel jsem limity brzd, jak se dají projíždět zatáčky a po té bouračce mi bylo jasné, že celý víkend bude špatný. V kvalifikaci jsem zajel až šestý čas, a tak jsem nic nečekal.
O to větší překvapení tedy přišlo na konci.
To teda jo. Pak tomu taky odpovídala oslava (směje se). Ten první závod jsem ze šestého místa dojel druhý a říkal jsem si, že to je maximum, co se z toho dá vytěžit.
Vedl stájový kolega Tobias Dauenhauer a jel opravdu rychle. Tím mi na titul naskočila ztráta třinácti bodů, což znamenalo, že já jsem druhou jízdu musel vyhrát a Tobias dojet nejlépe čtvrtý, aby to bodově vyšlo. To jsem vůbec nepředpokládal, takže jsem do závodu šel úplně uvolněný, nebyl na mě žádný tlak, protože už bylo jasné, že druhé místo mi nikam nemůže utéct.
Jenže Dauenhauer začal zmatkovat.
Byl nervózní už ve formovacím kole, kdy při nájezdu na start bouchnul do závodníka za sebou. Říkal jsem si, co se děje. Hned jak se odstartovalo, tak jsme Tobiase ve třetí zatáčce předjeli, protože začal hrozně brzo brzdit a my valili dál.
Pak jsem se trochu bál, aby na mě zezadu nevyvíjel tlak, ale propadl se až na nějaké páté místo. Navíc udělal chybu, probrzdil další zatáčku, vjel do bariéry a nakonec skončil až na třináctém místě. Ty jeho chyby pro mě byly jako červený hadr pro býka, tahal jsem za to a nakonec jsem zajel nejrychlejší kolo závodu. S tím jsem nepočítal už vůbec.
Kontinentálním šampionem. Doubek získal titul v kategorii Euronascar 2 |
V Euronascar2 jste dokončil šestou sezonu a titul jste si dlouho přál. Teď ho máte, takže co dál?
Mám od promotéra divokou kartu na závody v Americe na okruhu New Smyrna, které se pojedou v únoru, pak se uvidí. Především ale budu bojovat o pódia v kategorii Euronascar Pro. Bude to o hodně těžší, protože tam už jsou opravdu špičkoví závodníci, ale na druhou stranu už jsem s nimi několikrát jel a pokaždé jsem skončil v první desítce. Byla tam i top pětka, takže bych řekl, že to půjde.
Na okruhu New Smyrna půjde o nějaké doplňkové závody, nebo to bude plnohodnotná soutěž?
Jde o soutěž na Floridě, která se jmenuje Speedweeks. Jede se celý týden a měl bych nastoupit v kategoriích Pro Late Models a Arca. Udělal jsem si na to licenci už minulý rok, je to takový první a vlastně zároveň poslední krok k nejvyšší sérii Nascar Xfinity Series. Pojedeme v týdnu před závodem Daytona 500, na který se také půjdeme podívat. Když odjedu Arcu, příště už tam budu moci taky závodit.
Je to něco, co je hodně vzdálené, nebo naopak na dosah?
Právě tím vítězstvím v Euronascar 2 se to hodně přiblížilo a sen se naplňuje. V Americe budu vybírat tým. Chtěl jsem tam jet už loni, jenže jsem nemohl najít žádné angažmá, zatímco teď mi to bude zprostředkovávat promotér evropského Nascaru. Bude to s jeho podporou, takže to je opravdu na dohled.
