Ještě pomýšlíte na prvenství?
Na Dauenhaurea ztrácím 37 bodů a máme před sebou ještě tři víkendy. Dvě jízdy se škrtají, poslední podnik v Itálii je za dvojnásobek bodů. Dá se to ještě vyhrát.
A když divokou kartu nezískáte?
Stejně pojedu v únoru sérii ARCA, a jakmile ji dokončím, můžu do Xfinity, což je jedna ze čtyř nejvyšších lig NASCAR. Ale mrzelo by mě, kdybych Evropu nevyhrál, musel bych ještě příští sezonu zůstat ve třídě 2 a nepostoupil bych do PRO.
Vy už jste si loni Ameriku zkusil, jaký to byl zážitek?
Úžasný. Jel jsem menší sérii na Floridě, půlmílový ovál, to je do zblbnutí. V Xfinity mají dvoumílové, kde jsou i šikany a zatáčky. Bohužel jsem potom ty zkušenosti v Evropě nevyužil, protože ovály v Holandsku a Francii nám zrušili kvůli potížím s hlukem a tratí.
Jak se vám na Floridě dařilo?
Odjel jsem tři závody, lepšil jsem se každou jízdou, nejdřív dvanáctý, pak jedenáctý, desátý. Ta auta jsou silnější. My máme 450 koní, v Americe 720. Když jsem do toho sednul a poprvé vyjel, říkal jsem si: Sakra, co tady dělám? Ale pak jsem se otrkal. Mají mnohem agresivnější styl jízdy, pořád jsme se strkali, mlátili. A upřímně, pomohlo mi to. Chci se tam vrátit.
Není to v Americe víc o „hubu“?
Na ovále to asi o hubu je, ale kdybych se bál, nemůžu to jezdit. Nějaká nervozita je, ale ne strach. Ten je pro závodníky tabu.
Jak fanoušci kultovní NASCAR v USA prožívají?
Ono se na té trati jezdilo 24 hodin nonstop, my měli večerní a noční závody. Byli jsme se podívat i na Xfinity na Daytoně, přišlo přes 300 tisíc diváků, a zahájit to dokonce přiletěl prezident Trump. Oni tím žijí. NASCAR je tam po americkém fotbale druhý nejsledovanější sport. Diváci ho žerou. Mají i přírodní tribuny, přijedou, stanují, mají s sebou ledničky, v nich pivo. Celý den fandí, atmosféra je úplně jiná než tady, i než na formuli 1 v Evropě.
A chtějí bouračky, že?
Když jsme se roztáhli a vlastně už tolik nezávodili, vyvěsili žluté vlajky, vyjel safety car, my se zpátky stáhli a znovu to restartovali, aby diváci měli nějaký zážitek.
Jaký je pocit, když kroužíte a všude kolem vás jiná auta?
My tam na rozdíl od evropské série nemáme zrcátka. Povinný je spotter, který je na věži a naviguje mě. Absolutně nevíte, kdo jede za vámi, vedle vás. Spoléhám celou dobu na něj. Říká, jestli mám volno, jestli je na vnitřku nebo venku další auto. A já si dávám bacha, abych to moc nezavřel. Ono se ani moc nebrzdí. Jelo se dvě stě kilometrů v hodině, do zatáčky se přibrzdilo na 180. Když jsem předjížděl, musel jsem se o druhé auto opřít, aby mě to na klopeném oválu nevyneslo ven. Počítá se s tím, že nějaká rána bude. Vždycky jsem to ustál. Jednu bouračku jsem tam měl, zavinil jsem si ji sám v tréninku, když jsem to trošku na brzdách neustál. Šel jsem do zdi. Oni vyvěsí žlutou vlajku, auto odtáhnou a mydlí se to dál.
Co když spotter udělá chybu?
Vybírám si ho já, dělá mi ho šéf týmu Hendriks, za tu dobu jsme si na sebe zvykli. Musí vidět dopředu. Hlásí: Pozor, tlak, předjíždí tě na vnitřku! A já to musím zavřít. Může udělat chybu a může to být velký průšvih. Poslat to do zdi nebo do auta, za to je penalizace nebo diskvalifikace. A nezáleží, že jsem dostal špatnou informaci.
Jak bezpečné je auto, tedy stock car, se kterým jezdíte?
Má železnou konstrukci, zbytek jsou na tom pověšené jen plasty. V Americe jsme dojížděli, že na tom autě nezůstalo skoro nic, bylo úplně nahatý. Ale konstrukce je tak bytelná, že se mi nemůže absolutně nic stát. Tedy dokud auto nebouchne. Pocit bezpečí mám, proto tam nejsou dveře, aby to bylo vyztužené rámem, takže nalézáme dovnitř okýnkem. Rám je tak tlustý, že se jen tak nezkřiví.
Věříte, že budete první Čech, který se proslaví v zámoří?
Zatím Čech nejel NASCAR kromě Floridy. Byl bych první. Tedy už jsem díky té Floridě byl první Čech, ještě by to chtělo dál, do té Xfinity série, to by bylo nejlepší.
A budete dál jezdit i v Evropě?
I v Evropě zůstanu, to je srdcová záležitost, už to jezdím šestý rok.
Co jste za poslední roky změnil, že jste začal vyhrávat?
Víc se trénuje, a hlavně mám k sobě druhého jezdce Lorise Hezemanse, který jede druhou kategorii, což mi vyhovuje. Dokážeme si auto nastavit, máme stejný jezdecký styl, takže si pomáháme. Spíš on mně, abychom líp nastavili auto. Děláme data, telemetrii.
Jaká je kvalita evropské série?
Jezdí se už nějakých devět deset let a úroveň se pořád zvyšuje. Už jen díky závodníkům, kteří do série přicházejí. Teď s námi znovu jede Jacques Villeneuve. On je pojem. Už jen ta zvučná jména úroveň série posouvají výš a výš. Přibývají závodníci, proto se jedou dvě třídy. Ale Amerika je Amerika.
Martin Doubek před závody série NASCAR v Mostě
Jaké bylo závodit s legendou Villeneuvem, kanadským mistrem světa ve formuli 1?
On teď jede jinou kategorii, ve stejné jsme se potkali dva roky zpátky. Měli jsme spolu velký problém na trati, šli jsme do sebe fest. Bylo to ve Valencii. Na roštu jsme byli vedle sebe ve stejné lajně. Po startu jsem od něj dostal ránu, říkám, ty takhle, tak já taky. Nevěděl jsem, že to je on. Až jsem vystoupil z auta, tak jsem říkal: Jo, tak ty takhle můžeš závodit. Od něj se můžeme učit. On není jezdec, který by dělal prasárny. Samozřejmě bouchali jsme do sebe, ale kontakt tam být může, jen nesmí způsobit žádnou bouračku nebo si vylepšit pozici. Mám se od něj hodně co učit.
Jaká je maximální rychlost, kterou NASCAR vytáhne?
V Mostě jsme na cílovce měli 230, vytáhne se z toho 250. Je to lehké auto, má 1 200 kilo, s pilotem a plnou nádrží 1 300. A žene ho 450 koní. Já původně jezdil motokáry, ale docela jsem z toho vyrostl, výškově i váhově jsem měl problém. Když jsem pak slyšel, že NASCAR je v Evropě, hned jsem měl jasno. Odmalička jsem na něj koukal v televizi, a když jsem se tím svezl, usoudil jsem, že to je pro mě správná cesta. Jedu šestou sezonu a zatím se pořád posouvám.
