"Nevím, jak jinak než přes kamarády bychom se dali dohromady. Jsme totiž oba nesmělí," směje se Nikola Konradová. S Karlem Abrahamem chodí od loňského května. To Michaela Vojkůvková je po boku druhého českého motocyklisty Lukáše Peška už tři roky.
Takže jste ani jedna nezažila žádné velké dobývaní?
Michaela: Vlastně ani nevím, kdo koho sbalil, bylo to asi vzájemné poté, co nás seznámil Lukášův kamarád. Věděla jsem, že je to závodník, ale nebyla jsem fanynka, která by s ním hned začala žít.
Nikola: To je naprosto stejné jako u nás. Máme společného kamaráda, který nás oba představil při brněnských ohňostrojích. Věděla jsem, kdo je to Karel Abraham, ale vůbec netušila, jak vypadá. Na motorkách jsem byla dvakrát, ale zajímala jsem se jen o MotoGP, dvěstěpadesátky jsem vůbec nesledovala. Líbil se mi, takže jsme nejdřív začali chodit společně s děckama ven – a pak už jsme to zvládli sami.
V zákulisí Velkých cen se to vždy hemží krásnými dívkami, nežárlíte?
Michaela: Vůbec! My si oba můžeme stoprocentně věřit.
Nikola: Kája aby se koukal na jiné? On je na mě děsně hodný. Takže si nemyslím, že by se mu jen tak nějaká zalíbila. Navíc on sám říká, že to nejsou holky pro život.
Jak je vlastně partnerce, když probíhá závod?
Nikola: Příšerně. Mám děsný strach, nervy jsou na pochodu a čekám, až to konečně dojede. Třeba teď v kvalifikaci dvakrát spadl, já měla štěstí, že jsem to neviděla. Raději jsem se pak vyhýbala televizi, aby to v ní neukázali. Já jsem nervózní i na roštu před startem, když občas Kájovi držím deštník. Vždycky mi říkají: Hergot, proč se neusmíváš? Ale to nejde. A když teď bude jezdit MotoGP, bude to ještě horší. Ta třída je nebezpečnější.
Michaela: Tak na roštu s deštníkem jsem já v klidu. Ale jinak mám taky velký strach, především když jsem přímo na okruhu. U televize pořádně nevíte, co se děje. Dozvíte se to později, nebo až ve chvíli, kdy vám zavolá. Ale my o motorkách moc nemluvíme. Teď, když se Lukášovi nedaří, to ani nechce rozebírat. Doma jsou motorky tabu. Já jsem s ním ještě nezažila časy, když byl na stupních vítězů, ale i tak věřím, že to společně prožijeme.
Nikola: Ale jinak jsou závody velkým zážitkem. Já jsem vždycky tady v Brně seděla na tribuně a se zákulisím se to nedá srovnat. Nikdy jsem si nedovedla představit, jak to vypadá v boxech. Třeba že se tak dlouho připravují na závod.
Karel Abraham k závodu VC České republiky ve třídě Moto2, na Masarykově okruhu v Brně ale nechyběl. Uprostřed jeho přítelkyně Nikola Konradová,
Oba mají otce, kteří je k závodění dovedli. Jak vás vlastně přijali?Michaela: Mě hodně lidí strašilo, že je Lukášův táta děsně přísnej a že se vůbec neví, jestli mě vezme. A dopadlo to dobře, myslím si, že je se mnou spokojený.
Nikola: My jsme se minulý rok seznámili tady v Brně s celou rodinou, i s dědečkem. Loni v Misanu pak za mnou přišel, dal mi do ruky deštník a řekl: Jdi s Kájou na start. To jsem tam byla poprvé. Jsou na mě všichni moc hodní a stejné je to i v případě našich ke Kájovi. Je to jejich oblíbenec. Dřív vůbec nesledovali motorky, teď tím žije celá rodina a babička vám odříká všechny jezdce. Tedy ty ve třídě Moto2, Rossi ji nezajímá.
Michaela: Naši možná měli ze začátku strach, aby to od něj nebylo jen nějaké krátkodobé využití, protože Lukáše neznali. Ale teď si ho nemůžou vynachválit a jsou s ním moc spokojení.
Jaký vám dal nejkrásnější dárek?
Obě naráz: Těch bylo moc!
Nikola: Ale dostala jsem krásný prstýnek s kytičkou, což mě dojalo, protože jsem si říkala, jak může kluk vybrat něco tak krásného. A jelikož mám ráda lízátka, tak mi dovezl jedno obří. A prý mu ho na letišti všechny děti záviděly.
Michaela: Já jsem nadšená z hodinek, které mi dal na Vánoce.
Jaká je ta "nej" vlastnost vašeho přítele?
Nikola: Je na mě moc hodný a je s ním pořád sranda.
Michaela: Je upřímný a kamarádský.
Nikola: Lidi si myslí, že je namyšlený a že dělá machra. Ale je to přesně naopak a říkají to všichni, kdo ho poznali.
Michaela: Lidi často soudí člověka, dokud ho nepoznají. A to mě mrzí. Třeba si myslí, kdovíjak je prachatý a namyšlený. Spousta lidí si také myslí, že mezi nimi není dobrý vztah.
Michaela: To dělají hlavně noviny, že jsou mezi nimi rozepře. Vždycky když se potkají, tak se pozdraví a soustředí se na svůj závod.
Nikola: Lidi si možná myslí, že se spolu vůbec nebaví. Ale nikdy jsem nezažila, že by spolu nějaké to slovo neprohodili.
Přítelkyně českých motocyklových jezdců
Čtete si články o nich?
Nikola: Ne. Vadí mi hlavně ty komentáře pod nimi, ale babička si to poctivě vystřihuje.
Michaela: To já si je čtu pravidelně a ty hezké schovávám.
Umíte vůbec vy samy jezdit na motorce?
Michaela: Ne, já mám na ní děsný strach.
Nikola: Já teď jela s Kájou na skútru a měla jsem strach taky. Po paddocku bych si sama netroufla, protože bych do někoho narazila. Ale jako malá jsem jezdívala na pionýru.
Co je největší výhoda na vztahu se závodníkem?
Michaela: Není to pracující, co by chodil dělat od osmi do pěti, takže je třeba měsíc doma. Můžeme spolu trávit dlouhé chvíle, hlavně po sezoně jsme pořád spolu.
Nikola: Myslím si totéž. Navíc člověk pozná různá místa po světě, takže jsem byla třeba v Portugalsku. Naši, když byli na dovolené ve Španělsku, se zase přijeli podívat na závody do Barcelony. A teď se mi díky Kájovi ozvali známí, které jsem čtyři roky neviděla. Chtěli lístky.
A dostali je?
Nikola: Dávám je jen rodině a kamarádce, co ji Kája zná.
Michaela: Taky jsem teď měla hodně telefonátů, ale přijeli sem jen rodiče a sestra, provázela jsem je tu. Když jsem někdy v cizině na závodech, tak máme s Lukášem na sebe víc času. Tady je na něj velký tlak, má spoustu povinností a my se potkáme hlavně večer.
Nikola: To já zase v cizině pomáhám v hospitality (týmové restauraci). Tady jsem s kamarády.
