Kornfeil dojel v Brně devátý, Salač nedokončil, Abraham byl devatenáctý |
„Fascinovalo mě, jak dobře jsem se tady cítil, zamiloval jsem si to tady,“ vypráví Ischer, nyní 38letý statný chlap. „Otec zde měl v roce 1998 nějaký byznys, a tak mě během Grand Prix vzal do paddocku. Od toho roku jsem závod ani jednou nevynechal. Pro mě je prioritou být tady,“ pronesl během závodního víkendu, kdy se v paddocku opět pohyboval.
Žije ve švýcarském Lausanne, často bývá na Gibraltaru, kde má část zázemí, ale jeho život je silně spojen taky s Brnem a konkrétně brněnským motocyklovým sportem.
Kdysi na jednom z italských okruhů Ischer s radostí v srdci odhalil ve starém autobuse Karosa brněnského motocyklového jezdce Jiřího Mrkývku. Nechal si ho podepsat na plakát, který si schoval na památku. To ale nebylo nic proti tomu, když v roce 2006 narazil na německém okruhu Sachsenring na začínajícího Karla Abrahama.
„Nic jsem o něm nevěděl, kromě toho, že je z Česka a z Brna. Zajímalo mě víc. Tehdy v mistrovství světa jezdil ze Švýcarska Thomas Lüthi, ale ten je z německé části, já jsem z francouzské. To je něco jako jiná země. Karel na mě udělal obrovský dojem svojí otevřeností a vztahem k fanouškům. Neuměl moc anglicky, jen pár slov. Tam náš kontakt začal,“ vzpomíná se zápalem Ischer, jako kdyby mluvil o něčem akčním, co se stalo minulý týden.
Abrahama zradil stroj, pak měl „binec v hlavě“Na to, že si mezi sebou něco vyříkávali temperamentní jižané, byla debata před boxem stáje Avintia Racing po závodě třídy MotoGP poměrně klidná. Přesto se sportovní ředitel stáje Ruben Xaus se zástupcem továrny Ducati, na jejímž motocyklu jezdci jeho týmu závodí, bavil velmi intenzivně. „Ani nevím, kdo komu co vyčítá, ale bude to asi trvat dlouho. Ruben, když chce něco říct, má rád rozvinuté věty,“ podotkl český pilot Karel Abraham, jehož motorky se diskuse týkala. Xaus mezitím do svého protějšku cosi hučel a spínal u toho ruce, jako kdyby se modlil. Jediný Čech v královské třídě skončil na domácí trati na 19. místě, předposlední, a byl si jistý, že ho přibrzdil technický problém. Právě kvůli němu člověk z Ducati do boxu dorazil. „Nemůžu říct, co přesně se odehrálo. Přišel ale problém a já jsem rázem jel o vteřinu a půl nebo dvě vteřiny pomaleji,“ uvedl Abraham. Přiznal, že část problému leží i na něm, protože když ho něco rozhodí, zpomalí víc než ostatní jezdci. „Udělá se mi binec v hlavě, zaleknu se. To je špatně. Stojím si ale za tím, že se něco stalo. Ne snad, že bych jinak v klidu jezdil jedenáctý, ale mohlo to být lepší,“ řekl. Závod v Brně začal o více než půl hodiny později, protože část trati byla suchá a část mokrá. „Nepamatuji si, kdy jsem něco takového zažil. Bylo dobře, že start odložili. Buď bychom jeli v pneumatikách na mokro, ale ty by brzo odešly, nebo na sucho, ale to by bylo extrémně nebezpečné. Zahrávali bychom si,“ řekl Abraham. |
O víkendu už po kvalifikaci hrdě vyšel z Abrahamovy garáže s visačkou Host na krku. Vedle něho stála jeho dvanáctiletá dcera v čepici s číslem 17, s nímž jezdí Abraham.
„Zapsal jsem ji už taky do Abájova fanklubu,“ pochlubil se věrný fanoušek krátce poté, co si se svým idolem udělal selfie fotku. „Bez té bychom domů neodjeli. Na Rossiho nebo Márqueze bych nečekal ani minutu, ale na Káju i tři dny. Díky bohu nám občas pomůže radou jeho slečna Hanka; třeba nám poradí, v kolik hodin Kája přijede ke kamionu, abychom ho neminuli,“ řekl s úsměvem na rtech.
Touží po Abrahamově motorce
Dřív po Evropě navštěvoval víc závodů, nyní patří do jeho kalendáře pevně jen Brno. Ubytuje se v dobrém hotelu, chodí do kvalitních restaurací a užívá si i čas mimo závodní program. „Znám Špilberk, kazematy, Petrov, centrum. Mám Brno rád. Vždycky si tady udělám takové druhé vánoce,“ říká.
Ischerova aktivita se zdaleka neomezuje jenom na společné fotky. Doma má dvě Abrahamovy kombinézy, od jednoho z pamětníků odkoupil údajně 700 kilogramů fotek, medailí a dalšího materiálu z Masarykova okruhu, a sní o tom, že jednou koupí jednu z Abrahamnových motorek.
Na dva roky po sobě se dokonce ubytoval v hotelu přímo na okruhu.
„Probudil jsem se a byl jsem na závodech,“ zářil. Nebyl to ale jediný důvod. Všiml si totiž, že logo tohoto hotelu vozí Abraham na motorce. „Je to hodně drahé ubytování, ale zaplatím peníze někomu, kdo sponzoruje Karla. To je přece dobrá investice,“ vysvětluje s vážnou tváří.
Považuje si toho, že se během závodů na francouzském okruhu Magny-Cours dostal s Abrahamem na večeři. Seděl po jeho pravici, což si - samozřejmě - několikrát nafotil.
Ischer není jediným zahraničním fanouškem Karla Abrahama. Existuje dokonce francouzská větev fanklubu, k brněnskému závodníkovi se hlásí fanoušci až z Indonesie. Málokdo z nich ale může říct, že si s Abrahamem potřásl rukou přímo před jeho domem. „Přijel jsem ho navštívit a mluvil se mnou,“ dme se pýchou nezdolný Švýcar. Rád vzpomíná také na to, jak potkal jezdcova otce Karla Abrahama staršího v nákupním centru Olympia.
Snaží se naučit česky, aby si o svém oblíbeném jezdci mohl víc číst, ale taky ho ve francouzštině hájí na internetu v diskusích. „Lidi mu závidí. Vysvětluju jim, že ho neznají, že za vším nejsou jen peníze,“ rozhorlí se Ischer.
Před devíti lety ho ohromilo, když Abraham vyhrál ve třídě Moto2 závod ve Valencii. „Bylo to jako: wow! Nemohl jsem tomu věřit,“ vybavuje si. Přestože na tohle vítězství už brněnský jezdec nenavázal, Ischer jako správný fanoušek se tím netrápí. „Vždyť ty rozdíly jsou minimální. Zlomek času. Jestli je Karel sedmý nebo jedenadvacátý, nehraje roli. Fandím mu i tak.“
