Mladičký Japonec Ito se na něj posadil a dolétl si až pro rekord můstku - 143 metrů! „Věřil jsem, moc jsem si přál, aby mi to vydrželo,“ říkal Janda. Marně. Snažil se, ale vítr mu nepomohl.
„Tma nevadí a déšť je lepší, než kdyby sněžilo,“ říká Jan Mazoch. „Jenom stopa nájezdu byla rozbitá. Motorovou pilou ji nařezali, aby měla kudy odtékat voda,“ dodal Jan Matura.
Pořádný pád přišel jen jeden a postihl možná nejzkušenějšího muže skokanské party, domácího veterána Andrease Goldbergera. Přistál daleko a skončil v kotrmelcích. Proč? Vypla mu pravá lyže! Žádné potíže s viděním. Těžce se sebral, zamával lidem a s úsměvem - jako vždy - odkulhal do šatny.
„Ve tmě se zdá, že jedete z věže rychleji,“ popisuje Janda. Navíc hůř vidí. Má půl dioptrie, na řízení auta nosí brýle. V nabité sezoně si ale ještě nestačil pořídit kontaktní čočky. „Chci to stihnout příští týden,“ slibuje.
Třetí lednový víkend se totiž poprvé v historii bude za tmy dokonce létat. Z můstku v Kulmu budou plachtit skokani mezi hořícími loučemi až ke kótě 200 metrů. „To nechci ani vidět,“ obává se legendární trenér Zdeněk Remsa.
Po setmění se zvyšuje vliv přírodních podmínek na výkon. V prvním závodě Turné v Oberstdorfu také za umělého osvětlení dokonce polský orel Malysz zariskoval, aby měl stejné povětří jako největší soupeři.
Jako člen elitní patnáctky nemusel do kvalifikace, odkud by si mohl skočit na nevýhodné místo na startovní listině. Do závodu tak postoupil jako poslední - a hned v 1. kole se v k. o. systému utkal s Ahonenem. „I když prohraju, postoupím,“ věřil si. „Hlavně abych měl stejný vítr.“
Do finále postupuje na Turné vždy pět nejlepších poražených. A Malyszovi se odvážný tah vyplatil - s číslem 50 doskočil na třetí stupeň vítězů.
 Janne Ahonen skáče při umělém osvětlení v Bischofshofenu. |
