Děti na skokanských můstcích. Proč tam lezou?

Vypadají, že sotva unesou lyže mnohem větší, než jsou ony samy. Spousta lidí by je radši poslala hrát si s panenkami. Ony místo toho vylezou na vysoký můstek, nazují dlouhé lyže, spustí se, naberou rychlost auta na silnici mimo město a vznesou se do vzduchu. Skokanky na lyžích ve věku dětí.

České skokanky na lyžích | foto: ČTK

Dvě z nich – dvanáctiletá Natálie Dejmková a čtrnáctiletá Lucie Míková – svoje skoky v tréninku na mistrovství světa v Liberci zakončily pádem. Obě přišly o závod. Míková kvůli zranění nohy, Dejmkovou už nahoru podruhé nepustili trenéři.

Je vůbec dobře, že odvážné dívky před pubertou mohou na můstek, z nějž se dá létat až ke 100 metrům? Že na něj stoupají holky ve věku, v němž se okolím snadno nechají strhnout k dobrodružství?

Na můstek už v pěti letech

"Jestliže má sport určité technické nuance, je třeba ho začít dělat brzo," říká ortoped Josef Maurer. A to je právě případ skokanů a skokanek. Jejich sport vyžaduje speciální návyky, pružnost těla a taky odvahu. Proto děti začínají s tréninkem v pěti či šesti letech. Postupují od maličkých můstků výš.

"Skoky jsou nebezpečné. Jedna malá chyba může způsobit zranění. Ale právě proto se děti musí od začátku vést k tomu, aby ztratily zábrany. Patnáctiletá holka by těžko skočila, kdyby zábrany předtím neotupila," míní Maurer. "Je to stejné riziko, jako když malý kluk skáče na motorce salta. Normální člověk by řekl, že je to brzo, ale pro něj je to normální, dělá to odmalička."

Na středním můstku jsou ve stejném věku holky i kluci. Chlapce však v televizi neuvidíte, na světový šampionát se kvůli velké konkurenci nedostanou. Věkem omezeni jsou na můstcích pro lety, kde se smí závodit od 18 let. "Vítek Háček, je mu 14 let, dělá na mistrovství předskokana i na velkém můstku," říká šéf českých skokanů Leoš Škoda.

Jako ředitel závodu žen mohl zasáhnout, pokud by na můstek v Liberci šla dívka neschopná zdolat ho ve zdraví. "Záleží na trenérech, zda ji pustí. Ale pokud závodnice na můstek v daných podmínkách nemá, sejde se jury, zavolá si trenéra a po konzultaci ji zarazí. Jde o bezpečnost. My za ni zodpovídáme," tvrdí Škoda.

Nesmí skákat ve větru

V prvním závodě skokanek na mistrovství světa v historii vyhrála 24letá Američanka, avšak pátá byla 13letá Francouzka. Z 36 účastnic bylo 19 dospělých (ve věku 18 a víc). Naopak osm z nich nedosáhlo ani 15 let. Plus Dejmková.

Maličká dvanáctiletá slečna váží 36 kilo. "Nedostanu se snadno na vyšší můstky, trenér mě tam nepustí. Musím vyrůst a přibrat." Stejně jako 14letá Američanka Sarah Hendricksonová: "Když moc fouká vítr, nenechají mě skákat."

Dívky totiž nemají na odrazu tolik síly v nohou jako kluci. Mohou mít problém zdolat buben skočny tak jako dvě Češky v Liberci. A silnější vítr je může srazit k zemi.

"Kluci mají větší dynamiku, rychlost, víc se můžou odrazit. My to musíme dohnat prací," uvádí Lucie Míková. Šéf skokanů Škoda přidává: "Holky musí mít vrozené předpoklady, rychlost, výbušnou sílu.
U nich se k tréninku nepřistupuje tak drasticky jako u kluků."

Tyhle slečny nedělají dřepy s těžkými činkami na zádech. "Běháme, skáčeme přes překážky, děláme dynamiku," líčí Dejmková. Na tom by se nemělo nic změnit, než přestane růst. "Holky posilují s vlastní vahou a s jednoručními činkami dělají výskoky," říká trenér Jaroslav Sakala.

V Česku se ženský skok začal organizovaně rozvíjet teprve před několika lety, oproti světu má ztrátu. Dnes se mu věnuje zhruba 25 holek, často velmi mladých. I Sakala by pro ně bral limit 14 let pro světový šampionát. "Myslím, že na něj dojde, až děvčat bude závodit víc. Pak se mladé holky na mistrovství světa nedostanou."

Matka skokanky: U závodů kolabuju, ale nezakazuju je

Trne hrůzou, když se její čtrnáctiletá dcera spouští ze skokanského můstku. Však už za ní jednou spěchala, když ležela po pádu v bezvědomí. Přesto Monika Míková vyzvedává dceru Lucii na trénincích, aby jí ulevila od únavy. Dává jí kapesné na cesty. A když s ní jede na můstky, vyšlápne si nahoru na věž. "Abych viděla, co zažívá a cítí," říká maminka mladičké skokanky, zraněné po pádu v tréninku na mistrovství světa v Liberci.

Jak jste prožívala její začátky na můstcích?
Hrozně. A po pádech je to čím dál tím horší. V srpnu 2007 jsme ji vyzvedávali v Německu v nemocnici, kde skončila v bezvědomí. Skáče už hlavně na středních můstcích, takže to není moc příjemné. U závodů kolabuju.

Nechtěla jste jí skoky na lyžích někdy zakázat?
Ne. Jen občas vyhrožuju, že lyže rozštípu a dám ji raději na šachy, to je tak sport, který bych si představovala.

Padala dcera v začátcích hodně?
Až tak ne. Byla úžasně šikovná, druhá v republice po Vlaďce Pustkové. Trenér se přes Lucku dostával s klukama na vyšší můstky. Lucce ukázal můstek, ona dala lyže na ramena a šla. Stejně staří nebo starší kluci už pak museli jít. To je mužská ješitnost. Když to zvládne holka, chlapi taky.

Slýcháte často, že skok na lyžích je sport pro kluky?
Ne, ono se to otáčí. V zahraničí byly ženské skoky běžné, Norky, Američanky skáčou léta v pohodě. Není to nic neobvyklého. Jde jen o to, že tady v Česku se o tom nevědělo. Lucka skáče šest let, Vlaďka Pustková osm nebo devět let, byly průkopnice. Ale dneska mají v Desné vyloženě družstvo děvčat. Holky mají nástupkyně, musí se snažit, aby jim nešlapaly na paty.

Hodně lidí se podivuje tomu, že na můstku na mistrovství světa byly často vlastně děti. To je asi otázka vývoje, ne?
 Musí začít skákat tak v první třídě. To už je nejvyšší čas. Někdy si myslím, že třeba v Harrachově se s lyžemi snad rodí.
Tříleté děti si uplácají můstek.

Kolik času zaberou skoky na lyžích vám i dceři?
Na úrovni reprezentačního skokana už je to hodně náročné. Holky nastoupily denní tréninky, třikrát čtyřikrát týdně jsem Lucku vyzvedávala na můstkách. Městskou dopravou by musela jet hodinu, takhle měla aspoň čas na regeneraci, úkoly. Měla v pololetí samé jedničky. Je ctižádostivá, zvládá to. Přeju jí ve skoku úspěchy, jednou nějaké očekávám, ale prvotní je vzdělání.

BARBORA ŽEHANOVÁ