„Klepu to, prst je v pořádku. Před Vánoci jsem byl ještě na poslední kontrole, jsem fit a můžu do toho jít naplno,“ pochvaluje si sedmadvacetiletý Škvařil, odchovanec Plzně.
Před sedmi lety si vyzkoušel roční angažmá v německém Balingenu, s Talentem pak získal tři tituly a stříbro, než se vydal na dvouletou štaci do Švýcarska. Teď chce reprezentační levá spojka navázat na úspěšnou plzeňskou éru.
Odcházel jste po stříbrné sezoně v létě 2017, teď Plzeň obhajuje mistrovský titul. Je to velká výzva, i když jste ten pocit už zažil?
Je. Kluci jsou po podzimu první a bude jen na mně, abych jim to na jaře nepokazil, když to takhle rozjeli. Doufám, že se to povede, i když je to teď složitější kvůli zraněním.
Hlavně absence Jana Stehlíka, kterého čeká operace kolena a má už po sezoně, je citelná. Hodně to ovlivní sílu týmu?
Na Honzu jsem se strašně těšil. V nároďáku jsme si vždycky skvěle vyhověli, navíc jsme byli oba Plzeňáci a teď jsme si mohli konečně zahrát tady spolu. Je to šikovný levák, bohužel, takhle to ve sportu chodí. Vypadl z toho i Milan Ivančev, další zkušený hráč, který umí zklidnit hru. Ale ten snad brzy během jara zase naskočí. Je to škoda, ale musíme se s tím vyrovnat.
I vy máte za sebou více než čtvrt roku herní pauzy. Bude složité se dostat do ostrého tempa?
Zažil jsem ještě delší. Loni jsme ve Švýcarsku vypadli z play off hodně brzy, od konce března jsem nehrál soutěžní zápas až do září. Takže v tom problém nebude. Určitě se do toho potřebuji dostat co nejlépe, ale od toho je příprava. Věřím, že v lize pak bude stačit jeden ostrý zápas a zvyknu si.
S plzeňským týmem už jste delší čas. Jak se změnila extraliga od vašeho odchodu, když jste ji teď sledoval z hlediště?
Těžko říci, ono z tribuny je to něco jiného než na hřišti. Přibylo v ní víc mladých kluků, je běhavější, padá hodně gólů. Uvidíme, jak do toho zapadnu. Od stolu se radí vždycky dobře. Uvidíme na hřišti, já pevně věřím, že klukům pomůžu.
Po zranění Stehlíka je možné, že trenér Tonar vás občas využije i na pravé spojce. Počítáte s tím?
Musíme se s tím poprat. Síla musí být cítit od všech spojek, takhle to po nás trenér chce. Uvidíme, na koho z praváků to padne, variant je víc. Ale nebavíme se o celém utkání, jde o nějaké jeho fáze, což může být zase výhoda. Budeme to točit, budeme tím i méně čitelní.
Předtím jste v Plzni mohl hrát téměř naslepo s Michalem Tonarem, se kterým se znáte od dětství. Bude to bez něj hodně jiné?
Uvidíme, třeba tady nakonec Miky bude, když s námi teď trénuje. (úsměv) To by bylo skvělé. Ale nevidím problém ani s ostatníma klukama. S Milanem (Ivančevem) se známe dlouho, stejně jako s Kubou Tonarem. A Doudič (Douda), to je skvěle přizpůsobivý hráč. Když si stoupne Kuba Tonar na střed, budeme mít na hřišti tři ostré spojky, to je slušná síla. Známe se a já věřím, že si všichni na hřišti vyhovíme. Myslím, že pořád máme kvalitu a šířku kádru jedny z nejlepších v extralize, ne-li nejlepší. Ale boj o titul bude strašně těžký.
Před sezonou se do Zubří vrátil reprezentační křídelník Miroslav Jurka, Plzeň posílíte vy, mluví se i o dalších jménech. Může to kreditu extraligy jen pomoci?
To je těžké, vždycky je to o financích. Extraliga má určitě svoji úroveň. Loni v létě jsme tady s Aarau na turnaji v Lovosicích jeden den podlehli Dukle, druhý den porazili mančaft z bundesligy o deset. Spousta lidí si možná říká, že extraliga je strašná, jenže ono je to zkreslené tím, kolik v Německu na házenou chodí lidí, jakou tam má obrovskou reklamu. Pak ten rozdíl vypadá až hrozivě, ale tak to úplně není. Jasně, ty týmy nahoře jsou někde jinde než my, ale s ostatníma se dá hrát. Pořád je to jen házená.
Vy jste se do Čech vrátil hlavně kvůli rodině. Užíváte si teď domácí pohody?
Jsme šťastní, že jsme tady. Stejně jako rodiče, kteří si užívají vnoučat. I dřív jsme Vánoce trávili doma, ale byl to jen krátký čas. Teď vidí, jak prckové rostou, to je velké plus.
Co vy, jak se cítíte jako dvojnásobný táta?
Je to rozdíl. Další starost, ale příjemná. Je to určitě náročnější, ale nejsme jediní, kdo má dvě malé děti, musíme to zvládnout. Synek už je bojová jednotka, pod stromečkem lítal sem a tam, pořád jsme ho museli hlídat. Ale užíval jsem si, že svátky jsem mohl pojmout opravdu rodinně. A těším se, až s přibývajícím časem bude s dětmi čím dál větší pohoda.
Věříte, že ji budete mít i na jaře na hřišti?
Věřím. Svátky jsou za námi. Bylo to krásné, ale teď už se soustředím hlavně na házenou. S klukama trénuji už dva měsíce, není to skok do něčeho úplně nového.
