„Můj příchod byl avizovaný po základní části, jsem tady ale spíš s výhledem na další sezonu. V play off uděláme maximum pro postup, i když víme, že soupeř je těžký a má širší lavičku,“ tvrdí Farář, který letos oslaví padesátiny.
Jak se angažmá zrodilo?
Šlo o kombinaci všech situací, které nastaly. V Topoľčanech mi v létě končila smlouva, ale klub se dostal do potíží. Lovosice se ozvaly už v listopadu. Byly dvě varianty. První nastoupit hned, jenže klub předtím svěřil vedení týmu Honzovi Landovi. Dohodli jsme se, že měnit to po 14 dnech by nebylo dobré, zvlášť když se impulz projevil. Takže vyhrála druhá možnost převzít mužstvo teď a postupně ho poznávat.
Lovosice jsou dobrá adresa?
Určitě, obzvlášť pro mě. Já se kousek odsud v Děčíně narodil. Postupně se vracím ke kořenům. Družstvo stabilně patří do osmičky, ještě nechybělo v play off. Angažmá beru jako výzvu. Chci Lovce vrátit, kam patří, tedy do boje o medaile.
Čtvrtfinále Plzeň–Lovosice
|
Přicházíte dělat revoluci?
Moje představa se musí potkat s tím, co vám klub dá. Probíhala jednání, kdo tady bude, kdo ne. Ale je brzy na takové věci, začal jsem se teprve rozkoukávat. Honza Landa zůstane asistentem, asi ani realizační tým se nezmění. Není to o tom, že někdo přijde a celé to překope. Tady je na čem stavět. Je potřeba změnit jen pár věcí. Hodil by se statný obránce a levoruká spojka.
V Lovosicích sázejí většinou na místní trenéry, vy jste naopak zvenčí. Bude to plus?
Jsem člověk, který tady nemá žádný vazby. Navíc jsem zvyklý dělat, jak dělám; v Topoľčanech jsem si ověřil, že to funguje. Uvidíme, jestli budu dobrou volbou. Těším se.
Jak tedy pracujete?
Trénuju podle určitých pravidel a je potřeba dodržet hlavně disciplínu. Uvidíme, jestli se to potká i tady, bude to asi bolet. Mančaft na to má, v Lovosicích je plno talentovaných kluků, práce s mladými mi nevadí. Na Dukle jsem s nimi dělal 20 let, v Topoľčanech jsme mužstvo během dvou sezon omladili o šest let. V tom problém není.
Mladí vpřed, platí teď i v extralize. Vnímáte to taky?
Když se na ligu podíváte, nesmírně se vyrovnala. A je to tím, že je tam strašně moc mladých hráčů. V každém družstvu je najdete. A v Lovosicích je kde brát, pracují s mládeží dlouhodobě výborně. I kluby nahoře jako Plzeň, Dukla nebo Karviná sahají do vlastní líhně.
Budete ras?
Nevím, jestli budu ras. Budu chtít po nich, aby trénovali. (smích)
Ale jste přísnější, ne?
Říká se to o mně. Věkem jsem se taky uklidnil, už nejsem tak vznětlivý, jak jsem býval. Pravdou je, že někdy dokážu být impulzivnější.
Hráči chodí do práce, musíte pro ně najít míru náročnosti?
Já ještě v plně profesionálním klubu nepracoval, takže to není problém. A razím takovou teorii, kterou se nestydím říkat: Že když něco děláte amatérsky, neznamená to, že byste to neměl dělat naplno.
Když jste z nedalekého Děčína, jak to, že jste neprošel Lovosicemi, kam se hráči stahují?
Já v Děčíně zůstal do osmnácti, potom jsem šel studovat do Prahy vysokou školu, takže z toho byla Slavia, ze Slavie Sparta, ze Sparty Dukla, kde jsem zůstal. V roce 1998 jsem dostal nabídku trénovat starší dorost Dukly, potom udělali sportovní centrum mládeže a já na to měl vzdělání. Byl jsem ve správný čas na správném místě. Motal jsem se kolem mládeže, s Jardou Hudečkem z Karviné jsme dělali nároďáky juniorů a dorostu.
Pavel Farář
|
Jaké bylo angažmá na Slovensku?
V Topoľčanech jsem prožil krásných dva a půl roku. Povedlo se to, práce byla super, lidi kolem bezvadní. Nejdřív jsme udělali bronz, pak dokonce stříbro, což je ve slovenské lize maximum, protože přes Prešov to prostě nejde. Budu na to vzpomínat opravdu dobře.
Poprvé jste v české extralize hlavní trenér. Je to něco speciálního?
Rozhodně. Když jsem se vracel, potěšilo mě, že jsem dostal nabídku od několika klubů. Ale Lovosice vyhrály. Když se chcete někam posunout, musíte výzvy přijímat.
Jaký je váš dojem z lovosické hry? Venku Lovci získali jen bod.
Na domácí půdě není problém, mužstvo je bojovné. Venku jsou výsledky horší. Potřeba je pracovat hlavně na obraně, kluci prohrávali hodně osobních soubojů.
Je výzvou i titul? Lovosice jsou baštou házené, ale nemají ho.
K tomu vede dlouhá cesta. Ale asi bych byl špatný trenér, kdyby se mi o tom nezdálo. Já chtěl vždycky být co nejvýš už jako hráč.
Jaké je lovosické publikum?
Patří k tomu lepšímu v extralize. Snad se fanoušky podaří dostat do euforie, jakou pamatuji z druhé pozice, když se hrálo finále Dukla–Lovosice. Lidi koukali venku na televizi, protože do haly se už nedostali. Kvůli tomu se sport dělá.
