Dvakrát nastavil levou ruku přesně do dráhy míče. Po Mičkalovi „zničil“ i kanonýra Mořkovského, páté semifinále extraligy pak rozhodující ranou rozsekl Douda.
Obhájce titulu si tak znovu zahraje o zlato proti Karviné.
Byli jste na pokraji vyřazení. Co se vám honilo hlavou před sedmičkou Mičkala?
Snažil jsem se ji mít čistou. Kdybych moc přemýšlel, semele mě to. Všichni jsme věděli, že když promění, je konec a postoupí Zubří. Snažil jsem se tohle všechno vypustit z hlavy a myslet jen na danou chvíli.
A vystihl jste střelu na svoji levou ruku. Čekal jste právě tohle zakončení?
Samozřejmě mi k tomu pomohla i nutná dávka štěstí. U Mičkala jsem si chtěl pohlídat hlavně jeho dvě varianty. Na ránu pod ruku jsem byl připravený, ještě jsem si chtěl pohlídat technickou střelu kolem hlavy. Zvolil jednu z těch variant, naštěstí se mi to povedlo chytit.
Kdo rozhodl, že v šesté sérii půjdete mezi tyče znovu?
Když se jde do sedmiček, s Herym (Filipem Herajtem) si řekneme, kdo chce proti komu jít. V tak dlouhé sérii víte, proti komu se vám docela daří. Na Mičkala jsem chtěl jít já. A pak jsme se domluvili, že ať půjde ze Zubří kdokoliv, půjdu do branky znovu. Musím říci, že jsem si hodně věřil. A i díky téhle sebedůvěře se mi povedlo uspět.
 |
Přestože proti vám stál skvělý Lukáš Mořkovský, nejlepší střelec Zubří.
Lukáš hodil sedmičku, na kterou jsem čekal celou sérii. Do té doby jsem mu v semifinále nechytil ani jednu, až v téhle rozhodující chvíli to vyšlo. A troufnu si tvrdit, že to bylo jedno z jeho dvou klasických zakončení při sedmičkách.
Stal jste se nakonec plzeňským hrdinou. Přitom celou sérii jste spíš podporoval Filipa Herajta, který předváděl skvělé výkony.
Myslím, že všichni vidí, jaký jsme s Fildou skvělý tým. Je to jeden z mých nejlepších kamarádů, i v létě pojedeme společně na dovolenou. Jsem strašně rád, že když se jednomu z nás daří, ten druhý mu přeje. Filip předváděl neskutečné výkony, postup jde především za ním. Mně se povedla zlatá tečka na závěr, ale ta černá práce ve všech pěti zápasech, všechny skvělé zákroky, to je jeho zásluha.
Nemuselo to být takové drama, ještě v 54. minutě jste vedli o tři branky. Proč jste tenhle náskok prohospodařili?
Nevím a hrozně rád bych to věděl. Možná uspokojení, možná trošičku docházely síly. Je to něco, co nás provází téměř celou sezonu. Hrajeme dobře, pak okolo dvacáté minuty první půle přijde výpadek, nejsme schopní střílet góly. Dnes ten výpadek přišel v posledních minutách. Měli jsme tam přitom krásné šance, ale neproměnili je.
Potřetí v uplynulých čtyřech sezonách jdete do finále proti Karviné. Co v něm rozhodne?
Už se asi málo čím překvapíme. Půjde o to, kdo bude mít lepší momentální formu, dá do toho víc, kdo bude hrát s větší chutí. A protože sezona je dlouhá, bude klíčové i to, komu zbude více sil.
