"Myslím, že jsme to dobře oslavily. Loučily jsme se i s trenérem, chvílemi to bylo smutné, objevily se i slzy," připomíná 23letá Salčáková, že kouč Poloz v létě odchází trénovat do Norska.
Mrzí vás trenérova volba?
Byl to nejlepší trenér, jakého jsem kdy měla. Medaile si hodně vážím. Ty, které jsem získala dřív v Olomouci, už totiž byly s hotovým týmem, zato teď jsme se ve Zlíně sešly mladé hráčky, a tak mě těší, že je na nás vidět výkonnostní posun a práce trenéra.
V posledním zápase se vám ale stále nedařilo Olomouci uskočit na potřebný rozdíl. Nebála jste se, že vám medaile uteče?
Musely jsme hrát naplno celý zápas a pořád věřit. Závěr byl dramatický, o to víc jsme si pak vítězství užily. Jsme moc rády, že jsme tu sezonu zakončily bronzem.
Při klíčovém gólu jste se rozhodla vzít zodpovědnost na sebe?
Na křídle toho člověk sám moc neovlivní. Byla to souhra celého týmu, spoluhráčky mě dobře uvolnily.
