Těsně před první světovou válkou postavili bratři Ringhofferové na svých pozemcích na jihovýchod od Prahy u obce Volešovice (dnes Olešovice) vlastní golfové hřiště. Bylo známo též jako hřiště u Kamenice.
Mělo nejdříve pouze tři jamky, postupně bylo rozšířeno na devět greenů, které byly nahrávány vždy ze dvou stran, takže nakonec ho tvořilo 18 různých jamek.
Propagátor golfu v českých zemích baron František Ringhoffer.
Výstavbou tohoto hřiště dostal zhruba patnáct let trvající zájem pánů Ringhofferů o golf konkrétní podobu. Hlavním iniciátorem byl zřejmě baron František Ringhoffer IV., na začátku války čtyřicetiletý.
Hřiště bylo využíváno výhradně pro soukromou potřebu a rovněž sem přijížděla řada pozvaných hostů. Jeden rok zde údajně působil anglický trenér. Přežilo první světovou válku a po ní bylo jediným hřištěm na území Čech, osídleném převážně českou populací.
|
Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět (autor). |
Olešnice leží mezi Jílovým u Prahy a Velkými Popovicemi, kde zmíněná pražská šlechticko-podnikatelská rodina založila pivovar. Pokračovatelem golfové tradice Ringhofferů je devítka u jejich bývalého sídla ve Štiříně.
Tatry ne, Piešťany ano
Před první světovou válkou byla na území pozdějšího Československa ještě dvě místa, kde byly učiněny pokusy o zavedení golfu. Opět šlo o lázně, a to na území dnešního Slovenska.
První pokus byl učiněn v Tatranské Lomnici již v roce 1908. Golfové hřiště zde prý vzniklo úpravou pozemků Grand hotelu Praha, zřejmě pro potřeby hostů. Je pravděpodobné, že do první světové války, tedy zhruba šest let, zde jakýsi golfový klub fungoval, možná i nějakou dobu po válce.
Počátky slovenského golfu v Tatranské Lomnici.
Povědomí o tom se udrželo i během první republiky, v tomto období však byla obnova golfu v Tatranské Lomnici pouze neuskutečněným snem.
Druhý pokus byl učiněn v Piešťanech. K otevření hřiště prý došlo přesně v den sarajevského atentátu (28. června 1914).
Zatímco původní areál skončil stejně jako pod Tatrami první světovou válkou, zhruba po čtrnácti letech byl pokus o zřízení hřiště a založení klubu oživen a Piešťany sehrály důležitou roli i v rozvoji domácího golfu.
