Při tradičním dubnovém turnaji Masters se dokonce natahoval po velkolepém triumfu. Ještě na něj nedosáhl.
Subtilní dříč narozený v Mariánských Lázních však dál pracuje na své kariéře. „Kdybych zůstal v Československu, možná bych skončil ve fabrice vydělával pět tisíc měsíčně,“ řekl reportérům.
Líčil jim též, jak v devíti letech nevědomky odcházel na Západ. „Na dovolené v Jugoslávii jsme přišli k nějaké řece. Netušil jsem, co se děje. Docela dlouho jsme plavali. Když jsme vylezli na břeh, táta mě objal a řekl: Dokázali jsme to!“ Přes Itálii a Švýcarsko dorazili do Německa.
Usadili se v Mnichově, Čejka junior se zdokonaloval ve sportu, který v jeho rodné zemi skoro nikoho nezajímal. „Díky otcově rozhodnutí jsem měl přístup na skvělá hřiště, ke kvalitním trenérům,“ řekl.
Amerika mu učarovala
Později se potloukal po zámořských turnajích, žil i s rodinou v levných motelech. V minulé sezoně se prosadil ve vrcholné americké sérii PGA Tour, pronikl až do elitní padesátky světového žebříčku, vydělal přes milion dolarů.
Nicméně pořád se vidí výš. „Jenom sledováním soupeřů se člověk strašně moc naučí,“ opakuje. Rozešel se s manželkou i s dětmi.
Přestěhoval se do Boca Ratonu na Floridě. Namluvil si americkou přítelkyni Deborah Munozovou, kolegyni z profese. „Moje úspěchy mi ukazují, že jsem udělal dobře,“ prohlašuje.
„Vždycky jsem chtěl do Ameriky. Cítím se tam perfektně. Svým způsobem jsem Američan. Evropa už mi byla těsná, toužil jsem z ní vypadnout.“
Sen o zeleném saku
Do roku 2004 nevkročil právě impozantně. Sny o postupu mezi nejlepších třicet na planetě se mu nevyplňovaly.
Navzdory tomu z něj před věhlasným turnajem Masters sršelo sebevědomí: „Cítím se zralý na titul. Především psychicky. Věřím si!“ Třiatřicetiletý muž možná v tu chvíli vypadal trochu jako mluvka.
Masters jsou golfovou paralelou tenisového Wimbledonu. Pokaždé se na něj do Augusty v americkém státě Georgia sletí všechny hvězdy. Přitom Čejka do něj nastupoval teprve podruhé v životě.
Jenže po dvou dnech, tedy po polovině klání, byl Čejka senzačně druhý se čtyřmi údery pod par. Na tiskovce vyprávěl, jak se v Augustě pečlivě připravoval několik dní předem. Za různých povětrnostních podmínek, brzy ráno i odpoledne.
Média sledovala skupinu jeho fanoušků, kteří v davu svítili zářivě žlutými čepicemi s nápisem „Team Cejka“. To oni žurnalistům vysvětlovali správnou výslovnost příjmení svého favorita.
Luboš Rys, velký kamarád hokejisty Jaromíra Jágra, mezitím v Praze vesele rozhlašoval: „Jaroušek mu poslal dres Rangers s podpisem a koukněte, jak mu to jde!“ Už se nezdály vůbec šílené Čejkovy představy, jak ho korunují vítězem Masters tradičním oblékáním do zeleného saka.
Jenže pak na Čejku uhodila bída. Ve třetím kole překročil par o šest ran a v pořadí se zřítil na šestnácté místo. Na poslední jamce dokonce ztratil míček, což mu „vyneslo“ triple bogey. „To zabolelo, úplná rána do vazu,“ pronesl pak zničený Čejka.
V závěrečný den se svezl až na 26. příčku. Přesto si vysloužil v přepočtu 1,6 milionu korun a hovořil spokojeně: „Už jenom smět nastoupit na tomhle turnaji je fajn!“
V Česku jen výjimečně
Kdepak se tedy nachází rozdíl mezi Čejkou a skutečnými šampiony? „Moje jméno se občas objeví mezi prvními ve čtvrtek a v pátek, v prvních dvou kolech. Ti opravdu nejlepší jsou ale nahoře v neděli,“ pravil muž s českými předky.
K Česku nemá příliš vřelý vztah, přicestuje spíš výjimečně. Právě příští týden by se měl objevit v Praze u soudu, ale nečeká ho nic milého. Bude se řešit výše výživného na jeho dva syny.
Čejka zůstane německým reprezentantem, který je doma v Americe a v Mariánských Lázních se jen narodil.
