Ve voze s piloty F1 pracují nervy i žaludek

  • 7
Barcelona - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Z auta před sebou vidím zasněžené vrcholky Pyrenejí. Ale hlavou mi místo obdivování krajiny letí jiná myšlenka. „Díky bohu, že jsem ještě neobědval!“ Možná bych měl problém udržet jídlo v sobě. Žaludek mi plave, když mě v mercedesu po trati v Barceloně postupně vozí Juan Pablo Montoya a Kimi Räikkönen, piloti formule 1.

Skutečně - není mi dvakrát dobře. Jezdci z dvěstěpadesátikilometrové rychlosti před šikanou prudce dobrzďují na sedmdesátku, smykem projíždějí každou ze zatáček a já se cítím, jako bych přepískl jízdu na řetízkovém kolotoči.

Zato pro Montoyu s Räikkönem to je bezmála nuda. „Nic se nevyrovná formuli,“ ušklíbne se při jízdě Montoya. Volant drží jednou rukou, druhou brnká o okenní rám.

Jeho finský kolega Räikkönen zase nepovažoval za nutné nasadit si na hlavu přilbu. Sedím vedle něj a snažím se vnímat, jak po dráze vodí vůz. „Kolik má teď na tachometru?“ nahýbám se zvědavě dopředu a najednou - bum!

Räikkönen dupne na brzdu, já letím směrem k palubní desce a rychle se omlouvám muži, který mi před jízdou nemilosrdně utáhl bezpečnostní pásy hluboko do břicha.

„Jsi oukej?“ mrkne po mně Fin.

Ne, kristepane, nejsem! Tuhle větu se mi chce zakřičet jako odpověď. Místo toho se snažím zachovat hrdinskou tvář: „Jasně, jedeme dál.“

Jedeme dál. Zkouším poznat, na jakém místě Katalánského okruhu jsme. Ještě „esíčko“ - proč mě při jeho průjezdu protivně lehtá v podbřišku? - a sjedeme do cílové rovinky.

V tu chvíli Kimi na okamžik podcení zatáčku před hlavní tribunou. Hop, hop, hop! Auto v bláznivé frekvenci drncá po hrbolech trávy. A Räikkönenova tvář, do té doby mírně omrzelá, je náhle plná klukovské euforie.

„To je rallyekros, co?“ směje se na mě nadšeně.

„Skvělý!“ odpovídám a v duchu prosím: Vrať se rychle na asfalt! Zhruba o 100 metrů dál, tentokrát při jízdě s Montoyou, mi zatrne ještě víc.

Kolumbijec právě dostává na cílové rovince mercedes do nejvyšších obrátek, když před něj z uličky od boxů prudce vjede jiný vůz.

„Brzdi!“ řvu v duchu. V tomto případě mě Montoya poslechne, ale na vetřelce se nezlobí. Naopak: pro mě drastická situace ho pobaví. „Rádi závodíme,“ komentuje ji a drží se v těsném závěsu za vozem, který mu překřížil dráhu.

Konec! Až příliš ochotně vystupuji z auta, bohatě mi stačí dva okruhy s každým z jezdců.

Každý z nich jich v mclarenu na začátku května, kdy se v Barceloně jede pátý podnik letošního šampionátu F1, musí do cíle zvládnout pětašedesát...


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž