Co pro Němce znamenalo začátek cesty ke hvězdám, bylo pro Brazilce definitivním koncem nadějí na konkurenceschopný kokpit formule 1. Roberto dlouho hledal své štěstí v USA a v Evropě ho nebylo vidět. Po téměř dvou dekádách se ale opět ocitli v královském parku u Milána. Jedenačtyřicetiletý Schumacher jako navrátilec, který to bez volantu dále nevydržel a Moreno v roli učitele mladého Lucase Forestiho v GP3.
Za Nelsonem do Velké Británie
Roberto koncem své puberty trpěl silnou ztrátou vlasů a vypadal od té doby mnohem starší, než skutečně byl. Pro motorsport byl ochoten mnohé obětovat a vydal se, tak jako jeho kamarádi Ribeiro a Piquet před ním, kvůli své kariéře do Velké Británie. Experti byli jeho výkony ve formuli Ford ihned nadšeni a viděli v něm možného následníka velkých krajanů.
Postup do formule 3 byl logický a i jeho první setkání s kokpitem formule 1 na sebe nenechalo dlouho čekat: šéf Lotusu Colin Chapman v něm viděl velký potenciál a zaměstnal jej jako testovacího pilota.
Sezona 1982 měla Morenovi poskytnout toužebně očekávanou první možnost k účasti Grand Prix formule 1. Když se Mansell zranil v Montrealu, rozhodl Chapman, že jej v Zandvoortu nahradí Robertem. Tato příležitost však přišla příliš příliš nečekaně a špatně připravený Moreno svůj Lotus 91 nedokázal kvalifikovat.
„Ve wing-caru formule 1 jsem tehdy seděl poprvé a byl jsem výsledkem strašně zklamaný. Skutečně jsem potřeboval asi pět let, než jsem se z tohoto zandvoortského traumatu vzpamatoval...“, říká Roberto.
Bez lepších alternativ v Evropě se Roberto roku 1983 poprvé na delší dobu vydal do USA, kam jej měl život závodníka znovu přivést o mnoho let později. V americkém mistrovství formule Atlantic skončil druhý za Michaelem Andrettim.
Příštího roku se konečně našel někdo, kdo brazilcův talent náležitě ocenil i skutky: Ron Tauranac si zajistil podporu Hondy a nabídl Robertovi tovární kokpit. Tuto důvěru Moreno nezklamal a za vynikajícím Thackwellem se stal vicemistrem Evropy formule 2 roku 1984.
Čekání na stálý kokpit F1
Začátkem sezony 1985 Moreno absolvoval několik výborných testů za tým Toleman formule 1 a byl si jist, že za tento tým pojede kompletní mistrovství. Jeho vstup do světa Grand Prix však opět nevyšel. Po několika závodech ve formuli 3000 s radostí přijal nabídku Ricka Gallese, který jej chtěl nasadit v americkém seriálu CART. Již ve svém druhém závodě v tomto šampionátu šokoval konkurenci třetím místem v kvalifikaci na okruhu Elkhart Lake. V USA se dalo ze závodění dobře žít a Roberto zůstel u Gallese i roku 1986.
Pro sezonu 1987 si Tauranac zase mohl piloty vybírat bez ohledu na jejich „věno“. Angažoval Roberta pro F3000. Moreno byl roku 1987 nejrychlejším pilotem pole, měl ovšem také s odstupem nejvíce smůly. Bylo mu tak dopřáno pouze jediného triumfu v Perguse a mistrovství dokončil jako třetí.
Za malou stáj AGS směl koncem sezony znovu okusit F1. V Adelaide dokázal dojet šestý a tento bodík měl pro francouzský tým cenu zlata. Více, než poděkování se mu však nedostalo – ani roku 1988 pro něj žádný z týmů formule 1 neměl stálý kokpit.
Zpátky ve formuli 3000 Moreno ještě jednou demonstroval své nadání. V týmu Bromley nebyl jen jezdcem, ale i mechanikem a truckem. Přesto porazil konkurenci. Dokázal čtyřikrát zvítězit a stal se mistrem. Přežití mu tehdy zabezpečoval především jeho příjem testovacího jezdce Scuderie Ferrari.
Konečně napevno ve formuli 1...
Robertovou první plnou sezonou ve formuli 1 se měl stát ročník 1989, kdy nastoupil za tým Enza Coloniho. Italský tým však neměl v době, kdy se o kvalifikaci do Grand Prix pravidelně ucházelo téměř 40 pilotů, šanci na úspěch. Blýskl se pouze 15. místem kvalifikace v Estorilu. Do cíle nedojel ani jednou...
O Morenově talentu však nebylo pochyb a i roku 1990 mu byl nabídnut kokpit v nejvyšší třídě. Ale opět v podprůměrném voze: nastoupil za EuroBrun. Po relativně slibném začátku sezony následovalo zklamání za zklamáním. Roberto se dokázal kvalifikovat již jen v Imole. Jeho pověst coby nadaného pilota „aférou EuroBrun“ jistě utrpěla – v takovém případě však člověk pozná opravdového přítele.
Moreno při svém nepovedeném prvním vstupu do F1 na Lotusu v Zandvoortu.
V padoku si měl Moreno co říci s dalším bývalým jezdcem F1, Davidem Keneddym.
A takovým přítelem byl Nelson Piquet, tehdy jednička špičkového týmu Benetton. Již během roku kamarádovi zajistil roli testovače a za Roberta se přimluvil i když stáj hledala náhradu za zraněného Nanniniho. V Suzuce se oba postarali o senzační výsledek 1-2 týmu Benetton. Když se svým přítelem z dětství stál Moreno na stupních vítězů, nemohl se ubránit slzám…
Schumacherovou první obětí...
Pokud se dá Morenovi něco vytknout, tak to byl fakt, že roku 1991 nedokázal této šance využít. Na Benettonech B190B a B191, které jistě představovaly velmi dobrý materiál, dojel čtvrtý v Monaku, pátý v Mexiku a opět čtvrtý v Belgii. Nepřekvapilo, že byl po Spa nahrazen mladým Michaelem Schumacherem. Roberto se tak vlastně stal první „Schumiho obětí“ – hned druhou se měl být Nelson Piquet...
Pro příští rok přijal místo v diletantském týmu Andrea Moda italského výrobce bot Andrei Sassettiho. Sassetti se však později ocitl ve finanční tísni a Bernie Ecclestone se v Monze osobně postaral o to, že jeho tým nesměl do paddocku.
Moreno poté závodil se vším, co mu bylo nabídnuto a znovu se dočkal i formule 1. Když se bohatý krajan Pedro Diniz rozhodl, že roku 1995 s týmem Guida Fortiho nastoupí do formule 1, hledal zkušeného partnera do druhého kokpitu a rozhodl se pro Roberta. Oba se ale jen zlobili s nejslabším vozem pole a hodnotili jako úspěch, když se jejich Forti FG01-95 dovlekl do cíle. Se třpytivým světem Grand Prix se nadobro rozloučil 12. listopadu 1995 nehodou v Adelaide. Téměř sedmatřicetiletý Brazilec absolvoval 42 Velkých cen a získal v nich 15 bodů.
Poslední rozkvět zpátky v Americe...
Závody ale zůstaly ještě dlouho jeho životem, tak jak je to dodnes například u Michaela Schumachera. Po deseti letech se vrátil do Ameriky a usadil se se ženou Celií a dcerami ve Westonu na Floridě.
Pro příští sezony se jeho definitivním sportovním domovem stal šampionát CART. Roku 2000 dokázal i vyhrát. „Bylo to téměř hezčí, než narození mé dcery. Čtyři kola před cílem jsem musel zpomalit, protože jsem v kokpitu již jen plakal...,“ těšil se z triumfu v Clevelandu. V celkovém hodnocení si zajistil třetí místo.
Milovník vážné hudby Moreno mluví plynně portugalsky, italsky, anglicky a francouzsky, později pracoval jako poradce skupiny kolem pánů Kalkhovena a Gentilozziho, kteří koupili práva seriálu CART. V kokpitech vozů seriálů ChampCar, Grand Am a Brazilského mistrovství GT jej bylo vidět ještě před nedávnem, než se rozhodl dávat své zkušenosti dál mladší generaci brazilských jezdců. Roku 2010 doslova na každém kroku doprovázel Lucase Forestiho. Osmnáctiletý mladík ale zatím zůstal navzdory Morenovým radám jak v britské F3, tak i v GP3 mnoho dlužen.
