Z etapového závodu Paříž - Nice jste musel minulý týden ze zdravotních důvodů odstoupit. Oč šlo?
Skoro všichni z týmu jsme onemocněli. Od třetí etapy to na nás padlo a postupně jsme odpadali. Ještě jsem objel časovku a chtěl jsem nastoupit i do páté etapy. Jenže po cestě na start jsem začal víc a víc kašlat, měl jsem husí kůži, takový klasický chřipkový pocit. Doktor mi řekl, ať určitě neriskuju a zůstanu v autobuse. Yves Lampaert měl ty samé problémy a pak i Forian Senechal, Fabio Jakobsen, všichni to odnesli. A teď i kluci, co startovali v Itálii na Tirrenu, začali jeden po druhém ulehat.
Sezona jarních cyklistických viróz?
Opravdu jo. Aby bylo tolik lidí nemocných, jsem v tomhle období nikdy neviděl. Každý je co nejopatrnější a chrání se, nikdo nechce být před klasikami nemocný, a přesto na Paříž - Nice v jeden den neodstartovalo do etapy 20 lidí a v další den 15. Přitom covid to není, všechny nás samozřejmě testovali a nikdo pozitivní nebyl.
Stačil týden pauzy před San Remem, abyste se dal dohromady?
Nevím. V pondělí jsem byl poprvé zase na kole, pomalinku se projet. Každý den jsem lepší, tak snad budu v sobotu v cajku. Beru to tak, že buď se mi pojede dobře a kdyby ne, půjde aspoň o dobrý trénink. Připadá mi, že jsem si letos ještě pořádně nezazávodil a přitom za chvíli máme po klasikách. Za každý závod jsem proto rád.
S čím do závodu jako tým Quick-Step půjdete, když vám z očekávané sestavy vypadl Julian Alaphilippe?
Bude to pro nás trochu otevřená hra. Samozřejmě, máme Fabia Jakobsena, ale má foukat po větru celý závod, bude to určitě rychlé a my nevíme, kam až Fabio dojede. Náš plán tudíž nebude až tak konkrétní, jako když jsme sem jeli třeba s Julianem Alaphilippem a Eliou Vivianim a jasně jsme věděli, že máme dvě různé karty, se kterými můžeme hrát. Teď je naší jedinou kartou Fabio a když nám to s ním nevyjde, budeme my ostatní koukat, jestli se někde nevyskytne možnost odjet, nebo se zkusíme udržet s nejlepšími.
Proč bych odcházel jinam? Štybar si plácl s Quick-Stepem na další rok |
Pokusíte se tedy Jakobsena dostat v popředí přes stoupání na Cipressu a Poggio (27, respektive 13 km před cílem) a jestliže se to nepovede, budete improvizovat?
Tak nějak. Byli bychom rádi, kdyby Fabio ta stoupání přejel, formu má dobrou, ale nevím, jestli se dostane přes Poggio vepředu podobně jako loni Caleb Ewan (australský sprinter tehdy skončil druhý). Každopádně to bude pro Fabia obrovská zkušenost s jediným monumentem, který by ve své kariéře mohl vyhrát.
#MilanoSanremo - 293 km // 2096 altitude metres
La Primavera! First monument of the season up for grabs. To attack before Poggio or not to attack before Poggio, the question we ask ourselves every year. Let's hope for fireworks. And yes, Mathieu van der Poel is back! https://t.co/MkdLN9ZRfj
Jaký vlastně máte vztah k San Remu?
Skoro vždycky jsem tu zažíval neobvyklé věci. Jednou nám padal sníh, jindy zase kompletně propršelo. Nebo jsem z první skupiny lehnul při sjezdu z Poggia a další rok jsem pro změnu spadnul při sjezdu z Cipressy, když mi přes cestu přeskočil pes. Zažil jsem tu i neuvěřitelně emoční moment, když jsme vyhráli s Julianem Alaphilippem a na Poggiu jsme jeli skoro rekordní čas. Tehdy šlo o obrovskou týmovou práci, Julian zvítězil a my pak projeli cílem s Philem Gilbertem, Eliou Vivianim a Yvesem Lampaertem se zvednutýma rukama nad hlavou. Ale co se mých osobních ambicí týče, prakticky nikdy jsem tu neměl šanci jet vyloženě na sebe, jen v roce 2014 jsem skončil sedmý.
Mnozí letos hovoří o možném souboji Pogačar - van Aert. Také si myslíte, že budou dirigenty závodu?
San Remo není až tak jednoznačné jako jiné závody, Cipressa nebo Poggio nejsou šestikilometrové kopce. Jasně, ti dva jsou na tom určitě nejlépe ze všech a jsou absolutní topfavorité. Kdo ví, co nakonec vymyslí, jestli pojedou úplný šrot od Cipressy a potom si to rozdají na férovku na Poggiu. Ale San Remo má skoro 300 kilometrů, a ta délka vám vleze do nohou. Ono je něco jiného dělat vítězné nástupy po 180 kilometrech a něco jiného po 290 kilometrech. I když výkony, které v sezoně zatím Pogačar a van Aert předváděli, byly úžasné na sledování.
(Pogačar v pátek večer oznámil, že i on pociťuje náznaky virózy, přesto je připraven nastoupit - pozn. red.)
Letos ještě Pogačar nepoznal porážku a vyhrál i vaše tolik oblíbené Strade Bianche, kde jste poprvé od roku 2015 chyběl. Dost vás to mrzelo?
Hodně. Ale tým to takhle rozhodl, poslali mě na Paříž - Nice. Důvod byl ten, že kdybych jel Strade, musel bych potom na Tirreno - Adriatico, kde měl Quick-Step tým postavený na Juliana Alaphilippa a Remka Evenepoela, takže by tam pro mě nebyl prostor. Absence na Strade Bianche mě samozřejmě dost mrzela. Na druhou stranu jsem zase jel něco jiného. Kdybychom si mohli všechno vybrat, bylo by to moc jednoduché.
Jak byste ohodnotil vaši současnou formu před nejdůležitějšími klasikářskými týdny vaší sezony?
Na Paříž - Nice jsem se v prvních etapách cítil dobře, i když jsem cítil, že potřebuju ještě závodní kilometry.
Dokonce jste jezdil i pro bonusy na prémiích.
Jo, to bylo jednou a také proto, abychom pak měli týmové auto na přednější pozici. Každopádně každý den jsem si připadal líp. Předtím jsem jel na začátku sezony Ruta del Sol z plného tréninku, za což jsem pak zaplatil na Omloopu a Kuurne (prvních belgických klasikách), protože jsem tam nebyl stoprocentně zregenerovaný. Na Paříž - Nice jsem se chtěl konečně rozjet, ale skolila mě ta nemoc. Takže se mi těžko hodnotí. Po tom všem, co jsem odtrénoval, bych mohl být v celkem dobré formě. Jen si to potřebuju někde pořádně vyzkoušet.
Hierarchii Quick-Stepu na kostkové klasiky teprve budete řešit?
Vůbec jsme ji zatím nerozebírali. Ona se vyvrbí tak nějak sama. Všechno se mění i těmi nemocemi, Ballerini byl nemocný, teď je Yves Lampaert, snad jen Kasper Asgreen byl zatím zdravotních potíží ušetřen. Nejbližších deset dní bude hodně důležitých, abychom viděli, kdo v jaké formě je.
Je vám 36 let. Vyžaduje takový věk, abyste už dělal něco jinak než třeba v osmadvaceti?
Myslím, že letos jsme v tréninku dokonce i trochu přidali. Ne, nepociťuju, že bych něco dělal jinak. Možná jsem víc v klidu. Mám přehled, kdy a kde bych měl být vepředu, ale chápu, že ne vždycky se to povede.
Tělo nebolí víc než dřív?
Ne ne ne, zatím všechno drží a také motivaci mám pořád velkou. Když vidím výkony a morálku ostatních, motivuje mě to víc a víc. Nechci zůstávat za nimi a říkat: Nějak jsem si tou cyklistikou prošel, tak si dám klobásu a pivo, protože už můžu být v klidu. Kdepak, takhle ne. Pořád mi nevadí každý den si odvažovat jídlo, být koncentrovaný a plnit tréninkové plány. Až mě přestane bavit trénovat, pak teprve nastane čas skončit.
O rutinu tedy stále nejde?
Určitě ne. Letos jsem sezonu začínal jiným závodem, mám jiného trenéra, také to jsou impulzy.
Kterou Grand Tour byste měl v této sezoně absolvovat?
Zatím to vypadá na Giro. Že by mě pak dali i na Tour, je malá šance.
Čekají vás tedy San Remo, kostkové klasiky, po nich pauza a Giro?
Ano. A letos tam ani moc velká pauza nebude, když se Roubaix jede o týden později. Po něm budou do startu Gira v Budapešti zbývat jen tři týdny.
