Druhá etapa Gira se nesla i v duchu vzpomínání. Přesně před deseti lety se totiž na italské Grand Tour odehrála tragédie v podobě smrtelného zranění Woutera Weylandta při jednom ze sjezdů třetího dějství.
Giro d'Italia 2021Speciální příloha iDNES.cz |
Na startu ve Stupinigi se jezdci postavili před navždy vyřazené číslo 108, které tehdy šestadvacetiletý Belgičan vezl.
A jeho někdejší parťák a kamarád Iljo Keisse líčil: „Devátý květen je den, kdy si pokaždé uvědomím, jaké nebezpečí nám hrozí. A jak přátelství, které dlouho budujete, může znenadání skončit.“
Té nejviditelnější pocty se ale Weylandtovi dostalo až na samém konci etapy. Postaral se o ni Tim Merlier.
Když osmadvacetiletý jezdec Alpecinu-Fenix proťal na prvním místě cílovou pásku, zvedl ruce. Prsty vytvořil písmeno W a namířil ho k nebi. Belgického krajana sice neznal osobně, i tak mu ale chtěl vyjádřit úctu.
„Jsem rád, že jsem to pro něj mohl udělat,“ vysvětloval Merlier později.
První sprint na Giru, první vítězství. Druhou etapu vyhrál nováček Merlier |
Právě on byl hrdinou druhého dílu. Na Giru – ale ani na jiné ze tří Grand Tour – ještě nikdy nestartoval, i přesto si ve finiši počínal jako ostřílený veterán.
Počkal si na hranici 250 metrů, poté zabral a prosmýkl se kolem soupeřů na vedoucí pozici. Za jeho zadním kolem se ještě pohyboval Giacomo Nizzolo z Qhubeka-ASSOS, jenže ten už neměl na předjetí dost sil.
„Sportovní ředitelé mi z vysílačky hlásili, že kvůli zatáčce je cíl vidět až jen posledních sto metrů,“ vysvětloval Merlier. „Tak jsem se rozhodl, že nastoupím daleko před páskou a ostatní překvapím.“
Což mu perfektně vyšlo.
V neděli byl proto největší hvězdou Alpecinu. Zastínil i Mathieua van der Poela, který ve stejný den obsadil na Světovém poháru horských kol v Albstadtu sedmé místo.
„Určitě je hrdý na to, že jsem vyhrál. Mathieu je opravdu týmový hráč,“ povídal Belgičan.
Merlier také původně začínal s cyklokrosem. Stal se v něm juniorským mistrem Belgie a v roce 2016 se v elitní kategorii zúčastnil i světového šampionátu.
Ty největší úspěchy ale sbírá až nyní na silnici.
V roce 2019 se na ní stal belgickým šampionem, loni zase vyhrál etapu na Tirrenu-Adriatiku. Letos má na svém kontě už čtyři vítězství – po triumfech na belgických klasikách Le Samyn, Grote prijs Jean-Pierre Monseré a Bredene Koksijde si tentokrát na Giru připsal to nejcennější.
„Setřásli jsme ze sebe tlak,“ ulevil si jeho týmový kolega Dries De Bondt. „Naším cílem bylo na Giru vyhrát etapu. To se nám podařilo, takže už teď je pro nás úspěchem. Všechno, co se nám podaří dál, bude takový bonus.“
Odlišné emoce prožívala v cíli dvojice velkých favoritů – Caleb Ewan z Lotta Soudal a Fernando Gaviria z UAE Emirates.
První jmenovaný doplatil na špatné pozice před finálním soubojem. Místo toho, aby se v technickém dojezdu plném zatáček a zúžení pohyboval spolu se svými parťáky vpředu, zůstával zavřený uprostřed hlavního balíku.
„Pokaždé, když jsme se chtěli posunout dopředu, objevila se před námi zatáčka. Balík se pořád přesouval doprava, nebo doleva. Takže jsme byli skoro pořád zablokovaní,“ líčil Ewan po desátém místu.
A Gaviria? Tomu nechybělo mnoho a první sprint Gira by pro něj skončil tragédií.
Do finiše přitom vstupoval v nadějné pozici. Juan Sebastián Molano mu rozjel sprint, jenže když se chtěl Gaviria dostat před něj, týmový parťák mu neudělal prostor.
KVÍZ: Co víte o Giru d'Italia? |
Kolumbijec se ve snaze vyhnout se kolizi opřel do bariéry a sklouzl se po ní. „Když jsem trefil tu bariéru, důležité bylo, že jsem zůstal ve vzpřímené poloze,“ líčil. Naštěstí se proto od hrazení odrazil zpátky do silnice a vše se obešlo bez pádu.
„Určitě to není výsledek, jaký bychom si přáli. Ale to se občas ve sprintech děje,“ líčil po čtyřiadvacátém místu.
Alespoň malou útěchou byly pro Gaviriu tři body do žebříčku o maglia ciclamino, které získal za třetí místo na sprinterské prémii 40 kilometrů před cílem. I když na ní se také děly věci…
První dvě místa byla jasná, ta připadla dvěma jezdcům v úniku. V pelotonu se tak bojovalo o třetí příčku. Nejvíce sil ukázal Elia Viviani z Cofidisu, jenže když projel pod bránou, znejistěl. To ne, sprint byl zbytečný, musel si pomyslet, když mu došlo, co se stalo. Cyklisté místo brány, která označovala prémii, soupeřili na té, jež odpočítávala 40 kilometrů do cíle.
Nejrychleji se poté vzpamatoval právě Gaviria a pod tou správnou bránou si dojel pro největší porci bodů on.
I takovéto situace Giro občas nabízí.
Pravidelněji ale servíruje krásné bitvy. Třeba tak jako na konci etapy, po níž premiérově slavil Merlier.