To byl silný závazek na závěr. Deset tisíc lidí ho slyšelo přímo v aréně, další možná miliony v televizi.
Tam šlo hlavně o show pro diváky, ale jasně, slíbil jsem to. Kdyby se mi to povedlo, bylo by to nádherné.
Na Británii máte dobré vzpomínky a víte, jak tu vítězit, že?
V závodě Kolem Británie jsem vyhrál etapu a bylo to v roce, kdy Wiggins jako první Brit ovládl Tour de France. Nadšení lidí bylo fantastické. Jenže teď to bude úplně jiný závod. I když i před těma dvěma lety jela taky spousta dobrých lidí, tak Tour je jiná - bude se závodit jinak, bude to rychlejší. Ale dodává mi to trošku sebedůvěry, že jsem na podobných silnicích už jednou vyhrál.
Jaké byly první doteky Tour?
Je to vážně něco jiného, kolem je mnohem větší bublina, která se vůbec nedá srovnat s jakýmkoliv jiným závodem. Byli jsme si třeba projet druhou etapu a přestože závod ještě ani nezačal, tak atmosféra byla všude cítit, na každém kroku. Neuvěřitelné a moc hezké. Lidi fandí, nebo zařvou: Good luck.
Co to s vámi dělá?
Cítím nadšení, nervozitu a současně se těším.
Co si cyklista říká na startu třítýdenní bolesti?
Cyklista musí hlavně přemýšlet den po dni, není to tak, že by už teď dumal nad Pyrenejemi, Alpami, jaká bude časovka.
První etapu si pro sebe rezervují spurteři, ale co ta druhá? Ta už se bere za vrchařskou.
Těžko říct, jestli bych už tam mohl něco předvést. Ty kopce mi úplně nesedí, všechny jsou krátké, tím pádem to není úplně pro mě.
Plno cyklistů vyjádřilo své obavy kolem prvních tří dnů v Británii. Jsou opravdu plné nástrah?
Nebezpečné jsou z toho důvodu, že se tam pojede po úzkých silnicích, speciálně druhá etapa bude těžká, protože je to nahoru dolů. Navíc první dny bývají hektické. Myslím si, že je to jeden z nejtěžších startů do Tour posledních let a o to větší pozornost a koncentraci musíme mít.
