„Největší rok v mé kariéře. Pořádná nálož,“ ohlížel se jedenadvacetiletý závodník na jeho konci.
Letos by ho závodní porce neměla čekat o nic menší. I tentokrát by měl jet nejslavnější jarní klasiky, v létě sní o účasti na olympijských hrách v Paříži a poprvé v kariéře se zúčastní i třítýdenní Grand Tour.
„Jen ještě nemůžu konkrétně říct o jakou půjde, tým sestavy odhaluje postupně,“ vysvětluje Bittner.
Ani naznačit nemůžete?
Bohužel. U hvězd jako je Romain Bardet nebo Fabio Jakobsen, je to jasné dlouho dopředu. U ostatních oznámení přichází později. Tak to v cyklistice chodí.
Co jste si řekl, když jste se dozvěděl, že vás poprvé v kariéře čeká porce třítýdenního závodění?
Že se těším. A taky jsem zvědavý, jak se s tím vším popasuje moje tělo. Říká se, že Grand Tour závodníka obrovsky posune. Snad to bude i u mě. Uvidíme, jestli ji teda přežiju, nebo ne. (smích)
První starty už máte za sebou, v lednu jste absolvoval sérii v Austrálii. Jak to šlo?
Dobře. Před startem jsem sice kdovíjakou formu neměl, ale nakonec super. Náš cíl byl celkové pořadí s Oscarem Onleym na Tour Down Under. Což se podařilo, byl čtvrtý a vyhrál nejvýznamnější etapu. My jsme zase předvedli dobrou spolupráci ve spurtech. Teď to ještě přetavit do klasik.
NA DRUHÉ STRANĚ ZEMĚKOULE. Pavel Bittner (uprostřed) s vláčkem týmu DSM během závodů v Austrálii.
V minulých letech jste závodil až později a celý leden jste ještě trénoval. Co vám víc vyhovovalo?
Jsem závodní i tréninkový typ, takže ani kdybych leden strávil na kempu ve Španělsku, nevadilo by mi to. Ale když to vezmu ze strany, že jsem podíval na jinou stranu světa, do pěkného počasí, do tepla, tak Austrálie byla velké plus. Pokud bude možnost, příští rok bych rád jel znovu.
Museli jste vzhledem k brzkému začátku pozměnit přípravu – třeba ji víc nahustit?
Jo jo. Byla rychlejší, intenzivnější. Byť teda, když jsem se na začátku bavil s trenérem, říkal, že skoro po měsíci posezonního volna, co jsem měl, se nejdřív rozkoukám. Prý že to bude ze začátku pohoda, rozhodně ne tak, že mi hned druhý týden napíše dvacet hodin na kole.
Bittner hodnotí: I pády jsou zkušenosti. A role kapitána? Změnila můj pohled |
Realita byla jiná?
Přišel mi tréninkový plán a pravda, sice jsem neměl dvacet hodin, ale devatenáct a půl. (smích) Příprava šla rychle nahoru. Byla samozřejmě hodně o objemech, ale i intenzita přišla mnohem dřív než normálně. Zvládl jsem ji však dobře.
Zranění se vám vyhýbala?
Musím zaklepat. Žádná nemoc ani pády.
Wout van Aert nedávno zveřejnil v aplikaci Strava trénink, který měl sedm hodin a urazil při něm 223 kilometrů. I vy jste jezdil něco podobného?
I já jsem pár podobných tréninků měl. Sedm hodin je už ale asi maximum, víc mi smysl nedává. Dobře, sice odvedete hodně práce, ale pak vám zase dlouho trvá, než zregenerujete. Navíc San Remo nebo Flandry, nejdelší závody kalendáře, se jezdí kolem šesti hodin. Takže ano, sedm hodin jezdíme i my, ale ne každý týden. Díkybohu.
V ČESKÉM DRESU. Pavel Bittner na trati třiadvacítkového závodu na mistrovství světa v Glasgow 2023.
Byly závody v Austrálii o hodně jiné než ty na evropské půdě?
Jak se to vezme. Prostředí je jiné. Fouká tam, silnice jsou pořád nahoru a dolů, nejsou zas tak široké. Oproti Evropě je na nich méně ostrůvků a jiných zábran. Ale lidé, s kterými závodíte, jsou vesměs všude stejní, takže styl o moc odlišný nebyl.
Byl hodně intenzivní, nebo se jezdci na začátku sezony spíš šetřili a brali závody jako trénink?
Něco mezi. Samozřejmě, že všichni ví, že před sebou mají dlouhou sezonu, tak se do vyloženého maxima neženou. Ale o pohodu také nešlo. Řekl bych, že byly intenzivní až až. Vždyť na klasice Cadel Evans Great Ocean Race v minulých letech poslední kopec přejela skupina třeba čtyřiceti lidí a letos jenom patnácti.
Co zvířata? Australští pavouci, hadi… Během předloňského mistrovství světa ve Wollongongu si cyklistické třeba stěžovali, že na ně dělají nálety ptáci.
Toho jsem se trochu bál, pravda. Jestli nám třeba nebudou lézt pavouci do bot a podobně. Ale nakonec nic takového. Viděli jsme spíš přívětivá zvířata. Pár koalů na stromě, klokany skákající podél silnice.
Pozor, ptačí teritorium! Cyklisté řeší v Austrálii nezvyklý problém |
Stačili vám?
Chvíli jo, jsou docela rychlí. Ale po pár metrech to vzdali. (smích) Takže i z tohoto pohledu byla Austrálie úspěšná a nic na nás neútočilo.
Kdybyste měl porovnat sebe na startu minulé sezony a té letošní, cítíte velký posun?
Určitě. Minulý rok jsem absolvoval celý kalendář klasik, spoustu závodů. Už tedy vím, do čeho jdu. Tuším, co mám zlepšit, co dělat naopak stejně a s jakým mentálním nastavením se postavit na start velkých závodů. Během zimy jsem také udělal další výkonnostní krok.
Výkonnostní čísla máte lepší?
Watty moc neporovnávám. Samozřejmě nějaké testy za sebou máme, ale spíš mi jde o pocit. A ten lepší je. Do Omloopu, první velké klasiky, mi ještě zbývá spousta dní (jede se 24. února), tak ještě můžu formu ladit. Každopádně oproti loňsku bych měl být lepší. Snad to potvrdím jak týmově, tak individuálně.
Čeká od vás DSM i výsledky, nebo budete mít spíš roli pomocníka a dál budete sbírat zkušenosti?
Co se týče výsledků, tak na nás tým nikdy nevyvíjí tlak. Neuslyšíte: Tak a tenhle rok potřebujeme, abys vyhrál tohle a tamto. Jasně, u starších jako je Romain Bardet nebo Fabio Jakobsen umístění řeší. U nás mladších závodníků ale ví, že na sebe sami vyvíjíme už takový tlak, že by další byl zbytečný.
PŘED STARTEM MONUMENTU. Pavel Bittner během závodu Milán-San Remo 2023.
Je vám sice 21 let, v DSM jste už ale v součtu s development týmem čtvrtým rokem. Cítíte, že vaše pozice roste?
Doufám. Jsem sice stále jedním z nejmladších závodníků, ale věřím, že už mám stabilní roli. Všichni se známe, tým má ve mě víru do budoucna. Jsem rád, že mám možnost jet největší závody kalendáře. Budu při nich pomáhat a někdy bych mohl dostat i roli finishera. Řekněme třeba na menších klasikách jako je Napříč Flandry.
Co by vás mělo čekat na jaře?
Program budu mít hodně podobný minulému roku. V sobotu jedu portugalskou Figueira Classic, pak budu zase trénovat a připravovat se na zahajovací víkend klasikářské sezony. Letos tedy nepojedu etapáky Kolem Algarve ani Paříž-Nice, ale jednorázovky bych měl jet víceméně stejné.
Což znamená i slavné monumenty Milán-San Remo, Roubaix a Flandry?
Jo jo, měl bych je jet.
Česko má pro olympijské hry v Paříži jen jedno místo, jste připravený zabojovat i o něj?
Určitě. Byla by obrovská čest se podívat na olympiádu už v takto mladém věku. Šance je, trať by mi měla sedět. Ještě přesně nevím, jaká budou kritéria, ale jsem připravený se o místo porvat. Pak uvidíme. Ať jede z nás ten nejlepší.
