Letos startoval na monumentálních klasikách Milán-San Remo, Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Objel také velké etapové závody Paříž-Nice či Kolem Švýcarska. Právě ve Švýcarsku si připsal také svůj nejcennější výsledek, ve spurtu druhé etapy byl čtvrtý.
„Ale i druhé místo z mistráku bylo fajn,“ ohlíží se dvacetiletý Bittner. „Pak taky Kolem Chorvatska (čtvrté místo v etapě), Portugalska (páté). A taky si dost cením Flander a Paříž-Nice. Jsem rád, že jsem takové závody vůbec mohl dokončit. Obrovské zkušenosti.“
Takže panuje spokojenost?
Určitě, super sezona. Samozřejmě byla občas nahoře, občas dole. Ale to je asi vždycky. Měl jsem i dost pádů, po mistrovství světa jsem bojoval s infekcí v lokti a bral antibiotika. Ale na druhou stranu i toto jsou zkušenosti. Je potřeba si i podobnými momenty projít, sebrat se z nich a pak to uplatnit v dalších letech.
Často jste parťákům rozjížděl spurty. Byl právě toto úkol, který od vás tým letos nejvíce vyžadoval?
Tým ode mě hlavně očekává, abych nabral zkušenosti v každé pozici. Moje úkoly tedy byly různé. V klasikách jsem míval volnější ruku, v jiných závodech jsem zase pomáhal našemu hlavnímu sprinterovi a nebo třeba Chorvatsko jsem prvně objel jako kapitán.
Co všechno to obnášelo?
Jako kapitán jsem měl za úkol celkový dohled nad týmem. Samozřejmě máme před etapou nějaký plán, ale ten se může podle okolností v průběhu dne změnit. Takže jsem si všímal, jak na tom kluci jsou, držel kontrolu, hlídal, jak máme v závěrečných kilometrech jet do spurtu.
V REPREZENTAČNÍM DRESU. Pavel Bittner na trati třiadvacítkového závodu na mistrovství světa v Glasgow.
Celkem zodpovědnost. Seděla vám tato role?
Asi byl bych samozřejmě radši, kdybych já byl finisher, ten na koho se ve spurtu pojede, ale i kapitánování mě bavilo. Možná mám k němu i trochu vlohy, patřím mezi hodně komunikativní typy. Jde o jinou dimenzi závodění, člověk musí být celou dobu ve střehu a vše sledovat. Hned jsem si říkal, že odteď budu závody vnímat jinak.
Vychovává si z vás tým lídra, nebo cítíte, že vás v budoucnu vidí spíš v podobné roli?
Myslím, že můžu být oboje. Nevylučuje se to. Třeba v Chorvatsku jsem kapitána dělal i proto, že jsme jeli v hodně mladé sestavě a já byl možná tím nejzkušenějším. Uvidíme, co přinese budoucnost. Ale určitě budu mít šance na spurt i budu pomáhat.
Jak Bittner poznává slavné klasiky. Na Arenbergu jsem koukal: Tady se fakt závodí? |
Třeba Fabiu Jakobsenovi, který DSM od nové sezony posílí. Už jste se viděli?
Zatím ne. Poznáme se právě teď na mítinku. Ale těším se. Jde o člověka, který je jedním z nejrychlejších na světě, když ho dovezete na cílovou rovinku
Máte zprávy, jestli budete patřit k němu do skupiny?
Přímo k němu ne. Tým máme rozdělený na tři skupiny – vrchaře a GC, to jsou třeba Romain Bardet nebo Chris Hamilton, pak máme sprinterskou skupinu, v níž bude Fabio, Casper van Uden, a pak klasikáře s Johnem Degenkolbem a Nilsem Eekhoffem. Právě mezi nimi bych měl být i já. Což se mi líbí, takto bych se chtěl profilovat. Ale samozřejmě to neznamená, že s Fabiem nebudu závodit. Určitě spolu něco odjedeme.
Dá se čekat, že Jakobsena tým vyšle na nějakou Grand Tour. Co vás?
O tom jsme se ještě nebavili. Teď mám volno a na cyklistiku se snažím moc nemyslet. Až zase začneme jezdit, tak se teprve budeme bavit, co mě příští rok čeká.
A chtěl byste ji jet? Letos jste říkal, že byste si na třítýdenní závodění ještě možná v tak mladém věku nevěřil.
Už ano. Pokud možnost bude, tak bych nějakou chtěl stoprocentně jet. Jak se říká, Grand Tour závodníka úplně změní. Nabere spoustu zkušeností, obrovsky se zlepší, získá motor. I tohle hledisko mě láká.
ZA HVĚZDNOU TROJICÍ. Pavel Bittner z DSM (vpravo) finišuje na čtvrtém místě druhé etapy Kolem Švýcarska. Před ním jedou Biniam Girmay, Arnaud Démare a Wout van Aert.
Podle serveru Procyclingstats jste letos absolvoval 59 závodních dní, během nichž jste ujel 9350 kilometrů. Povězte, jak po takové náloži bolí nohy?
Teď už nijak, čtrnáct dní jsem nic nedělal. (smích) Ale ne, je pravda, že sezona byla hodně náročná, dlouhá, největší v mé kariéře. Ale myslím, že jsem se jí prokousal docela dobře. I na konci jsem byl stále relativně v pohodě. Dost jsem si odpočinul po mistráku, kdy jsem skoro dva měsíce nezávodil.
Mimochodem, kolik kilometrů najedete celkem za rok?
Koukám, že od prvního ledna mám celkem 27 tisíc. Takže na konci roku to bude možná trochu přes třicet tisíc.
Přidáte nějaké kilometry i během posezonního volna, nebo jste zastáncem, že kolo tehdy úplně odložíte?
Každý to má jinak. Mně sedí, když si dám po sezoně čtrnáct dní úplně volno bez kola. Dokonce ani nevyvíjím nějakou větší fyzickou aktivitu. Jen když se mi chce, tak se jdu třeba projít se psem nebo vyjedu na motorce. Ale jen tak pro odreagování.
A pak?
Pak na další dva týdny přidám už i fyzickou aktivitu. Jdu si třeba zaběhat, na túru, zaplavat si, do posilovny. Kdyby se mi hodně stýskalo po kole, tak bych třeba vyjel na gravel. Ale na kolo se pořádně vrátím až po celkem čtyřech týdnech odpočinku.
Cítíte, že je taková pauza potřeba?
Ano. Musíte si odpočinout nejen fyzicky, ale i psychicky, na kole přeci jen trávíte skoro celý rok. Cyklistika mě hrozně baví, určitě bych byl schopný jezdit celý rok, jenže potřebujete najít i balanc. Dokonce i během sezony si nějaké pauzy dám, letos jsem ji měl třeba po konci klasikářské části roku.
Máte během pauzy omezené, jaké aktivity můžete dělat?
Ve smlouvě máme, že nemůžeme dělat extrémní sporty. Ale ty já nedělám, ani motorka mi nepřijde nebezpečná. Jezdím na ní odmala, jsem na ni zvyklý, navíc nelétám někde po lese stovkou.
Kdy se vracíte na kolo?
Trénink by mi měl začít šestého listopadu. S týmem pak ke konci roku máme soustředění ve Španělsku, další budeme mít na začátku ledna a na konci ledna nebo na začátku února už nás čekají první závody.
PŘED STARTEM MONUMENTU. Pavel Bittner během Milán-San Rema.
Dřív jste jezdil i cyklokros. Nemáte ho ještě někdy v plánu?
Letos určitě ne. Nejsem na něj připravený, i co se týká materiálu a lidí, kteří by jezdili se mnou. Z tohoto hlediska je cyklokros dost náročný. Pokud se však nějaká možnost objeví v budoucnu, určitě bych ho ještě rád jel.
Příští rok se konají olympijské hry. Jak by vás lákaly?
Uvidíme, kolik pro nás bude míst. Kdybych se ale nominoval, bylo by to super. Reprezentovat Českou republiku je snem každého sportovce. Trasa vede kolem Paříže, v podobných místech jako se jelo Paříž-Nice. Navíc by mohl být v závěru spurt, což by mi mohlo sedět. Ale uvidíme. Dostat se tam bude náročné.
