Poprvé v kariéře ovládl nejslavnější a nejzáludnější z klasikářských monumentů. Ten, o němž lídr stáje Alpecin tvrdil: „Tady musíte mít perfektní nohy, ale i štěstí.“
O síle svých nohou přesvědčoval na kostkách Pekla severu už sto kilometrů před cílem při zrodu hvězdné skupiny uprchlíků a později i při dalších útocích. „Od začátku do konce jsme dnes závodili bláznivě jako junioři,“ říkal. „Ale pro mě to tak bylo dobře. Protože čím je závod těžší, tím líp pro mě.“
Van der Poel orazítkoval své skvělé jaro. Je novým králem Paříž-Roubaix |
Cyklisté letěli po trati ještě zběsileji, než jak předpokládala nejrychlejší časová varianta v propozicích závodu. Diváci, kteří se snažili přejíždět mezi kostkovými sektory, často dorazili k atraktivním místům ve chvíli, kdy nejlepší jezdci už byli pryč. Takový to byl kvapík.
A van der Poel při něm vylepšil rekordní rychlostní průměr závodu o celý kilometr na 46,8 km/h.
Jenže než triumfálně vymrštil ruku nad hlavu, měl i kupu štěstí. Především v klíčových dvou minutách na posledním pětihvězdičkovém kostkovém úseku Carrefour de l’Arbre 15,5 kilometru před cílem.
Tady se dral do popředí sedmičlenné skupiny natolik vehementně, až s týmovým kolegou Jasperem Philipsenem vytlačili mimo trať vítěze ročníku 2015 Johna Degenkolba, jenž padl mezi diváky.
„Za to měli van der Poela diskvalifikovat,“ reagovali mnozí fanoušci na sociálních sítích.
Vyloučen nicméně nebyl. „Pokud to byla moje chyba, Degenkolbovi se omlouvám,“ konstatoval po závodě. „Rozhodně nešlo o úmysl. Byla to prostě závodní situace.“
Vzápětí po incidentu tvrdě zaútočil jeho celoživotní souputník Wout van Aert, toho dne mimořádně silný belgický lídr stáje Jumbo. Vytvořil si malý náskok, ale van der Poel jej rychle dostihl. Když vtom...
Defekt zničil van Aertovo předchozí úsilí, musel zastavit, měnit kolo. Nizozemec zůstal na špici osamocen.
„Kdyby Wout nepíchl, dovedu si představit, že bychom na velodrom patrně vjeli ke spurtu společně,“ říkal van der Poel. „Určitě šlo o rozhodující moment. Pro Wouta to byla velká smůla.“
Jak by asi dopadl jejich sprinterský souboj, se už můžeme jen dohadovat. „Peklo je pro mě zakleté,“ posteskl si zjevně zklamaný van Aert. „Je těžké takové rozuzlení přijmout. Defekty k Peklu severu patří, ale tohle byl bohužel defekt na Carrefour de l’Arbre, tedy na posledním těžkém úseku. Poté už bylo prakticky nemožné vyhrát.“
Jeho přítel a týmový kolega Michael Goolaerts zemřel na Paříž – Roubaix po srdeční příhodě v roce 2018.
V následující sezoně likvidoval van Aertovy ambice seriál mechanických problémů a pádů.
Loni se pak na „prokletém“ Pekle poprvé probil na stupně vítězů, ale nečekaně prohrál s Dylanem van Baarlem.
Hvězdy Roubaix v nemocniciDva bývalí vítězové Paříž-Roubaix skončili po pádech v nedělním závodu v nemocnici. Loňský šampion Nizozemec Dylan van Baarle si při pádu v Arenberském lesíku zlomil ruku a rameno. A nejrychlejší cyklista ročníku 2018 a trojnásobný mistr světa Peter Sagan utrpěl na jiném sektoru s obávanými kostkami otřes mozku. |
Své letošní vystoupení okomentoval: „Prostě klasický scénář Roubaix. Máte pocit, že se vám daří, a najednou se během dvou minut všechno obrátí vzhůru nohama.“
Cíl proťal třetí, když ve spurtu o druhou příčku podlehl Jasperu Philipsenovi, týmovému kolegovi van der Poela. Stáj Alpecin oslavovala vítězný double. A van der Poel svůj čtvrtý vyhraný monument. K Flandrám v letech 2020 a 2022 a k letošnímu San Remu přidal poprvé Paříž – Roubaix.
Štěstí se jej při tom drželo i 6,9 kilometru před cílem, kdy po problematickém výjezdu ze zatáčky málem trefil bariéru na trati.
Ale naštěstí pro něj jen málem...
Na dvě desítky fotoreportérů ho po závodě pronásledovaly až do proslulých stařičkých sprch, aby zachytili, jak ze sebe stírá prach z více než pětihodinového boje. I taková bizarní scéna patří k Peklu severu.
Při svém čtrnáctém startu na monumentech dojel potřinácté v top 10, což je efektivita 93 procent. Nikdo jiný v historii takovou neměl, až za ním následují Eddy Merckx (86 procent), Wout van Aert (81) a Tadej Pogačar.
O univerzálovi Pogačarovi před týdnem van der Poel řekl: „Jsem si jist, že během kariéry dokáže vyhrát všech pět monumentů.“
Ovšem o totéž se pokusí i on. Navzdory názorům, že kopce Lombardie jsou pro něj až příliš náročné.