Jak moc?
Bylo to opravdu divné, velký nezvyk. Celkově, moje tělo je 15 let zvyklé na nějaký režim, který je spojený s pohybem, cestováním a teď jsem jenom doma, necestuju, je to zvláštní, hodně psychicky náročné. Pro mě není problém držet se v kondici, jsem tréninkový typ, takže mě trénink baví, užívám si ho, udržuju se v dobré formě a kdyby měly začít závody, jsem připravený. Jen psychicky je to těžké.
Kdy naposledy jste tak dlouho čekal na závod?
Není to tak dávno. Takhle dlouho jsem nezávodil potom, co jsem skončil na silnici. Před třemi roky jsem nedokončil Tour de France a pak jsem kvůli problémům s kolenem závodil až v únoru, což bylo za půl roku. Tohle je ale horší, protože nikdo neví, co bude a jestli se bude letos ještě závodit.
O to hůř se ta čtrnáctidenní karanténa po návratu ze zahraničí musela snášet.
My jsme se nejdřív vrátili ze závodů na Kypru, což bylo ještě v pohodě. Po týdnu jsem odletěl na soustředění na Mallorku, ze které jsme se ale po čtyřech dnech rychle vraceli domů. Museli jsme přebookovávat letenky, a to už jsem skončil v karanténě. Víte, jak náročná byla?
Umím si to představit…
Když skončila, vzal jsem kolo a jel jsem na čtyři hodiny ven… Tu venkovní projížďku jsem si tak užíval, to bylo neskutečné. Být 14 dní jenom zavřený doma je fakt náročné.
Přitom spousta lidí si řekne, že být 14 dní doma je pro sportovce vlastně fajn. Užijete si rodiny, domácí pohody…
Jasně, ale ono to není tak jednoduché, hlavně pro mě. Sportem žiju, musím se hýbat – jakkoliv. Nemusí to být cyklistika, ale potřebuju k životu pohyb. Proto jsem celých 14 dní docela ostře trénoval. Byl jsem tak nervózní z toho, že nemůžu ven, že jsem furt něco dělal. Jezdil jsem na ergometru, cvičil jsem, protahoval se. Dokonce jsem třikrát za těch 14 dní uklidil celý byt (smích).
Takže jste se nenudil. Vymyslel jste si i nějaké nové cviky na doma?
Bylo to takové klasické domácí posilování – mám pár jednoduchých pomůcek, se kterými se dá dobře cvičit. Navíc mám doma i běžecký pás, takže jsem se třeba před snídaní i proběhl. Pohyb jsem měl a relativně dost jsem za těch 14 dní potrénoval. Přes aplikaci Rouvy jsme jeli i pět závodů obden, což mě docela popravilo, pět dní jsem se z toho pak dostával.
Ale alespoň jste si trochu tu karanténu zpestřil.
To určitě, byl jsem za to rád, protože jinak bych se zbláznil. Takhle aspoň nějaká zábava byla.
Co jste ještě dělal kromě tréninku?
Viděl jsem nějaké filmy, a pak se hodně zajímám o kafe, takže jsem si v eshopech objednával různé druhy i příprav kávy. Různé filtrované kávy a tak dále, s tím jsem si taky trochu hrál. Nejsem úplně čtenář, ale tohle mě donutilo, takže jsem i něco přečetl, vařil jsem.
A pak přišla ta velká euforie, když jste mohl zase ven. Kolik kilometrů už jste od té doby najel?
To přesně nevím, ale dost teď trénuju i vytrvalost, takže je to určitě víc, než by bylo v tuhle dobu normálně. V trénincích je určitě míň intenzity, tu tam vkládám jenom proto, abych se nějak udržoval, ale rozhodně to není tak, jako kdybych se připravoval třeba na závod za čtrnáct dní.
Trénink teď asi musí být velká skládačka, ne? Sportovci většinou ví přesně, co budou dělat za rok. Teď je trénink asi velká improvizace a hodně připomíná spíš ten zimní, udržovací, je to tak?
Některé tréninky určitě. Pořád se snažím dost cvičit v posilovně, k tomu nějaká ta vytrvalost, síla, což obměňuju s hodně intenzivními tréninky, abych z toho úplně nevypadl. Ale zimní přípravu to připomíná.
A nikdo neví, jak dlouho tenhle stav potrvá.
Teď je to těžké, protože ani v červnu se nebude závodit, což je pořád dost daleko. Můžu si teď cyklistiku jenom užívat a pracovat na sociálních sítích pro mého zaměstnavatele Kross Racing Team. To je jediné, co můžu dělat. Ale i to mě baví, i tam si dokážu najít motivaci, i když bych radši závodil.
Vypadáte, že se na současnou situaci díváte střízlivě.
Snažím se. Říkám si, že když olympiáda nebude letos, bude za rok. Třeba to tak mělo být a třeba se dokážu připravit ještě o něco lépe. Možná dokážu trénink vymyslet tak, abych měl ještě lepší formu.
Dá se to?
Snad ano. Zimní příprava mi až na dvě nemoci vyšla suprově, určitě ji vymyslíme podobně, k tomu promyslíme další věci, abych na tom byl ještě o něco lépe. Určitě ještě můžu zapracovat na posilovně. Začal jsem letos pracovat s novým fitness trenérem, který mi vyhovuje. Tady taky vidím rezervy, kde se můžu zlepšit.
A pak to všechno zúročit za rok v Tokiu s medailí na krku.
To je můj cíl.
