V šestatřiceti letech je Svorada stále schopen v závěru závodu zrychlit a své soupeře udolat. „To musí být trochu vrozená vlastnost, já jsem ji zdědil po svém otci, mistru republiky, a dál jsem ji rozvíjel,“ uvedl Svorada po svém včerejším vítězství, které mu přineslo třetí titul mistra republiky.
Předcházející jste získal v letech 1996 a 1998, který z nich byl nejtěžší?
Každý titul je těžké získat, každý má svou váhu a každého si vážím.
Váš tým měl v pelotonu třináct lidí, jednoznačně nejvíc. Jaká byla taktika, abyste tuto převahu využili?
Jet tak, abychom další favority, jako byl třeba Sosenka, brzy nechali vzadu. To se záhy podařilo a pak už jsme si mohli hlídat špici.
Vy jste se do vedoucí skupiny dostal až později, kdy jste začal věřit, že můžete vyhrát?
Když jsem společně s dvěma kolegy vyjel poslední kopec a stále jsme byli na špici ve třech lidech. Za roky, co závodím, všichni vědí, že spurt je moje doména, jsem rád, že jsem to znovu potvrdil.
Co podle vás o vašem vítězství rozhodlo?
Závod byl hodně o taktice, nám se z tohoto pohledu vydařil. Dostalo se nás hodně do rozhodujícího úniku a pak už nikdo nebyl tak silný, aby z něho ujel dopředu.
V Hořicích se jelo na kopcovitém okruhu s krátkou cílovou rovinkou. Jak vám trať vyhovovala?
Pro všechny byla stejná, jezdilo se nahoru dolů. Stálo to dost sil.
Podle startovní listiny to vypadalo, že se snad ani nemůže stát, že by váš tým titul nezískal. Připouštěli jste si to vůbec?
Stát se může cokoliv. V takovém závodě je důležité odvést kvalitní práci a pro úspěch udělat maximum. Přesto se samozřejmě může stát, že soupeři budou silnější. Tentokrát se to nestalo. Měli jsme převahu a využili jsme ji.
Z vítězství máte určitě radost, jak svůj třetí mistrovský titul v kariéře oslavíte?
Nijak zvlášť slavit nebudeme, ale určitě si na vítězství připijeme.
A prémie za vítězství?
Tak to vůbec nevím, před závodem jsme se o nich nebavili.
