Pamatujete?
Loni van der Poel předvedl na úvodním monumentu sezony impozantní představení. Zaútočil během posledního stoupání Poggio. Tři a půl kilometru dlouhý kopec zdolal za 5 minut a 40 sekund, jel průměrnou rychlostí 39 kilometrů v hodině a držel přitom v průměru 564 wattů.
Neskutečná čísla.
Za 114 ročníků slavné klasiky ho vylétl ze všech nejrychleji. I Pogačar či Wout van Aert museli tehdy uznat, že van der Poel byl zkrátka jinde. Nizozemec si zde vytvořil rozhodující náskok a páskou projel osamoceně.
„Pěkné vzpomínky,“ usmívá se devětadvacetiletý úřadující mistr světa před sobotní obhajobou. „Ale už je to za mnou, čeká nás nový závod. Pro mě bude možná malinko výhoda, že už jsem San Remo jednou vyhrál. Můžu si proto dovolit víc zariskovat, anebo naopak jet opatrněji, protože už mě nikdo netlačí, že mi tohle vítězství ještě chybí.“
Ať pojede opatrněji, či bude opět razantně útočit, rozhodně bude chtít, aby jeho taktika vedla k dalšímu vítězství.
Jinak ani nepřemýšlí, takový už zkrátka je. Nemá rád porážky, chce vítězit pořád.
„Mám v nohách vydařené a velmi náročné tréninky ve Španělsku. Cítím se opravdu dobře,“ pochvaluje si jezdec stáje Alpecin-Deceuninck. „Myslím si, že jsem připravený.“
Na silnici sice van der Poel v aktuální sezoně debutuje, o jeho letošní závodní premiéru samozřejmě nejde.
Má za sebou úchvatnou cyklokrosovou část roku, v níž ze čtrnácti startů jen jeden nepřetavil ve vítězství a nikdo na něj nestačil ani zkraje února, kdy si v Táboře dojel pro šestý titul mistra světa.
Po šampionátu si dal na týden úplný odpočinek a vyrazil na lyžařskou dovolenou, načež se přesunul do Španělska, kde se naplno pustil do tréninku na silniční sezonu.
Tu by měl mít osekanou, vzhledem k náročnému létu s olympijskými hrami v Paříži si bude klání pečlivěji vybírat. V kalendáři má tak skoro jen vyložené lahůdky. Monumenty Kolem Flander, Paříž-Roubaix a Lutych-Bastogne-Lutych, také Amstel Gold Race, E3 Saxo.
A pochopitelně si nenechá ujít ani obhajobu San Rema.
„Na jaře moc závodů mít nebudu, proto jsou všechny mým velkým cílem,“ má jasno. „Před prvním startem mám samozřejmě i trochu otazníky. Příprava vyšla, ale až v závodě při porovnání se soupeři zjistíte, jak na tom skutečně jste.“
Kdo také jedeALPECIN: Van der Poel |
Už se nemůže dočkat, až to pozná. „Těší se. Hned se nás ptal, jestli mu na San Remo dorazí bílá kombinéza mistra světa. Prý: Ať bude pršet, nebo ne, doufám, že budu mít bílý komplet,“ usmívá se František Raboň, zástupce české firmy Kalas, která stáj Alpecin obléká.
I podle bývalého českého profesionála bude Nizozemec připraven.
Že mnozí experti opět přemítají, jestli cyklokrosová vášeň van der Poelovi nenarušila přípravu na silnici? Jestli bude po hodinových maximálních výkonech na okruzích připravený na více než šestihodinové San Remo, kde je nutné zprvu co nejvíce šetřit síly a zmáčknout se až v samém závěru?
„Jak ho znám, on tohle vůbec neřeší,“ myslí si Raboň. „Cyklokros miluje, nepřipouští si myšlenku, že by ho mohl nějak poškodit. Naopak ho vnímá jako pozitivum. Než se přes zimu nutit do nějakých intenzit, tak je nahradí jím. I minulost ukázala, že problémy s šesti či sedmihodinovými závody nemá.“
Tím největším problémem by podle papírových předpokladů pro něj měl být Pogačar.
I letošní silniční kalendář pětadvacetiletého slovinského fenoména toho zatím moc nenabídl. Závodil pouze jednou, na Strade Bianche. Ovšem stálo to za to. Toskánský závod se šotolinovými úseky ovládl po jedenaosmdesátikilometrovém sólu.
Jak chcete porazit Marťana? Pogačar si řekl: Teď ujedu. A svět zíral |
„Jeho nástup jsem nestihl. Měl jsem ten den trénink a když jsem po něm zapnul přenos, už jel sám,“ smál se van der Poel. „Udělal na mě obrovský dojem. Ale ne, nevyděsil mě. Sobotní závod je úplně jiný.“
Zatímco na Strade Bianche se bojuje už od začátku o co nejvýhodnější pozice na nájezdy do prašných úseků, o San Remu Van der Poel před dvěma lety prohlásil, že prvních dvě stě kilometrů je především o tom neusnout.
Letošní ročník má sice kvůli neshodám s milánskými úřady, které nepovolily start v centru italského města, pozměněný začátek a je o šest kilometrů kratší než minule. I tak se ale od současných 288 kilometrů asi nedá čekat jiný průběh.
Úvodní hodiny v duchu vyčkávání, pořádně vydatných posledních patnáct minut.
A nebo se vyplatí televizi pustit už dřív?
Poslední vítězství, které se zrodilo daleko před cílem se datuje do roku 1996, kdy se na Cipresse pětadvacet kilometrů před cílem odpojila z pelotonu čtveřice, z níž posléze uspěl Gabriele Colombo.
Po loňských zkušenostech s Van der Poelovou výbušností na Poggiu by se o něco podobného mohl nyní pokusit i Pogačar. Triumf na San Remu mu zatím chybí. Dosud ho jel třikrát, byl dvanáctý, pátý a loni čtvrtý. Pokud chce být tentokrát první, musí Nizozemce odpárat dřív, je jasné, že ve spurtu s ním neuspěje.
Favorité podle Jense Voigta, experta Eurosportu„Pogačar vyhrál Strade Bianche v pozoruhodném stylu. Má vášeň pro rekordy a historii. Je jedním z mála aktivních jezdců, kteří by mohli vyhrát všech pět monumentů. Už zvládl Flandry, Lutych a Lombardii. Chybí mu tedy jen San Remo, kde byl už blízko, a Roubaix, to tedy pro něj bude poměrně obtížné. Velkých výzev se ale nebojí. Sezonu na San Remu zahajuje další cyklistický superhrdina, mistr světa van der Poel. Pogačar na Strade ukázal, že když může vyhrát závod rovnou z tréninkového kempu, van der Poel může zvládnout něco podobného. Pozor si musíme dávat i na Mohoriče. Na Strade sice podal slabší výkon, ale je silnější než se zdá. Skvělé výkony v posledních závodech podávají Pedersen a Milan z Treku.“ |
O dřívějším útoku Slovince hovořil ostatně i sportovní ředitel UAE Joxeán Fernández Matxín. „Naším cílem bude vyjet Cipressu pod devět minut,“ kalkuluje. „Před dvěma lety Davide Formolo zdolal kopec za 9:30 minuty a tehdy zůstalo na čele jen 27 cyklistů. Loni se jel za 9:50 a vepředu zůstalo asi sedmdesát lidí. Když ho zvládneme pod devět, na čele podle mě nebude ani dvacítka cyklistů. Což je výhodnější a pak vám ještě zbývá Poggio.“
S touto taktikou ovšem van der Poela nepřekvapí, počítá s ní.
„Tadej bude chtít udělat závod těžký daleko před cílem, to je jasné. Normálně se to nejdůležitější děje na Poggiu, tentokrát ale bude hodně důležité mít dobrou pozici a silné nohy i na Cipresse. Čekám, že poslední dva kopce se pojedou na maximum. A můj plán? Budu následovat ty, kteří budou útočit.“
Nemusí to být pochopitelně jen Pogačar. Startovní listina je plná silných jmen. Útok na vítězství ohlásil i Mads Pedersen z Treku.
Ineos bude spoléhat na Filippa Gannu, loni druhého, či na vyhlášeného technika Toma Pidcocka, který by mohl ujet z Poggia.
Stejnou taktiku bude mít jistě další skvělý sjezdař Matej Mohorič z Bahrainu, jenž právě tímto způsobem opanoval San Remo před dvěma roky.
Jedou i tři Češi. Z Quick-Stepu Josef Černý, z DSM Pavel Bittner a za Tudor Petr Kelemen.
První monument sezony zkrátka láká na skvělou show.