Devětadvacetiletý van der Poel totiž ke svému třetímu vítězství na legendárním Ronde vykročil tím, že na rozdíl od zbytku pelotonu zůstal sedět na kole.
Záběry, jak desítky cyklistů tlačí svá kola po kluzkých kočičích hlavách v šíleném dvacetiprocentním sklonu, zatímco se jim Nizozemec z týmu Alpecin-Deceuninck stále v sedle s každým šlápnutím do pedálů vzdaluje, se okamžitě zapsaly do ikonických momentů silniční cyklistiky.
Neúprosné stoupání Koppenberg se na programu Flander objevilo poprvé v roce 1976 a od roku 2007 je v itineráři nepřetržitě, nedělní hustý déšť ho ale proměnil v sešikmené kluziště. A z cyklistického závodu se na okamžik stal běžecký.
DŘINA. Cyklisté tlačí kola při stoupání do kopce Koppenberg.
„Upřímně, silniční tretry nejsou dělané na běhání po kostkách,“ konstatoval Magnus Sheffield (Ineos), šestý v cíli.
„Všechno se smýkalo, i boty. Byli jsme vyčerpaní, zablácení, nedalo se toho moc dělat,“ posteskl si devatenáctý Matteo Trentin (Tudor).
Jako první vjel na šest set metrů dlouhý hellingen Ivan Garcia Cortina (Movistar), který si dokázal předtím na asfaltu vytvořit na hlavní favority drobný náskok. Jak se ale dostal do nejprudších pasáží, zadní kolo mu ustřelilo a on musel úplně zastavit.
„Vůbec mi to nedrželo, ztratil jsem veškerou přilnavost. Upustil jsem si tlak v kolech, ale k ničemu to nebylo,“ lamentoval.
Podle očekávání, přesto velkolepě. Van der Poel potřetí ovládl Kolem Flander |
Během toho, co manévroval s ventilky, prohnal se kolem Španěla van der Poel. Udržet kolo na hraně přilnavosti a stále pokračovat v jízdě dokázali vedle Nizozemce pouze Američan Jorgenson (Visma) a Dán Pedersen (Lidl-Trek).
Ale zatímco Jorgenson s Pedersenem bojovali o přežití, van der Poel si rázně řekl o prvenství. Začátek stoupání si pohlídal na prvním místě skupiny favoritů, pak už jen stačilo zrychlit a využít všechny své technické dovednosti získané lety v terénu.
Do cíle zbývalo ještě téměř 45 kilometrů a pět dalších hellingenů, všechny své soupeře ale zlomil van der Poel právě tady.
Přitom není to tak dlouho, kdy rezolutně prohlásil: „Koppenberg není můj kopec.“
Před šesti lety se na něm protrápil při cyklokrosovém závodě Koppenbergcross a do cíle dojel s dnes nepředstavitelnou čtyřminutovou ztrátou na vítěze. „Že se ten kopec jezdí v rámci cyklokrosu, mluví za vše,“ utrousil uštěpačně Sheffield.
„Koppenberg bude jeden velký chaos,“ predikoval van der Poel, když zhruba v polovině závodu začalo pršet.
„Chtěl jsem se vyhnout nepříjemnostem, tak jsem najel na Koppenberg z přední pozice. To, jak byl kvůli mokru obtížný, bylo až směšné. Kolo mi klouzalo a klouzalo,“ vyprávěl po závodě. „Úplně jsem neplánoval na něm zaútočit, ale jakmile jsem se ocitl sám, nebylo cesty zpět.“
Na hraně kolapsu
Po Koppenbergu ho čekala ještě hodina osamocené jízdy. Přestože v televizi působil nepřemožitelně a na své soupeře najížděl další desítky sekund náskoku, v hlavě mistra světa rostly obavy.
„Jen abych neskončil jako v Harrogate…“ říkal si.
Na světovém šampionátu v Yorkshiru v roce 2019 platil za jednoho z favoritů, těžkých 260 kilometrů v zimě a dešti mu mělo hrát do karet. Jenže těsně před cílovým Harrogate ho postihl obávaný „hlaďák“. Nespurtoval tak s Pedersenem o duhový dres, místo toho dojel do cíle s desetiminutovou ztrátou jako jeden z posledních přeživších.
A i když na sobě nedával nic znát, v neděli na Flandrech byl jen kousek od toho, aby zastavil u krajnice znovu zcela prázdný.
„Do cíle jsem se dovlekl. Ještě nikdy jsem neprojížděl pod branou posledního kilometru tak rád,“ přiznal.
Nizozemský cyklista Mathieu van der Poel vítězí v klasice Kolem Flander.
Přestože mu došly síly, dorazil do cíle jako vítěz nejrychlejšího ročníku v historii. 44,48 km/h ještě o kousek překonalo loňský rekord Tadeje Pogačara. A zároveň měl přes minutu na sólo oslavy k dobru, než dorazila skupina pronásledovatelů bojující o druhé místo.
Za čtyři závodní dny v této sezoně posbíral van der Poel dvě vítězství a jedno druhé místo. Zdá se, že když se rozhodne vyhrát, nedokážou ho zastavit ani soupeři, ani limity vlastního těla.
„Klukům jako van der Poel, van Aert, Vingegaard a Pogačar můžeme říkat mimozemšťani, ale pořád mají dvě nohy a ničím se od nás ostatních neliší,“ prohlásil jedenadvacetiletý Sheffield.
S ním se fakt nedá závodit! Pogačar decimuje peloton. Je nejlepším vůbec? |
Z biologického pohledu je to sice pravda, ale pokud vezmeme Pogačara, van der Poela a připojíme k nim Remca Evenepoela, vyhrálo dohromady tohle trio jedenáct z posledních patnácti cyklistických monumentů.
A už o nadcházející neděli na Paříž-Roubaix může van der Poel tuto mimozemskou statistiku potvrdit.
