Jako by slovinský cyklista zapomněl, že trasa Strade Bianche byla od ročníku 2022 zásadně změněna, že přibylo 30 náročných kilometrů a čtyři šotolinové úseky, že závod nyní měří 215 kilometrů.
Jako by tohle všechno na Monte Sante Marie nevnímal.
Ale Pogačar to samozřejmě věděl a vnímal.
Koneckonců, už na startu přece říkal: „Zaútočím na Monte Sante Marie.“ Pak se sice zasmál a naznačil, že jen vtipkuje, ale když se dostali na slavný úsek trati, nemohl si prostě pomoci.
Suverén Pogačar. Strade Bianche ovládl po osmdesátikilometrovém úniku |
A tak odjel. Sám. Všem.
Jako by jim jen oznámil „Uvidíme se v cíli, v Sieně na Piazza del Campo“ a vzdálil se.
Nikdo, vůbec nikdo s tím nedokázal nic udělat. Ani obhájce titulu Tom Pidcock, ani vítěz Vueltxy Sepp Kuss, ani další ze spolufavoritů Matěj Mohorič nebo Christophe Laporte, prostě nikdo.
A tak se zrodilo úchvatné 81kilometrové sólo.
Dvě hodiny o samotě na jedné z nejtěžších klasik.
Po 10 kilometrech už měl k dobru dvě minuty. Po dalších 71 kilometrech byl v cíli první s převahou 2:44 minuty před druhým Tomsem Skujinšem z Treku, jedoucím svůj životní závod.
Tadej Pogačar zvítězil s největším náskokem před druhým v pořadí v historii Strade Bianche.
„A to si ještě posledních 10 kilometrů vychutnával, mrkal do kamery a v Sieně na závěrečných třech kilometrech slavil a mával divákům,“ psala italská Gazzetta dello Sport a s nadsázkou dodávala. „Takové privilegium se dostane málokomu, ale v Pogačarově případě se bavíme o Marťanovi. A jako Marťan snad takové výsady může mít, ne?“
Celý jeho útok vypadal tak jednoduše. A zároveň neskutečně.
Připomněl dávné heroické počiny Eddyho Merckxe na Flandrech 1969 nebo Bernarda Hinaulta na zasněženém monumentu Lutych - Bastogne - Lutych 1980.
Ale předvést něco takového nyní, v cyklistickém 21. století?
Snad jen jeden sólový útok byl v tomto století ještě impozantnější. Strhující 80kilometrové sólo Chrise Frooma přes průsmyk Finestre, v 19. etapě Gira 2018, ve které zcela změnil vyznění celého závodu.
Pogačar mnohokrát v minulosti předvedl, že rozhodně nepostrádá odvahu k podobně bláznivým akcím. Jen vzpomeňte na jeho dva alpské dny při Tour 2021.
„Nevím proč jsem to udělal,“ odpověděl v cíli Strade Bianche na otázku, proč se rozhodl odjet ostatním tak brzy.
No attack is too far out for Pogačar 🤯🔥
Tadej Pogačar does the unthinkable and wins Stade Bianche 2024 with a huge solo attack 81km from the finish 💪🏆
🎥 Watch highlights on @RoadCode: https://t.co/tdc6OrABfY
____________________
🇮🇹 #StradeBianche https://t.co/BVv5kpJDUq
Každopádně závod, ztížený navrch drsným počasím, byl od začátku pořádně rychlý, což jeho soupeřům odčerpávalo síly.
„Bylo to opravdu selektivní Strade Bianche,“ tvrdil. „Takhle tvrdé to asi nikdo nečekal. Pak jsme přijeli na Monte Santa Marie, podmínky byly mizerné a povrch tak blátivý. Ve skupině nás bylo pětadvacet a já si řekl, že bych tu vážně mohl zaútočit. A jakmile jsem zjistil, že se za mnou udělala mezera a že jsem sám, bylo mi jasné, že to budu muset zkusit šlapat sám až do konce.“
Jeho forma byla do té doby pro soupeře nepopsaným listem papíru. Vždyť do té doby v sezoně 2024 ani jednou nezávodil, volil opožděný vstup do závodů, aby byl později co nejčerstvější na svůj pokus o unikátní double Giro - Tour.
„První start sezony bývá z pohledu psychiky pokaždé náročný,“ tvrdil. „Ale já věděl, že jsem se přes zimu dobře připravil. Strade Bianche má pro mě velké kouzlo. Je to v mých očích jeden z nejkrásnějších závodů na světě. I to mě motivovalo.“
Druhému Skujinšovi tak nezbylo v Sieně než konstatovat: „Dnes bylo jasné, že proti Tadejovi nikdo z nás moc nezmůže.“
Závodí v jiné lize, každý ze soupeřů pochopil. Tom Pidcock, s odstupem tří minut čtvrtý, v televizním rozhovoru říkal: „Ještě než Tadej zaútočil, jelo se na plný plyn. A po jeho útoku jsem najednou měl pocit, jako bychom se my ostatní ocitli v grupetu. Všude kolem mě byla jen mrtvá těla neschopná v tu chvíli protiakce.“
Ani on se o ni nepokusil. Nejen proto, že v tu chvíli na ni neměl fyzický potenciál.
„Zároveň jsem si říkal: Stejně nemá smysl za ním jet, do cíle je ještě 80 kilometrů, je příliš daleko do cíle, jen bys sám sebe dostal do červených čísel.“
Pogačar tímto stylem nepřemýšlel.
Doslova ovládl závod, který je mnohými považován za šestý, byť neoficiální klasikářský monument.
Tadej Pogačar
Strade Bianche
📸: @a_gruber https://t.co/0wSNYHYlKB
Za dva týdny se přesune na start skutečného monumentu Milán - San Remo a pokusí se o svůj čtvrtý zápis do listiny vítězů monumentů ve své kariéře.
A za dva měsíce stane na startu Gira s jednoznačným plánem dominovat i tam. Střetne se s Geraintem Thomasem, Romainem Bardetem, Benem O’Connorem, Woutem Poelsem, Danielem Martínezem, Hughem Carthym či Giuliem Cicconem.
Pokud si uchová současnou formu, bude pro jeho protivníky přetěžké cestu za titulem mu jakkoliv ztížit.
