Během volného dne jste mi přitom naznačoval, že pro únik byste si radši vybral etapu, která má dojezd do těžkého kopce, než tu dnešní, která měla po sjezdu z Mortirola v závěru jen mírné stoupání.
Ale na poradě v autobuse nám potom před etapou řekli, že se čtyři z týmu máme pokusit dostat do úniku. A já byl mezi těmi vybranými.
Dostali jste se do něj nakonec tři. Měl jste potom už na úvodních kopcích etapy pocit, že vám to dnes jede, že to může být váš velký den?
To se takhle ze začátku těžko hodnotí. Byl jsem nejdřív spíš tvrdší, ale věřil jsem si, že to vsadím na Mortirolu a bude to potom dobré.
Dvaadvacetičlenná skupina na něm neustále řídla a vy jste se stále držel v popředí. V tu chvíli jste už uvěřil, že můžete bojovat i o etapové vítězství?
Určitě. Jen jsem nevěděl, jaké jsou rozestupy za námi, kolik ztrácí třeba skupina s Carapazem. Dneska jsem měl těch informací vážně málo. Ale pokaždé, když jdete do úniku v horské etapě, a ten únik je hodně početný, je dost pravděpodobné, že někdo z toho úniku by mohl dojet do cíle. Na rovině to je mnohem méně pravděpodobné
Posléze jste zůstali jen ve třech, s Italy Cicconem a Carusem. Když jste je při výšlapu na Mortirolo pozoroval, jak silní vám připadali?
Tam jsem měl pocit, že z nich mám do kopce možná i nejvíc sil. Kdyby byl cíl na vrcholu, bylo by to jiné. Ale takhle to pro mě byla těžká situace, protože nejsem moc explozivní typ - na rozdíl od Cicconeho, v tom jsem měl smůlu. Navíc jsem potom ve sjezdu z Mortirola neskutečně vymrzl. Byl jsem asi nejvíc zmrzlý, co jsem v životě po sjezdu byl, nemohl jsem ani mluvit do rádia.
ZpravodajstvíHirt bojoval na Giru o etapové vítězství. Ve spurtu prohrál s Cicconem |
Cicconemu jste v závěrečné pasáži etapy nestřídal, teprve na posledních kilometrech jste se v udržování tempa prostřídali.
Já se mu předtím snažil i hodně nastupovat. Říkal jsem si, že kdybych si vypracoval nějaký větší náskok, třeba bych potom dokázal dojet do cíle sám. Když to nešlo, tak jsme se potom prostřídali.
Načež jste ve spurtu v Ponte di Legno málem zastavili a hráli na vyčkávanou, až to připomínalo dráhový spurt.
Takticky jsem to docela zvládl, až na to, že jsem si tam dal o zub těžší převod, což byla trochu chyba. Zkusil jsem to, ale on je bohužel explozivnější.
Oteklé koleno vás tentokrát tolik nebolelo?
Já ho kvůli tomu zánětu leduju, takže ta zima byla pro něj paradoxně pocitově příjemnější. I když nejspíš nepřispívala k tomu, aby se rychle vyléčilo.
